Tajemství vílího znamení

Na ostří sekery

Když padl soumrak a zapálený oheň představoval jediné světlo v houstnoucí tmě, Hifi naplno poznal, proč Jenara Wruga upozorňovala, aby nevyprávěl krvavé příběhy. Trpaslík to totiž na jeho vkus dost přeháněl a i když tvrdil, že to celé byla čistá pravda a on to osobně prožil, Hifi mu nevěřil. Navíc mu to připomnělo nepříjemnou bitku na louce za jejich domovskou osadou. Jeho myšlenky se stočily k matce a Hifi přemítal, jestli ten mág Tyr dodržel slib, který mu dal, když mu sešíval rány. Snad byla Rongvalda v bezpečí.

,,...a tak jsem se naštval, vytáhnul z opasku sekeru a všem těm křivákum, co ubližovali tý chudince obchodnici, pěkně useknul prsty na nohou a pak je ještě bez milosti nasekal na kolečka. Řeknu, vám ti tak řvali, až se vzbudili sousedi a v puntíkatejch nočních košilích bušili na vokna, abysme to tam jako ztišili." Trpaslík se z plna hrdla zasmál. ,,Ta holka mi pak poděkovala a já byl za hrdinu. Akorát druhej den si mě vodchytnul jeden, co bydlel v domě nedaleko, prej že sme mu tou krví zadělali celou stěnu. A natírat to, když na vás ještě ke všemu ječí starej páprda, to neni žádnej med."

,,Dobře ti tak, ty mordíři," pronesla Jenara a nakrčila rty. ,,To se nedělá."

,,Akorát moje levý úzkostlivý voko nemůže vidět, když se někdo dopouští bezpráví na slabšim," poznamenal Wrug důležitě a otevřel si další zavařeninu. ,,Kdybys tam byla ty, květinko, taky bych tě tam nenechal napospas, to se ví."

Hifi hmátl po jedné sklenici a vzápětí musel prudce stáhnout ruku zpět, protože ho Wrug praštil lžící přes prsty. Hifi musel zatnout zuby. Uznával, že trpaslík měl možná v něčem pravdu. Každopádně, ta rána bolela jako čert, jelikož byla mířená naprosto přesně.

,,To sem se naučil při hraní karet," vysvětloval trpaslík, ,,ten, kdo prohrál, pak dostal přes prsty. A bylo zábavný sledovat, jak třeba ňáký zámožný cestovatele zlomí taková malinkatá bolístka."

Wrug se znovu, za ten večer po několikáté, zasmál, a Hifi si pomyslel, že mu to znělo jako bublání potůčku u nich doma. A co se týkalo Wrugova prohlášení, jemu to rozhodně nepřipadalo jako malinkatá bolístka.

,,Heleďte, to sem jednou si šel v noci loknout do spíže medoviny, prostě takový půlnoční štamprdle na zdraví, a našel sem tam ňákýho chlápka, jak se láduje slaninou. Mojí slaninou! Chápete ho, drzouna?"

Wrug snědl několik lžic zavařeniny a pokračoval: ,,Tak sem ho teda šikovně vobešel a pak chytnul za rukáv. A než se hošíček nadál, připíchnul jsem ho na pravý straně mezi žebrama na hák, co nám zbyl ze zabijačky. My jsme totiž minulou neděli zabíjeli prase a já ho nestihnul uklidit. Ale k věci. Tak sem s nim teda zatřásnul, zabodnul mu ten hák ještě hloubějc a von zase řval, až vzbudil hospodskýho a ten vyběhnul a zpacifikoval ho za mě, zmetka."

,,A pak?" zeptala se Jenara napjatě, jako kdyby jí najednou ta krvavá historka nijak nevadila. Hifi ji už zase nechápal.

,,No co asi. Sem si šel lehnout, jako každej slušnej trpaslík," dopověděl Wrug a poplácal se po břiše. ,,Zatraceně, ten svět je furt tak přeplněnej lumpů, abych při další záchranný akci taky nenatáhnul bačkory."

Poté Wrug po Jenaře a Hifim hodil deku. ,,Hele, půjdeme spinkati. Ranní ptáče dál doskáče." Speciálně se vražedným pohledem zadíval na Hifiho. ,,A jestli mi ty, zatímco budu spát, sežereš všechnu zavařeninu, Stará magie s tebou."

Všichni tři se zachumlali do dek a Hifi se natočil zády k ohni, takže ho dohořívající plameny hezky hřály. Podložil si hlavu dlaní a zavřel oči. Chvíli ještě poslouchal konejšivé zvuky lesa, než se jeho mysl odebrala do snových končin.