Tajemství vílího znamení

Šestnáct označených

Svírala pevně v dlaních látku prostěradla a jen tak bezduše zírala do stropu. Nevěděla sice, jak dlouho spala, ale muselo to být přesně tolik času na zahnání veškeré únavy. Normálně by se Ritta podívala z okna, jenže ve Fluntaru se čas podle položení slunce řídit nedal. Bylo stále depresivně zataženo.

Trochu se zavrtěla a slastně přivřela oči. Ve svém domově s matkou spávaly na napůl proležených slamnících, ale tady to bylo jiné. Měla pocit, jako kdyby zdejší postel pokryli nadýchaným peřím a to ji přivítalo s otevřenou náručí.

Avšak i přes to celé pohodlí se v ní mísila nechuť k tomuto místu. Z té přítomnosti temné magie jí přebýhal mráz po zádech a stále před sebou viděla ty rubínové oči. Jak si jen někdy mohla myslet, že bude něco víc, když se narodila jen jako pouhý člověk? Sice tu byla ta skutečnost se zvláštní silou z otcovy strany, ale copak vůbec tušila, z jakého národa pocházel? I když k hledání pravdy se rozhodně k nejbližší době nevrátí. Bude muset sehrát roli v něčem, čemu vlastně ani pořádně nerozumněla.

Už jako malá měla při úplňku zvláštní nutkání stále vyhledávat vodu. Řeky ji k sobě volaly svou tichou a klidnou písní a ona jim pomáhala utvářet noty. Její matka byla při tomto zjištění zděšená a zkoušela různými metodami Rittu poslání Najády zbavit, nic však nezabíralo. Před vesnicí hrála podivný tyjátr s historkou, že je její dcera náměsíčná a využívá svou skrytou sílu ovládat vodu. Ovšem, tahle zástěnka se docela začala rozpadat, protože Ritta nedokázala svůj talent využít jindy než právě při úplňku.

Černovláska se při srovnávání myšlenek zamračila a raději zatřásla hlavou, aby se jich zbavila. Zašátrala na nočním stolku, kam jí sluhové donesli nějakou povzbuzující polévku a vrhla se na to ji spořádat.

Když měla misku prázdnou, položila ji zpět a znovu se nechala konejšit měkkou péřovou matrací a snažila se už nezaplouvat do té části mysli, kterou si vyhrazil starý život v Nepritu. Ritta se nyní ušklíbla, jak silné byly zážitky, co mezi minulostí a přítomností vykopaly tak hlubokou strž.

Někdo zaklepal na dveře, ty se vzápětí otevřely a dovnitř vešla drobná služka, co Rittě předtím připravovala horkou lázeň s plátky rudých růží. ,,Pokud jste již vzhůru, paní, mám vám pomoci obléci šaty a připravit vás k večeři," oznámila.

Ritta se trochu zarazila nad oslovením a hlavně nad představou, že by jí měl někdo pomáhat s šaty. ,,Myslím, že se dokážu připravit sama, ale místo večeře bych raději mluvila s Nejvyšším. Pokud je to tedy možné."

Ženina zvrásněná tvář se stáhla do nepřístupného výrazu a zamávala na Rittu zvednutým napůl scvrklým prstem. ,,Ne, ne. Nedovolím, abyste v tak důležitý okamžik připomínala nevzdělaného pasáka prasat. Již jsem upravila i pana Cantose a vám musím nějak pozměnit vlasy. K vaší bledé pleti se bude nejlépe hodit nějaká lehce narůžovělá. Počkejte, vím přesně, co vám bude slušet."

Stařenka se docela hbitě dobelhala ke skříni a otevřela ji, čímž na odhalila jak velké zdobené zrcadlo na jednom křídle dveří, tak i obrovskou škálu barevných šatů uvnitř. Ritta vstala z postele, stoupla si za služčina záda a dala ruce v bok. Ona přece nemá zapotřebí zdobit se jako nějaká princeznička!

,,Asi jste mě neslyšela," začala varovným tónem, ,,ale já si nepřeju, abyste mě oblíkala! A chci mluvit s Nejvyšším a konečně zjistit, co se to všechno děje. Takže mě k němu buď dovedete nebo si ho najdu já sama!"

,,Paní Thebe předpokládala, že budete takto mluvit," hlesla žena, ,,mám vám tedy vyřídit, že se na večeři dozvíte všechny své odpovědi. Ale mám vás k tomu jaksepatří ustrojit. Takže mi to ulehčete a přestaňte mít nemístné námitky."