Tajemství vílího znamení

Zrada obou stran

Stvůra provedla něco jako neumělé kývnutí hlavou a pravila: ,,Jee všeechnoo taak jaak see myy doomluuvit?"

Vaulu docela překvapila taková táhlá mluva a zdálo se jí, že kreatura možná i trochu šišlala. Elfka se zmateně podívala na Thebe, ale čarodějka jen poslouchala rozhovor, protože se jí nejpíš jevil jako klíčový. Vaula udělala totéž.

,,Ano," pronesl Lacertas. ,,Vše je připravené. Jen jsme vás čekali trochu dříve."

,,Váš draachaari nám zaasyypaat ceelou jeskyynii," vysvětlovala stvůra. ,,Myy muuseet jít jiinýmii ceestaami. Praastarý být roozzlooben, kdyyž myy choodit jeehoo steezkou. Jeeště neenaastaat čaas ho buudiit."

,,Vážně?" Nejvyšší o poznání zbledl. ,,Netušil jsem, že byl Archeus navštívit kráter."

,,Být s ním jeehoo Naajáda," pokračovalo stvoření a plivlo na zem. ,,Svaazkyy see po staaleetí vždyy oobnoovit, my vědět to. Onii spooluu, válkaa nezaastaavit jee."

,,Tohoto jsem se obával," přiznal Lacertas, ,,ale nemění to doufám nic na naší předchozí dohodě?"

,,Myy vám dát voojskoo nás," zaskuhrala stvůra. ,,Vyy doobýt Euphoria a myy vás pooté neechaat vládnout. Praastaarý proobuudit a naastoolit noový svět. Vás neechat žít. Výměnou zaa oznaačeené vílím znaameením."

,,Přesně tak, ale Archea nám necháte," poznamenal Lacertas rozhodně. ,,Potřebuje někoho, kdo bude předvojem vašich vojsk a zastraší tamější obyvatele."

,,Myy straašiit lépee," nedala se stvůra, ,,a myy vědět, prooč vyy chtít draachaari nechat. Oon být poojiistka, aabyy my neezaabít vás leehkoo. To myy neeudělaat."

,,Kvůli tomuto to není, jen bych rád měl pro svůj kmen svého nástupce."

,,Neelhaat, myy vědět praavdaa. Vyy see bát nás. Vyy neechtít se podvooliit Praastaarý. Vyy neechtít noový svět. Vyy neechtít být sluuhyy."

,,Špatně si to vykládáte," řekl ostře Lacertas. ,,Bude nám ctí se poklonit bytosti staré jako tento svět." Vaule i přes toto rozhodné prohlášení neuniklo, že to Nejvyšší pronesl s hořkostí. ,,A nyní, neměli bychom s vašimi vojáky dojít pro ty označené? Pokud Prastarý čekal tak dlouho, jistě ho potěší, když mu je dovedete ještě dnes."

,,Neestaaraat see o Praastaarý," zapištěla stvůra. ,,Too náš pán být! Myy muu doonést oznaačeené, kdyy myy chtít. Aa Saalaamaandraa s Féniixeem, coo nás poozoruují, neejdřívee."

Vaula se zarazila, když se několik míst, kde nic na první pohled nebylo, pohnulo. Barvy písku se proměnily na nějaké ostřejší, ale všechny ty svůry spojovaly stejně rudé oči, jaké měla ona, akorát zlověstnější. Vaula se rychle vydala s Thebe, co už dokázala sama chodit, na útěk. Oběma jim bylo jasné, že tolik kreatur by odrazit nedokázaly.

Za Vaulinými zády se ozývaly tupé rány dopadajících tlap, když se za nimi obrovské stvůry hnaly a odpudivě u toho cvakaly čelistmi. Elfka odhadovala, že by zvládly z ní jediným máchnutím té tlapy udělat mastný flek a tak raději přidala. Jenže stvůry je pořád víc a víc doháněly, jak se pravidelně ujišťovala pohledem přes rameno dozadu. Najednou ji Thebe stáhla někam ke straně a ve stejné chvíli kolem nich s rachotem proběhly stvůry. Vaula ztěžka oddechovala. Kdyby ji čarodějka nezatáhla za chýši, mohla už být chycená.

,,Jsou nebezpečný, ale docela hloupý, když si nás nevšimly," zašeptala Thebe. ,,To je jejich slabina. Hele, viděla jsi takovou tamtu skálu směrem na západ těsně u Štítu? Tak tam se setkáme. Teď musíme každá oběhnout a sehnat co nejvíc označených, rozumíš? Závisí na tom náš život."