Úkryt na Šumavě

23.

Bella si spokojeně hověla ve svém pelíšku, který byl na zemi naproti posezení, a bedlivě pozorovala, dění kolem. Seděla jsem na lavici, a svojí tašku s věcmi jsem měla danou v ložnici, kterou mi pán tohoto obytňáku přenechal. Cítila jsem se příjemně, ale malinko nervózně. Za to Sebastián cosi povídal, a u toho připravoval nějakou večeři. Vonělo to snad až do Radešova do kempu. A po pravdě, umírala jsem hlady. Moc jsem toho za celý den nesnědla. 

"Tak hotovo. Jistě, už budeš hladová," řekl Sebastián a začal servírovat. Přede mou přistál talíř se steakem, a grilovanou zeleninou. 

"Po pravdě, docela ano," připustila jsem. 

"Dáš si k tomu pivo? Nebo nějaké nealko?" zeptal se mě Sebastián. 

"Přiznám se, že pivo jsem měla jen jednou. Správná žena alkohol nepije, správná žena pije vodu, a dbá na slušné vychování," zarecitovala jsem věty, které mi kdysi vštěpoval Marek, a nezapomněl se mnou pořádně zatřást, až jsem se kousla do jazyku tak, že tekla červená. 

"Promiň, dám si," řekla jsem. Jen kývl. 

"Já tě nebudu nijak soudit, či ti něco nakazovat. Vím, že to bude chtít čas, ale přál bych si, aby ses cítila, a chovala přirozeně. Chápeš co tím myslím," řekl mi. 

"Asi ano," odpověděla jsem. Jen kývl. Věděla jsem, co má na mysli. Přál si, abych byla jako normální a ničím nepoznamenaná ženská. Jenže to se nemuselo stát. Mezitím, co chystal ještě pití, jsem bloumala ve své mysli. Sebastián k sobě potřeboval opravdu silnou ženskou, která mu bude oporou. A nebyla jsem si jistá, jestliže jsem byla tou pravou. Opět mě nahlodávali moje pochybnosti o sobě sama. Nakonec se posadil naproti mě a pustili jsme se do jídla. 

Musela jsem uznat, že kuchař byl vynikající. Maso bylo měkoučké, a šťavnaté, a zelenina přímo k nakousnutí. Neměla jsem si na co stěžovat. A vychlazená plzeň mi k tomu bodla. Bylo to pro mě jako nějaký svátek. Tak dlouho jsem nepoznala něco takového. Sedět u skleničky čehokoli v čem by byla aspoň kapka alkoholu, a jen tak si povídat, nebo i mlčet. Okolo jen klid a pohoda. 

"Chutná ti?" zajímal se Sebastián, a dopřál si lok piva. 

"Ano, je to vynikající," řekla jsem, jen co jsem spolkla sousto, abych nemluvila s plnou pusou. Kývl. 

Když jsme dojedli, pomohla jsem hostiteli utírat umyté nádobí. Samozřejmě, pomoc odmítl, ale já jsem se nenechala odpálkovat. A tvrdila jsem, že to bude dříve hotové. A měla jsem pravdu. Sklouzl mi pohled k Belle, která sem tam zvedla hlavu při hlasitým zvuku, ale jinak odpočívala. I ona dostala vydatnou porci své večeře. Její roztomilost neznala mezí. Byla skvělá. Zamilovala jsem si ji. 

"Chtělo by to dezert. Co myslíš?" zeptal se Sebastián, a vytáhl štrúdl. Usmála jsem se. Každý jsme si vzali jeden kousek a poté talíř umyl. A to byl také poslední kousek špinavého nádobí. Měli jsme hotovo.

Posadili jsme se naproti sobě, a já si dopřála řádný lok ze své skleničky s pivem. Malinko jsem štrúdl musela zapít, jelikož na mě byl sladký docela dost. Možná to bylo úmyslné. Říká se, že sladké je dobré na nervy. Jinak byl štrúdl naprosto skvělý. Pochutnala jsem si. Zjistila jsem, že Sebastián se na mě kouká. Jeho modré oči mě opět sledují. Zatajila jsem dech. A malinko se pod tím pohledem otřásla. 

Kousla jsem se do rtu, jelikož jsem dovolila svým očím, aby sklouzly k jeho rtům. Mé plíce potřebovali víc kyslíku, a proto jsem se musela zhluboka nadechnout. Nemohla jsem z něj spustit oči. Nevěděla jsem, co si počít. Co dělat. Emoce a různé dlouho nenaplněné touhy se mnou cloumali. Chtěla jsem, ale zároveň nechtěla. A stejně to co mělo zvítězit, vyhrálo na plné čáře. Doslova. 

