Noc jsem čekala horší, když otevřu oči, zjistím, že je něco okolo půl sedmé a kluci ještě spí, vypadají jako malí kluci, rozvalení přes celou postel. To by mě zajímalo, jak by se oni dva vyspali v jedné posteli, dopadlo by to tak, že by jeden skončil na zemi.
Nechám je spát a jdu se převléct a pak se podívám na sociální sítě. Snídaně je dnes až o půl deváté. O čtvrt na osm se kluci vzbudí, vypadají jak medvědi doslova. Asi za deset minut někdo zaklepe na dveře, jdu otevřít, protože na ty dva by nebyl moc hezký pohled.
U dveří stojí Rulík ,,Vidím, že jsi přežila, tvůj pokoj už je nachystaný, tak se tam můžeš přestěhovat a dát si tam věci. Tady máš kartu od pokoje je to 5 dveří doprava."
,,Dobře děkuji moc."
,,Není zač, už budu muset jít po snídani na tebe budu mít prosbu, tak se uvidíme tam." a odejde
Zavřu dveře a už chci jít pryč s kufry, když si uvědomím, že kluci nás neslyšeli a nic neví.
,,Kluci můj pokoj už je nachystaný, tak já už jdu!" zavolám na ně
Objeví se u mě Eda ,,Nemysli si, že když se přestěhuješ na jiný pokoj, že se nás zbavíš, to se pleteš. Budeme tě chodit velmi často navštěvovat a budeme se spolu dívat na filmy."
Začnu se Edovi smát, vypadá jak chodící zombie. To už se u nás objeví i Jirka
,,Ty vypadáš!" řekne mu Jirka a začne se smát se mnou
,,Tak díky vy dva!" a odejde uraženě
,,Chceš pomoc s těmi kufry? A souhlasím s Edou budeme tě chodit velmi často otravovat a budeme se spolu koukat na něco, protože nás se už nezbavíš!"
,,Kufry zvládnu sama a budu moc ráda, když se za mnou někdy stavíte, i když vám nic nebude."
,,Na to se spolehni, uvidíme se na snídani."
Beru si všechny věci a jdu na svůj pokoj, kde mám přichystané lehátko na fyzio. Mám tu i obří manželskou postel kde by se vešlo i pět lidí. Samozřejmě tu mám gauč a televizi.
Vybalím si některé věci, kosmetiku a hygienu dám do koupelny. Jakmile si provizorně vydělám některé věci, vydám se na snídani. Jdu ke klukům, kteří na mě čekají před jídelnou.
,,Už teď nám na pokoji chybíš, není tam takový pořádek jako když jsi tam byla" řekne mi Eda
,,Teď si tam můžete vodit holky co tu potkáte, když už tam nejsem"
,,My takový nejsme, chceme vztah a ne holku na jednu noc, a i kdybychom byli tady na to nebude čas." odpoví mi Jirka
Na snídani máme švédský stůl, já si dám kláč s džusem a kluci si dali vajíčka s houskou. Jakmile všichni dojíme Rulík nám začne říkat dnešní program.
,,Dnes v 10 je rozcvička okolo 11 bude led a v 1 je oběd. další program se dozvíte na obědě. Málem bych zapomněl váš stávající fyzioterapeut je na pokoji 12 což víte, Verča je ode dneška na pokoji 51, tak když vás bude něco bolet běžte za nimi ať neskončíte dřív než začnete vůbec hrát." řekne nám Rulík
No super a to jsem si myslela, že dnes budu mít klid když nikdo neví jaký mám pokoj, ale to už neplatí. Po snídani se jdu na pokoj převléct abych taky mohla na rozcvičku, jsem domluvena s Rulíkem, že vždy 45 minut před klukama mám posilovnu pro sebe. Nechci aby se opakovalo něco jako minule.
Když se chystám jít do posilovny uvidím, že mým směrem jde Rulík s Melovským.
,,Veru, Matyáš s tebou dneska a zítra bude chodit na cvičení, potřebuje něco klidnějšího, mohla bys ho naučit něco s tvého druhu cvičení. Prý cvičíš něco mezi jógou a workoutem."
,,Jo cvičím, klidně ho něco naučím"
Když Rulík odejde zeptám se Matyáše ,,Co se ti stalo, že potřebuješ něco klidnějšího a nejdeš až později s ostatními?"
,,Včera jsem si namohl rameno a kluci teď budou posilovat hlavně ruky. Chtěl jsem ale chodit trénovat a potom jsem se dozvěděl, že chodíš taky cvičit, tak jsem šel za trenérem. On mi řekl, že to s tebou domluví."
