Proč zrovna já?

- 17 -

Verči pohled 

Když se ráno vzbudím, v hlavě se mi vybaví včerejší večer. Byl to jen sen nebo to byla realita?

Podívej se na sebe

Co zase chceš a co tím myslíš?

Usmíváš se jak blázen a můžu ti potvrdit, že to bylo reálné. 

Ani jsem si neuvědomila, že se usmívám. Co jsem to udělala vždyť jsem nebyla opilá abych udělala to na co jsem myslela. 

Lepší je, že jsi to udělala a řekla teď než abys se s tím trápila a já tě pořád musela poslouchat!

Už sakra zmlkni! 

Podívám se na hodiny, ukazují sedm hodin takže mám ještě chvíli čas. Přemýšlím a přemýšlím, Kuba řekl, pokud si dobře vzpomínám, že mám času kolik budu chtít. Ale co já vím! 

,,Ach jo!" chytnu se rukama za hlavu. Okolo čtvrt na osm vylezu z postele a jdu se obléct. Vezmu si kraťasy, tričko a přes to si hodím košili. Když vejdu do jídelny je něco po půl osmé. A už teď je v jídelně půlka týmu i s Kubou. Podívám se na stůl se snídaní a jakmile tam uvidím lívance přímo se ke stolu rozběhnu. Naberu si lívance a namažu si je čokoládou, tohle mi chybělo. Za sebou slyším smích když se vydám ke stolu za klukama, vidím že se všichni smějí. 

,,Jak malá holka" řekne se smíchem Kuba

,,Tobě to snad vadí?" otočím se na Kubu ,,Nebo s tím má někdo nějaký problém?" zeptám se ostatních 

,,Ne vůbec aspoň je tu nějaká zábava" řeknou a začnou se smát nanovo 

,,Haha vtipné! Aspoň vás tu pobavím" slyším, že někdo vešel do jídelny, ale ani jsem se na dotyčného neotočila. 

,,Čemu se tady smějí?" zeptá se u mého ucha Hamara 

,,Nevím ale radši se jich neptej!" odpovím mu a kluci se začnou smát ještě víc až na Kubu. Očividně taky zjistil, že mě Tomáš má rád, protože se na něho dívá né moc láskyplně. To snad nemyslí vážně on.....žárlí? Musím se uchechtnout, to že jsme se včera líbali neznamená, že jsem jeho. Zatím. Dal mi čas, takže tohle snad nemyslí vážně. S Tomášem bych nikdy nic neměla stejně jako s žádným jeho spoluhráčů. Fajn našla jsem si tu skvělé přátelé, kteří se občas chovají jako mí bratři a budu si s němi občas volat nebo psát, ale to je vše.

,,Ach jo!" dívám se na Kubu a vrtím hlavou. Kuba se na mě podívá stylem "zkus to" a já se musím začít smát. 

,,Princezno nepokoušej mě!" řekne s ledovým hlasem 

,,Copak?" řeknu laškovně, vím že tady před svými spoluhráči nic neudělá. Potřebuju aby si uvědomil, že s žádným z jeho spoluhráčů nic mít nechci. Zítra hrají další zápas a já potřebuju, aby se uklidnil v tomto stavu ho na led nepustím i kdyby chtěl. Když dojím lívance odnesu talíř a jdu na pokoj. Jakmile udělám pár kroků z jídelny ocitnu se přitisknutá na zdi, jak jinak před sebou uvidím Kubu. 

,,Na to ani nemysli, nedovolím aby jsi s ním byla. Ne po včerejšku." řekne mi poznám na něm trochu zoufalství. 

,,Kubo měla bych ti připomenout, že nejsem tvoje, dal si mi čas. Než se, ale jakkoli naštveš nebo něco uděláš uklidním tě, že tu s žádným z tvých spoluhráčů mít nic nechci." 

,,A se mnou?" zeptá se s nadějí v hlase. Nad tím se usměju, chci mu říct ano, ale ne tady. 

