Proč zrovna já?

- 14 -

To si ze mě dělá srandu, kam si myslí, že takhle půjde. Ty šaty ji až moc krásně obepínají, sice sukně je rozevlátá, ale i tak je to moc krásné, na to aby takto šla někam sama. Teď si ani nemůžu stoupnout, všechna krev se mi hrne dolů. Stojí mě to hodně sebekontroly abych ji odsud neodnesl někam na pokoj. 

Kluci začnou hvízdat

,,Páni kam jdeš?" zeptá se jí Hamara

,,Po večeři se jdu projít. Nějaký problém?"

Hamara má štěstí, že po večeři máme poradu na které musíme být všichni, jinak bych ho musel zamknout na pokoji. Jde si po večeři a Maty se na mě soucitně podívá. Jakmile si Verča sedne jsem jak na trní, já to kurva nedám, tenhle pobyt bude moje smrt. 

Verči pohled

Po večeři jdu hned z jídelny do města, kluci mají poradu takže budu mít klid. 

Ottawa je nádherná, jsme na hotelu, který je na kraji města takže je tu klid. Po cestě do středu města narazím na menší kavárnu, když vejdu dovnitř jsem neskutečně ráda, že jsem se šla. Mají tu moje oblíbené jahodové frappuccino a k tomu si vezmu něco jako mřížkový koláč s ostružinami. Sednu si do předzahrádky, kde je poslední volné místo pro dva.

Nechám se unášet okolím, přijde mi zvláštní, Ottawa je hlavní město, ale je tu nádherný klid nikdo tu nespěchá vše je klidné. Je to úplně něco jiného než třeba centrum Prahy nebo dokonce i Olomouce. Možná si sem ještě někdy udělám výlet, Ottawa mě uchvátila.

Najednou ke mně přijde nějaká holka vypadá na 25 a určitě není z Kanady.

,,I'm sorry, but can I sit with you?" jo určitě nepochází odtud má tam přízvuk a to dost silný.

,,Yeah of course" a usměju se na ni, je mi to celkem jedno stejně by mi nerozuměla kdybych něco řekla v češtině

Sedím tu asi hodinu když mi najednou pípnou zprávy dohromady asi tři.

Jakub: Kde jsi?

Eda: Kde jsi?

Jirka: Kde jsi?

To si dělají srandu není mi deset abych nemohla být v noci venku. Všem odpovím stejně

Já: V kavárně

Pak mi pípnou další zprávy, ale už se na ně nepodívám, chci mít chvíli soukromí, kde se mě nikdo na nic nebude ptát. Podívám se naproti kavárny kde uvidím pět až moc známých obličejů a všichni jdou směr ke mně.

Holka vedle mě je asi poznala, protože se rozzářila jako sluníčko. Že by hokejová fanynka? To bude ještě hodně zajímavé.

,,To jsi nám nemohla odpovědět?" zeptá se Kuba 

,,Však jsem vám napsala, že jsem v kavárně. Co tu vůbec děláte?"

Slova se ujme Šapi

,,Já s Matym jsem tu, aby oni tři neudělali nějakou hovadinu a oni se báli, že se tu ztratíš."

Usměju se na ně a na ty tři chůvy se naštvaně podívám.

,,Není mi deset, a kdybych se ztratila, mám mapy, podle kterých bych se dostala do hotelu."

Ta holka mezi námi těká pohledem, asi to nechápu.

,,Vy jste Kulich, Šalé, Vondraš, Šapovaliv a Melovský vy jste ti hokejisti!" řekne ta holka vedle mě, sakra ona je češka.