"Sakra!" vypustila jsem ze sebe spolu se zadržovaným vzduchem a vyskočila na nohy. A Sebastián ze mě nespouštěl oči. Všimla jsem si, že i on má co dělat aby se udržel. Jenže nyní jsem potřebovala, aby něco málo nechal na mě. 

Přišla jsem k němu. Stále podrobena pohledem plného očekávání, něhy, a touhy. Zhluboka jsem se nadechla, a posadila se na něj. Jeho ruce si našli útočiště na mých stehnech. Najednou jsme si byly tak blízko. Byla jsem schopná rozeznat ty nejmenší detaily jeho krásné tváře. A ty oči. Ta barva. Moje vzrušení, na mě křičelo. Jenže já chtěla znát každou křivku jeho tváře. A zjistila jsem, že by to trvalo do skonání věků. Můj pohled z jeho očí se přesunul na ty chutně vypadající rty, které opět byly pootevřené. Čekající a plně připravené.

Lehounce jsem se svými rty otřela o ty jeho. Ihned mým tělem projela vlna elektrizující vášně a chtíče. Prohloubila jsem náš polibek, a nechala se ovládat těmi příjemně spalujícími pocity, které mě hnali dopředu. Najednou jako by nic neexistovalo, jen my dva, a naše polibky. Vášnivé, dravé, a tak slastné. Potřebuji zažít jenom ty nejkrásnější pocity. A to dlouhodobě. Jen to mi mohlo pomoct, jen to mě mohlo uzdravit. 

Cítila jsem, jak Sebastián má co dělat, aby aspoň část nechal v mé režii. A já ho nechtěla zbytečně napínat nějakým zbytečným protahováním. A tak jsem nás překvapila všechny. Sebe i jeho. Vzala jsem lem jeho trička a pomohla mu ho svléknout. Konečně. První pohled na jeho vypracované tělo byl dechberoucí, a tak svůdný. Nic krásnějšího jsem na světě neviděla. Jediné, co kazilo dojem byly jizvy po operacích. Byl krásný i s nimi, jak tak jsme si koukali do očí, zjistila jsem, že jeho rty mi děsně chybí. A proto jsem se na ně rychle a dravě přisála. Malinko jsem se na jeho klíně zavrtěla, a pak ještě třikrát s větší intenzitou. Dostalo se mi slastného vzdychnutí do polibku, a nemohla jsem si nevšimnout, co se mu odehrávalo v kalhotách. Nic mě nemohlo zastavit. 

I se mnou na klíně nás postavil, a opatrně se dotkl kůže pod mým tričkem. Lehce jsem se otřásla, a naběhla mi husí kůže, ale velice příjemná. Hned na to svlékl tričko i mě, a přisál se mi na krk. Projela mnou vlna vzrušení, a málem se mi podlomila kolena. Bylo dobře, že mě držel. Užívala jsem si všechny jeho dotyky, polibky, pohlazení a jemné sevření. Jeho ruce se objevili na mém zapínání od spodního prádla. Ještě více jsem se k němu přitiskla. Podprsenka spadla na zem jedním pohybem, a já před ním měla potřebu si zakrýt ňadra, ale Sebastián, mě svůdným polibkem na klíční kost a rukama dal jasně najevo, že to není potřeba, že se před ním nemusím stydět. Nebylo cesty zpět. 

Moje ruce se objevili na jeho knoflíku od džínů. Znovu jsem si všimla, jak už nemůže snést to očekávání. Rozepla jsem mu koflík, a rifle stáhla dolů. Ihned je ze sebe setřepal, a následně si mě vysadil do náruče a přesunul nás do menší ložnice. Jemně mě položil na postel, a rukou jemně přejel přes krk, ňadra, břicho až k džínám. Bedlivě sledoval každou moji reakci, ale dostávalo se mu lehoučkého třesu, plného očekávání, touhy, a nesnesitelného chtíče. Stáhnul mi kalhoty a vzal to i se spodním prádlem. 

Následně odstranil všechny překážky, a v polibku nás spojil. Malinko jsem se prohnula v zádech, a poté už jsem se zmítala někde v jiné dimenzi. Vzdychal mi do ucha, a jeho ruce prozkoumávali každý kousek mého těla. Všechny ty pocity byly jako bouře. Mávala se mnou, dělala si co chtěla. Dopřával mi vše, co jsem chtěla, a bral si vše, co jsem mu byla ochotná nabídnout. A když mi dovolil, abych převzala aspoň na chvíli nějakou iniciativu, rozhodla jsem se, že oba zažijeme něco, co s nikým jiným. Jeho překvapení, bylo něco, na co bych se mohla koukat snad pořád. Vzdychal, kousal se do rtu, svíjel se. A když už potřeboval mít mě pod kontrolou, dovolila jsem mu to. A on mi za to ukázal vesmír. A později moje jméno slyšeli snad celé Prášily.