,,Za to co jsi tu teď předvedl si budeš muset počkat až do večera." řeknu mu a chci se vyprostit z jeho sevření. To bych si ale musela uvědomit, že mě drží hokejista. 

,,Princezno" zavrčí jak šelma, která vidí svou kořist. Za tohle si může sám. 

,,Copak?" řeknu nevinně jak malé dítě, potřebuju získat výhodu, abych mohla zdrhnout.

,,Nepokoušej mě" usměje se na mě

,,Já nikdy" jemně ho políbím a než stihne polibek prohloubit v něco víc, vysmeknu se mu a běžím směr můj pokoj. Za sebou slyším smích a něco ve stylu "to jsi neměla dělat," a tak utíkám ještě rychleji. Na pokoji se raději i zamknu a sjedu po dveřích a začnu se nekontrolovaně smát. Když mě z toho začne bolet břicho vezmu si knihu a jdu s ní na balkón. Mám asi dvě hodiny než přijdou kluci z tréninku, že je něco bolí. 

Přemýšlím nad Kubou, co by bylo po mistrovství. On je v Kanadě a já ještě nemám vystudovanou vysokou a jsem v Česku.

Jsem v tom až po uši, skončí to zlomeným srdcem, ale stejně do toho jdu.

Pohled Jakuba

Když Verča přitiskne rty na ty mé, chci ví chci ji celou. Než stihnu cokoli udělat už ji u sebe necítím, začala utíkat na svůj pokoj. 

,,Tohle jsi neměla dělat Princezno" 

Proč mi to dělá? To mě chce zabít, že musím počkat až do večera na její odpověď? Asi znám odpověď, ale chci to slyšet z jejích úst. Očividně neví co se mnou dělá. Má štěstí, že máme trénink, jinak bych za ní šel teď hned na pokoj a ukázal bych jí co se mnou dělá. Kurva tohle není dobré. 

Na pokoji se převléknu do posilovny a už tam jdu rovnou. Bojím se co bych udělal kdybych byl na pokoji a hlavně co bych si představoval. Sice těmto představám se nijak nebráním. Musím se soustředit, ale už se nemůžu dočkat na její odpověď. 

Do tréninku dávám všechny svoje emoce radost, štěstí, a taky kurevský hněv nebo spíš žárlivost. 

,,Hele kámo uklidni se" začnou říkat Eda s Matym, když se na ně otočím moje obočí vyletí nahoru. 

,,Co se ti stalo, vypadáš jako bys někoho chtěl zabít" řekne mi Eda

,,Nebo něco jiného, co souvisí s naší fyzioterapeutkou?" dobírá si mě Maty. Proč já se s ním bavím. 

,,Vtipné, obě věci jsou správné" přiznám se jim

,,Ach jo, tak už jí něco řekni!" řekne mi Eda 

Nemůžu jim to říct, ne teď a tady. 

,,Snažím se" zalžu jim

,,Tak se snaž víc, protože jinak to tu s tebou bude k nevydržení" postěžuje si Maty 

,,Přesně tak, za chvíli celý tým zjistí, že ji miluješ. Nebo s ní bude Hamara což nechceme." řekne mi Eda. S Hamarou nebude tím jsem si jistý a to jestli se to dozví celý tým je mi docela jedno. Teď by na to sice nebyla nejlepší doba, ale nic bychom s tím neudělali, zatím chci aby to bylo jen mezi námi. 

,,Díky za podporu" řeknu jim s výsměchem. 

Zbytek tréninku je stejný, dávám do toho vše až mě začne bolet rameno. Budu se muset stavit za naší fyzioterapeutkou, která zaplatí za to co mi udělala ráno. 

Jsem v tom až po uši. Doslovně

------------------------------------

Na tomto příběhu už je 1000 přečtení. Jsem neskutečně ráda a moc vám všem děkuji. Cíl tohoto příběhu byl, že jsem si ho chtěla jen tak zapsat a zkusit to vydat. Tohle jsem nečekala, doufám že u tohoto příběhu zůstanete až do konce. 

Napište mi jestli mám začít vydávat i další příběhy, které mám v návrhách. 

Moc vám všem děkuji