Proč zrovna já?

- 30 -

Druhá třetina je stejná jako první 2:1 pro Ameriku.

„Veru nepodvádíš Kubu, že ne?” zeptá se mě Maty když začíná třetí třetina.
Málem si zlomím vaz, jak rychle k němu otočím hlavu.
„Cože!?” vyvalím oči
„S kým asi tak?” Maty se podívá za mě a já sleduju jeho pohled. Když, ale uvidím obličej svého bratra začnu se smát.
„S tím blbem?” zeptám se jenže Tom mě slyšel.
„Hele,” začne si stěžovat, otočím se na něho.
„Taky tě mám ráda bráško,” usměju se na něho.
„Jo, já tebe taky,” pak se otočím zpět na Matyho.
„Bráško?!” zeptá se mě a má vykulené oči, že vypadá, jak žába.
„To jsi si myslel, že bych Kubu podvedla!? Já ho miluju a navíc tady ten,” ukážu na svého bratra,
„je ženatý a má dceru. Jsme příbuzní a i kdyby ne, tak bych s ním nic neměla.” řeknu a docela mě mrzí že si to myslí, tohle bych neudělala.

***
Ve třetí třetině je toho už víc k podívané. Několik bitek, Američani dali dva góly, ale my taky. Takže 4:3 a do konce základního času zbývá minuta.

Rulík odvolává Kubu.

Bohužel se to klukům nepodaří vyrovnat, aby došlo na prodloužení. I tak všichni skáčeme radostí.
Získali jsme stříbro!

***
Všichni si jdou pro medaile i já jsem dostala svou.

***
U šatny se potkám s Tomem. Jakmile ho uvidím běžím do jeho otevřené náruče.
„Dokázali jste to!”
„Pořád tomu nemůžu uvěřit.” svěřím se mu, protože mi to mozek pořád nepobírá.

Chvíli tam takhle stojíme když za sebou uslyším kroky.
„Princezno?” otočím hlavu a tam uvidím rozzuřeného Kubu. To jako vážně?! Povzdychnu si a spustím.
„Jestli si myslíš, že tě provádím, tak končím s představami o hokejistech,” už to nedávám.
„A tak co to tady je!? Uhni Princezno!” kráčí k nám, tak to ne on chce dát Tomášovi do držky.

Jdu mu naproti, ruku mu položím na hruď.
„Nedovolím aby jsi mu dal do držky. Vím jak by to dopadlo oba by jste se začali rvát.”
„Proč bych mu neměl dát do držky? Objímá se tady s tebou!” podívá se mi do očí a vidím, jak je naštvaný. Tomáš zůstává zticha a slyším, jak se za mnou pochechtává.
„Protože je to můj debilní bratr sakra!” chápu, že je naštvaný, ale mohl by mi v tomto věřit. Jeho majetnické nálady se mi v tomto případě nelíbí.

„Cože?” výraz už má klidný a obličej uvolněný. Spíš teď nechápe, co jsem řekla. Můj bratr jako správný blbec se začne zrovna v tu nejvíc blbou chvíli smát.
Naštvaně se na něho otočím
„Tomáši nepomáháš!” skoro se popadá za břicho, což mě ještě víc naštve.
„Promiň jen nechápu jak můžou být tak blbý.”
„Nezapomínej, že jsi bývalý hokejista,” řeknu mu s úšklebkem. Toma smích hned přejde a podívá se na mě vražedným pohledem.
„To není fér a ty to víš.”
„Byl jsi úplně stejný, tak toho nech,” otočím se zpět na Kubu

Vypadá to, že už to chápe a naši sourozeneckou hádku si užívá.
„Odvolávám všichni jste stejní!” řeknu a otočím se na patě a jdu pryč. Dojdu k Tomovi, ten mě ale nenechá jít dál. Chytne mě za ramena a podívá se na mě.
„Veru mám tě rád, a proto nedopustím abys si šlapala po štěstí.” nakloní se ke mně
„Milujete se a on tě zvládne takovou jaká jsi. Buď šťastná sestřičko,” políbí mě na čelo „Uvidíme se doma a nezapomeň ho přivézt, jak jsi slíbila,” obejmu ho, vím že má pravdu.
„Mám tě ráda bráško. Uvidíme se doma,” rozloučíme se.

„Kam šel?” zeptá se již klidný Kuba.
„Musí stihnout letadlo zpět domů.” řeknu a jsem dost naštvaná, že si mohl myslet něco takového.
„Takže to byl..”
„Můj bratr,” přeruším ho uprostřed věty.
„Veru já...”
„Kubo nech to být, chápu že jsi nevěděl, kdo to je, ale uvědom si, že bych tě nepodvedla ani nic jiného.” podívám se mu přímo do očí.
„Já nejsem jako ona.” smutně se na něho usměju, nenechám ho nic dalšího říct. Jdu zpět do autobusu abychom mohli už jet na hotel.

Z radosti z výhry se právě stal pravý opak.

Pohled Jakuba

Tohle jsem posral! Měl jsem si to nechat vysvětlit a ne hned myslet na to nejhorší.

Když řekla, že není jako ona a viděl jsem to zklamání a smutek v jejích očích. Chtěl jsem se profackovat.

Samozřejmě že není jako ona, jen...

Jsem debil!

Chytnu se za vlasy
„Jak jsem mohl..?”

V autobuse hledám Princeznu, abych se mohl omluvit. Nikde jí nevidím, ještě jednou se pořádně podívám.

Sedí vedle Edy, má zavřené oči a hlavu položenou na jeho rameni.
Eda už mi z dálky naznačuje abych to teď nechal být. Když procházím okolo vidím, jak jí slza steče po tváři. Poznám že spí
„Teď ji nech,” řekne mi Eda, má o ni strach.
Kývnu hlavou, nemám chuť se pohádat i s Edou.

Sednu si vedle Matyho.
„Posral jsem to,” podívá se na mě, ale asi nechápe, co jsem udělal. Vše mu řeknu i to, jak se tvářila.
„Já jsem se jí zeptal taky,” řekne mi na to Matyáš. Podívám se na něho a až teď mi dojde, proč tak zareagovala.

Ona si myslí, že ji nevěříme, že ji  přirovnáváme k ní.

To je pro ni to nejhorší, co jsem mohl udělat, podvést bych ji nedokázal. Slíbil jsem jí, že ji nezlomím srdce už ne, ale teď jsem to vážně podělal.

Co jsem to za přítele!?
Kurva, tohle jsem vážně posral.

***
Na hotelu vezmu taštičku, kde mám dárek pro Princeznu. Vybral jsem ho v nákupním centru, doufám, že se jí bude líbit.

Hodinu a půl před večeří vycházím z pokoje. Zastavím se jakmile mám před obličejem dveře, které vedou do jejího pokoje.

Opatrně pootevřu dveře a jakmile zjistím, že je Princezna v koupelně a je puštěná voda od sprchy vejdu dovnitř. Na posteli má rozložené šaty, jsou nádherné. O to ještě víc když jsem je vybral já. Položím k nim tašku, když slyším, jak vypnula voda rychle vypadnu z pokoje.

Teď už jen počkat.

__________________________________

Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci.
Jsem ráda za každé přečtení i hlasy.

Doufám, že se vám příběh líbí, pokud něco chcete vědět, zanechejte komentář.

S láskou Verča