Proč zrovna já?

- 4 -

Pohled Verči

Jak Rulík slíbil, tak i udělal poslal mi všechny hráče a jejich zdravotní problémy. Když vidím soupisku, tak zjistím, že jsem regulérně v prdeli, jede tam víc jak půlka kluků co hrála v roce 2024 o bronz na MS U20. 

Když si pročtu všechny informace o hráčích, jdu se podívat na to kdy se odlítá a další věci. Odlétá se v neděli za týden, super takže mi moc času nezbývá. Odlítáme z Ostravy v 10 ráno, je to přímý let, takže se aspoň můžu dospat v letadle.

Aaaa poslal mi i letenky, a taky vedle koho sedím. Sedím vedle nebo spíš mezi Kuldou a Šalém. Dobrý aspoň někdo vcelku normální, proletím si všechny zbylé informace a už jedu domů, protože dnes je pátek. Doma si musím nachystat všechny věci, abych si to ve čtvrtek zkontrolovala a mohla v neděli jet. Jelikož v pátek budu dodělávat bakalářskou práci, tak to chci mít připravené dřív.

Sobota den, kdy se psychicky připravuju na další týdny strávené s hokejisty. 

,,Veru máš všechno nachystané?" zeptá se mě mamka ode dveří. 

,,Jo mám, už jsem si to 2x zkontrolovala." odpovím

,,Tak už běž spát, ať jsi ráno fit."

,,Hmmm" Když se podívá na mobil je něco po 11 večer a já mám vstávat okolo 6 ráno. 

S kuframa jsem čekala, že to bude horší, mám jeden velký a větší sportovní tašku a batoh (jedu tam na minimálně 3 týdny). V tašce je, ale stejně polovina věcí na fyzioterapii, jako tejpy, oleje, masti a další. Taky tam mám věci, které jsem neplánovala, jako například týmovou mikinu, tepláky, tričko, legíny a dokonce i kraťasy. Rulík se i s týmem činili, protože tohle jsem nečekala. 

Nakonec si jdu lehnout do postele a vezmu i knížku, protože stejně vím, že bych neusnula. Po pěti kapitolách už začínám usínat, dnešek byl náročný, už je půl jedné.

Budíček, co jsem komu udělala vždyť jsem si teprve lehla do postele a už je 6 ráno. Jdu se převléct do společenských kalhot, trika  a svetru a v koupelně si udělám ranní hygienu. Když sejdu do kuchyně na snídani pozdravím rodiče a taťka se mě zeptá ,,Těšíš se?" 

,,Tati moc dobře víš, že se těším" na to se jen usměje.

Po snídani si odnesu věci do auta a okolo půl sedmé ráno vyjíždíme, kdyby náhodou cestou byly zácpy. Většinu cesty přemýšlím, jak na mě všichni budu reagovat.

O čtvrt na deset jsme u letiště, rozloučím se s rodiči, vezmu si věci a jdu do haly. Vidím Rulíka a pár dalších lidí, tak jdu za nimi.

,,Dobrý den" pozdravím je, jakmile se na mě otočí všimnu si Kulicha, Hamary, Hrabala a Kauta, a také celého realizačního týmu. 

Rulík ke mně přijde a řekne ,,Nemohli bychom se tykat" kývnu ,,Radim"  ,,Verča".

Potom mě představí zbytku co tu zatím je. Když se Rulík s realizačním týmem odeberou něco vyřešit, hokejisti mě začnou sjíždět pohledem, jasně hokejisti, co jsem mohla čekat.

,,Jak dlouho se znáš s Jakubem?" zeptá se Kulda 

To jsem mohla čekat, chlapi jsou větší drbny než ženský.

,,My se s Jakubem neznáme" odpovím mu.

Hamara s Kuldou se na usmějí a podívají se za mě. Když se otočím uvidím Vondraše, Šalého a další.

,,To se uvidí" řekne mi Hrabal.

Jakmile mě Jakub uvidí zastaví se pozoruje mě. Šalé se usměje a řekne ,,To už jste někoho stihli sbalit" Kulda se zasměje ,,Ty vole, to je naše nová fyzioterapeutka Verča."

Eda se na mě podívá a vykulí oči, asi čekal někoho staršího nebo nevím, přitom jsem od většiny jen o 3 roky mladší. ,,No kurva" řekne Šalé, tomu se jen zasměju.

,,Jo, taky vás ráda všechny poznávám."

Přijde k nám Cibulka ,,No jasně ženská, dva kufry a batoh." na to se jen usměju.

,,Pokud jsi teprve teď zjistil, že jsem ženská, gratuluju. Měl bys si uvědomit, že polovina věcí v tašce, jsou věci, které vám pomůžou aby jste hned druhý den neskončili svou hru na mistrovství. Takže až ti něco bude, radši za mnou nechoď, přece jen jsme ženská." usměju se

Najednou někdo začne tleskat, otočím se a vidím Rulíka, který se usmívá a spustí ,,Už jsem se bál, že tě převálcují svými debilními řečmi, ale očividně tebe jen tak něco nerozhodí. Jsi dobrá."

,,Na to jsem si už zvykla" podívám se na Jakuba.

Pohled Jakuba

Když jsem vešel na letiště, všiml jsem si jak s Kuldou je nějaká postava, ale nevěděl jsem kdo by to mohl být. Pak se na mě kluci podívali a ta postava se taky otočila a já najednou zmrzl na místě, byla tam Verča z masa a kostí. Vypadala úchvatně, má skvělou postavu, ale nikdy to nepřizná. 

Tak moc mi chyběla, ale ona nevypadá, že by mě viděla ráda, jsem v prdeli, asi na to nezapomněla. 

Najednou uslyším Cibulku říct něco vtom smyslu "no jo ženská" moc to nevnímám soustředím se na Verču, ale její odpověď ho úplně odrovnala. To je moje holka!

I Rulík je nadšený, asi si myslel, že nás nezvládne, to se ale trenér mýlil, v tomhle je úplně jiná než většina holek. Chci si s ní promluvit, ale je tu moc lidí, a skoro každý ví, že se známe. Neví jak ani proč, ale i tak nechci to řešit tady.

Pak, ale trenérovi odpoví ,,už jsem si zvykla" a podívá se na mě a vím, že většina mých plánů se boří a jsem největší kretén.