,,Aha, dnes jsem chtěla cvičit břicho a nohy. Jestli ti to nevadí?"
,,Nevadí a moc díky většina holek by to neudělala"
,,Jo na hokejisty jsem zvyklá, mám je i v rodině" na to se na mě nechápavě podívá, dobře takže mu Kuba toho o mě moc neřekl. Aspoň nejsou takové drbny.
,,Můj taťka hraje hokej asi 40 let a brácha ho hrál taky hodně dlouho, ale pak musel skončit kvůli zranění."
,,To jsem nevěděl. Co se vlastně stalo mezi tebou a Kubou?" zeptá se mě Maty, asi si myslí, že jsem blbá, protože jsem si na 100% jistá, že mu o tom Kuba řekl.
,,Nechci se o tom bavit, protože jsem si jistá, že to víš jsi Kubův dost dobrý kamarád." řeknu mu když dojdeme do posilovny.
Maty nic neřekne takže o tom musí vědět. Po půl hodině našeho cvičení už budeme končit, protože sem za chvíli budou chodit i ostatní.
Najednou na mě promluví Maty ,,Díky, čekal jsem, že to bude něco lehkého, ale za tyto cviky by se nemusel stydět ani profesionální hokejista nebo kdejaký sportovec. Pokud nevadí tak s tebou půjdu i večer a i zítra cvičit."
,,Mně to nevadí" s Matym se docela dobře povídá, takže mi toto cvičení s ním nevadí.
,,Co tu vy dva děláte?" zeptá se mě Eda s úšklebkem, asi ho budu muset zastřelit, co si jako myslí?
Protočím očima a už chci odejít, ale zabrání mi v tom příchod Jakuba, který je překvapený, že nás tu vidí a začíná být vytočený
,,Co se to tu děje?" řekne nám Jakub, ale na to už nemám nálada, a proto opustím místnost.
Pohled Jakuba
Po snídani šel Matyáš za trenérem, protože si něco udělal s ramenem. Za pět minut nám začíná posilovna a já před ní stojím, buď už tam je nebo přijde později.
Jakmile vejdu do posilovny je tu jen Eda, Matyáš a Verča. Počkat co? Co tu dělá?
,,Co se to tu děje?" zeptám se jich
Verča se na mě podívá a odejde pryč z posilovny asi na svůj pokoj, což mi mi připomene, že už má svůj pokoj.
Jakmile odejde, podívám se na ty dva ,,Já se jich na to už taky ptal?" ohradí se Eda. Podívám se na Matyáše, ten si povzdechne a spustí
,,Trenér mi řekl, že před každou naší rozcvičkou a posilováním má Verča posilovna 45 minut pro sebe. Protože mám namožený rameno tak dva dny nemůžu cvičit s vámi naplno, tak jsem se chtěl domluvit, že bych chodil cvičit s Verčou. Trenér to s ní šel domluvit, a tak jsem tu s ní byl cvičit, nic víc." podívá se na mě
,,Jenže Verča cvičí úplně jinak než většina holek co znám, za cviky co cvičí by se nemusel stydět hokejista ani žádný sportovec!" vypadá, že za chvíli odpadne
,,Potom ti něco řeknu, ale až na pokoji" na to mu kývnu, a pak Maty odejde
,,Hele chováš se jak žárlivý přítel a chápu, že ji asi miluješ, ale už jí neubližuj, hodně ji to ranilo." řekne mi Eda
,,Já jí nechtěl ublížit, tohle jsem nechtěl! Jak to všechno víš?" zeptám se
,,To že ji miluješ, jsem pochopil už na tréninku před dvěma týdny. Chtěl jsem ji poznat a pochopit proč ji miluješ. Už to chápu, a právě proto ti nedovolím abys ji znovu ublížil, ale taky vím, že svoje emoce nedává najevo. S Jirkou víme, že ji to hodně ranilo, ale v hloubi srdce tě má ráda, ale potlačuje to, přišli jsme na to za jeden den, nejsme blbý, ale taky ji bereme jako naši sestru takže to s ní vyřeš." odpoví mi právě ve chvíli, kdy sem začnou chodit ostatní.
Nechci jí ublížit budu muset s pravdou ven

ČTEŠ
Proč zrovna já?
RomantizmAhoj, jsem Veronika Eliášová a letos mám dělat fyziterapeutku na mistrovství světa v hokeji. Byl to pro mě sen, který jsem si vždy chtěla splnit. Do té doby než jsem zjistila, kdo tam bude jako brankář. Jakub Vondraš, člověk, kterého jsem si myslela...