Tajemství vílího znamení

Portál do neznáma

Jako lovec poháněný touhou lapit svou kořist se Phö snažil dostat Xandriu. Avšak dívka, na první pohled pouze hezká tvářička s nepřítomným výrazem, před ním utíkala s ladností gazely. Jen co seběhla schody a zabočila k dalším, které vedly na nádvoří, dokonce Phöovi připravila překážku v podobě nastrčeného koberce, jež mu málem podtrhl nohy.

Phöbos zaklel a s ještě větší vervou rozpohyboval nohy. Najednou jako by se svět kolem něj proměnil v rozmazanou šmouhu černých stínů a on začal vnímat pouze prchající Xandriu, teď už se značným náskokem. Matně si uvědomoval, že za nimi ještě běžela Vaula a cosi na něj volala, ale její hlas se rozplynul v nesouvislé dozvuky. Vytěsnil ji z hlavy a seběhl schody na nádvoří.

Tam zahlédl už jen blonďaté vlasy, které mizely brankou na prostranství za hradem. Zavrčel a následoval ji. Teprve nyní si všiml, jak šlo ve Fluntaru rozeznat den a noc. Konce větví pokrouceného stromu na nádvoří svítily ostřejší fialovou než za dne a místo zářivých teček se v nich vyjímal zvláštní kulatý tvar, z něhož vycházely tmavé paprsky. Jako kdyby se za dne do konců větví schovávaly hvězdy a přes noc slunce.

Ocitl se za brankou a sjel monotónní hornatou krajinu zkoumavým pohledem. Někde přece musela být. Udělal dva kroky a vtom si všiml, jak se něco u zdi nalevo od branky pohnulo. Prudce se otočil a upřel na Xandriu své fialové oči, nyní zkalené divokostí. Dívka se ještě víc přitiskla ke zdi a strnula. Phö se ušklíbl. Připadal si jako dravec, který zahnal zbabělou laň do kouta.

Udělal krok k ní a k jeho podivení se ozvala: ,,Stůj!" zachrčela.

,,Proč bych měl?" zeptal se škádlivě a zase se přiblížil, tahle hra ho bavila.

,,Stůj," zopakovala a když neposlechl, tak ještě jednou. ,,Stůj, varuji tě."

,,A před čím?" nechápal Phö a nadzvedl obočí. ,,Snad ne před sebou? To bych se musel zasmát, ale ke tvému štěstí na to nemám čas."

,,Snad mi nechceš ublížit?" poznamenala Xandria o poznání jemnějším hlasem, což ho vyvedlo z míry. ,,To bys udělal?"

Znenadání měl pocit, že mu nějaká podivná síla něco provádí s myslí a vzápětí vůbec netušil, proč tam byl. Když si ho Xandria zkoumavě prohlížela, pomyslel si, jak byla krásná, rozhodně hezčí než Vaula, a konečně se mu vybavilo, proč Xandriu stíhal až sem. Ovšem narozdíl od předchozího momentu se mu takový závěr nelíbil. Zvláštní.

Uvědomil si, že by měl odpovědět. ,,Ne."

,,Dobrá tedy," pravila Xandria hlasem hebkým jako samet a pohladila ho něžně po tváři, čímž na něm vyloudila zavrnění. ,,A nyní mi povíš, proč jste čarodějku ohně uspali."

,,Překážela nám," odpověděl jako v transu. I když možná v jednom byl, její krása, co zářila jako to nejjasnější světlo, ho přitahovala jako můru rozsvícená svíčka. ,,Společně s Vaulou plánujeme vyrazit ke kráteru sami s ostatními označenými. Ještě tuto noc musíme nějak zpacifikovat Nejvyššího a už nikdo nám nebude stát v cestě."

,,Zajímavý plán," uznala Xandria a on se usmál, ,,avšak těžko proveditelný. Proč tolik riskujete?"

,,Musím pomáhat Vaule, protože..."

Ještě než stihl vyzradit svůj nejtajnější cíl, Xandria zasyčela a on se konečně probral. Rychle chytil zpěvačku pod krkem a všiml si, že jeho mysl ze spárů té plavovlásky osvobodila Vaula, protože po Xandrie vyslala jeden malý ohníček a popálila jí kůži. Phö svůj stisk zesílil a poté se navzájem hypnotizovali. Xandria znovu zasyčela a tentokrát i ukázala ostré tesáky, které skrývala v ústech.