Tajemství vílího znamení

Prolog

Před mnoha lety zemi plnou krásných království postihlo velké neštěstí. Na nejjižnějším kousku půdy se objevil kráter a začal vtahovat a pohlcovat vše živé i neživé. Celá města zmizela společně se svými obyvateli a nikdo už je nikdy nespatřil.
Říkalo se, že kráter byl vstupem do samotného pekla a takto se jim podsvětí mstilo za jejich hříchy.

Jen jediné království zvané Euphoria daleko na severu se dokázalo vyhnout zkáze. Proto se do něj přestěhovali přeživší rody aeonů, lidí, elfů a  trpaslíků, jen drachari nepřežil žádný.

Kolem Euphorie postavili velkou zeď, aby se snad někdo nerozvážný nerozhodl vyzkoušet sílu kráteru, a dále udržovali všechny zvyklosti a svátky. Vytvořili Radu Nejvyšších, kde zasedal vždy vůdce svého kmene.

Dohlíželi na přestupky a trestali. Ti největší zločinci se mohli dostat do vězení pojmenovaného Hranice, podle svého umístění za zdí v Pustině. Odtamtud nebylo úniku. Chránila ho kouzla a nacházelo se ve čtvrtině cesty ke kráteru.

Ovšem na problém, jenž se vyskytl právě nyní nestačila. Z kráteru začaly podle zpráv z Hranice vylézat stvůry prahnoucí po krvi obyvatel Euphorie. Proto se Rada usnesla přistoupit na jejich podmínky a vydat jim šestnáct označených vílím znamením.

,,Co navrhujete, Rufaasi?" položila otázku kouzelnice vzduchu Feraia a složila ruce před sebe na kamennou desku s téměř nebroušeným povrchem.

,,Všichni mladí lidé se o nejbližším úplňku dostaví sem, do města Mangala," prohlásil oslovený temný aeon a dal při tom jasně najevo svou nadřazenost k bytostem bez křídel.

,,Jen lidé?" zamračila se Feraia. ,,I u vás se některý z vílího znamení může vyskytnout!"

,,Ovšem ti by to ihned nahlásili. My nejsme jako vy smrtelní, tak proslulí porušováním pravidel," odvětil aeon a ostře se zadíval kouzelnici do jemných jantarových očí, kde spatřil odhodlání přít se s ním o opaku. Nejspíš se musela hodně ovládat, aby po něm nestřelila jedním ze svých proslulých vzdušných vírů.

,,Vy máte tak co říkat s těmi svými jednokřídlými šašky!" praštila pěstí do stolu trpaslice Rumna a přerušila tak hypnotizující se dvojici.

,,Já hlasovala, abychom zrušili Svátek jara!" ozvala se vysokým hlasem světlá aeonka Nuabris.
,,Tam vznikají právě takový kříženci. Ale vy ne, vy je v tom ještě musíte podporovat!"

,,Ale ten Remilas se docela vyvedl," namítla vodní elfka Litera.

,,Ano, pravda," usmála se Ilerí, Nejvyšší z lesního kmene bytostí se špičatýma ušima a zorničkama podobnýma kočce. ,,To jak pronikl do pevnosti zde přítomné aeonky, při východu slunce zatroubil na fanfáru a shromážděnému davu přikázal, ať se pokloní novému vládci, to byl úžasný kousek."

,,Proto už hnije v cele na Hranici," pronesla nenávistným tónem světlá a přimhouřila ocelově zbarvené oči. Troufalec jí způsobil potupu a ostudu, že prý si nedokázala ochránit ani vlastní hrad. Stále vlastně ona ani její stráž nevypátrala, jak se dostal do věže téměř obklopené oblaky bez dvou křídel. Vyletět nemohl, takže musel mít nějakou pomoc zevnitř. A tu hledala.

,,Dost!" zakřičel temný elf Tanalom a vstal z žulové krychle, na kterých seděla Rada po celém čase své schůze. Na okamžik pohlédl k jedinému neobsazenému místu kolem kamenného stolu. Bylo přidáno jako památka na doby, kdy počet Nejvyšších činil osm.

,,To že se nedokážeme domluvit už jedna rasa odnesla. Drachariové jsou nenávratně pryč a nepřátelé se na nás chystají v kráteru. Dle mého, pokud chceme Euphorii zachránit, bychom vílí znamení neměli vydávat. Ze starých svitků jsem četl, jaké to těm označeným propůjčilo schopnosti."

,,Právě proto se jich musíme zbavit!" opáčila Nuabris a nepatrně napnula svá bělostná křídla. Skoro každý aeon to dělal, když se cítil ohrožený

,,Jaký je váš úmysl, Tanalome?" vyzval Rufaas elfa k pokračování, jelikož ho jeho argumenty, narozdíl od nevyspělých lidí a trpaslíků, co jen dokázali kopat v dolech, zaujalo.

,,Legenda praví, že dříve existovalo šestnáct přesně takových, o jaké nám poslaly stvůry žádost," ukázal doprostřed stolu na pergamen s pečetí Hranice, ,,a pokud se dokázali do svého znamení přeměnit i jindy než bez vlastní vůle za úplňku, mohli zastavit jakoukoliv armádu. Proč tedy vlastní zbraně vydávat cizím?"

,,Máte na mysli jednou provždy zničit kráter a jeho obyvatele?" upřesňovala Feraia a tento nápad si také začínal získávat její sympatie. Zprávy jim radily, že označeným nemohlo být více než osmnáct let. Nerada by někoho téměř na samém začátku života poslala na smrt.

,,Přesně tak," přikývl Tanalom a opět se posadil.

,,Pohádky," odfrkla si světlá aeonka, ,,takové jsem povídala dceři Elyon před spaním."

,,Rozhodnutí je na vás," řekl temný elf a pokynul druhým elfkám, vodní a lesní.

,,Kdo je pro to, abychom se zbavili odlišných a zachránili tak království?" zeptala se Nuabris,  sama plna síly pozvedla ruku a usmívala se nad vlastní volbou.

Tanalomovy sestry ze sousedních kmenů ji následovaly, což ho překvapilo, ale zůstal s tváří bez výrazu, jen na nepatrnou chvíli potřeboval krytí, tak si zastrčil jeden z havraních pramenů za do špičky zakončených uší.

,,A kdo z nich chce udělat vojáky v naší válce proti stvůrám?" bouchla trpaslice do desky obrovský kladivem, až se otřásla.

Temný aeon se nezapojil, proto nastala remíza. Nechtěl zradit svůj bratrský lid světlých a zároveň odmítal masakrovat temné.
Vyhrálo přesvědčení, že jejich národ neskrýval žádné označené.

,,Jak jsem již pravil před nějakou dobou, všichni mladí všech národů se dostaví před nejbližším úplňkem sem do Mangaly," vyřkl Rufaas ortel a Nejvyšší pochopili, jaký osud vílímu znamení zvolil.