Tajemství vílího znamení

Příčina věcí

Vzhlédla rozhořčeně od knihy a vražedným pohledem probodla Cantose, který se naproti ní cpal dozlatova opečeným kuřecím stehnem. Hltal maso tak rychle až se z toho zakuckal a omastek mu stékal po bradě. Zlostně zaklapla knihu a zatnula zuby, jinak by ho musela něčím praštit.

Ritta netušila příliš proč, ale tady ve Fluntaru začal její smysl pro sebeovládání pokulhávat. Nejdříve téměř rozkopala ubohou židli ve svém vypůjčeném pokoji, protože podraz od fialovookého elfa Phöbose ji rozžhavil doběla. On přesně viděl, jak se to stalo, a přesto dal za pravdu své mučitelce. Vyčítala si, že tomu hadovi kdy pomohla. Takovou chybu už neudělá.

Bezděky si začala třít zahojenou ránu na rameni a Cantos, v obličeji celý červený od kašle, se zastřeným hlasem poznamenal: ,,Tebe to furt trápí?"

,,Vypadám na to?" pronesla jedovatým tónem a skouskla si spodní ret.

,,Upřímně? Jo," řekl, utřel si mastné ruce do kalhot a přesedl si vedle ní, ,,Hele, zapomeň na to. Elfům a aeonům se nedá věřit. Byla jen otázka času, než nás podrazí."

,,Kam jsi dal tu kost?" rozhodla se Ritta odvést téma na něco jiného. V duchu zatím přemáhala svůj zhrzený smysl pro spravedlnost. Přál si ničit.

,,No, vždyť víš, taky zkouším kouzla," usmál se rozpačitě Cantos, podrbal se na zátylku a kývl k hromádce vyprahlé země, která ležela opodál. ,,Nechal jsem si v kapse trochu hlíny, pak se na ní soustředil a ona vlezla do kosti a rozložila ji zevnitř. Tanalom říkal, že máme zkoušet spojovat myšlenky s ovládáním elementu. No řekni, neni to zajímavý? Já jsem vládce země!" Široce se zazubil.

,,Vskutku," procedila Ritta mezi zuby, ,,ale od toho incidentu s Vaulou se mi žádnou vodu vyvolat nepodařilo."

,,Nebuď kyselá hned tak po ránu," postěžoval si Cantos. ,,Musíš to zkoušet pomalu. Zkusila jsi tu vodu třeba přemluvit, aby tě poslechla?"

Prudce do něj zabodla své kalně modré oči, ze kterých jí šlehaly blesky. Ještě on ji bude poučovat? Aby toho neměla dost. Ona věděla přesně všechny teoretické části pro ovládnutí vody, ale pořád jí to nešlo vyvolat záměrně. A už jí vadily ty Tanalomovy pohledy, při nichž si připadala jako malé dítě, které otec častoval jeho nedostatky. Ona to nepotřebovala stále opakovat. Jediný problém u ní přicházel se samotným formováním vody. Modrý element ji totiž vůbec nechtěl poslouchat. Další důvod, proč propadala emocím. Připadala si téměř bezvýznamná, když jako jediná zaostávala i s tím nejnižším úkolem, který zvládl dokonce i Cantos.

Zatřepala s dlouhými havraními vlasy, aby ze sebe setřásla tu sebelítost. Ona ji nepotřebovala. Byla silná, dokáže to. Stačí se jen snažit celou svou bytostí a zvládne to. A udělá to hned teď.

Prudce vstala a upravila si záhyby své skládané sukně. Vykročila ke dveřím a zaslechla, jak se Cantos okamžitě vydal za ní. Sklesle se ušklíbla. Někdy měla pocit, že tady ve Fluntaru měla téměř všudypřítomný stín.

,,Jo a, než to zas zapomenu, našla jsi to konečně?" zeptal se Cantos a scházel za Rittou točité schody, které vedly do druhé, menší a starší, knihovny fluntarského hradu.

,,Ne. Prošla jsem tolik knih, ale stále žádná zmínka o Xiraawu. Jako by to ani doopravdy nebylo. Jenže, proč by to pak někdo psal do tamté kroniky?"

,,To teda opravdu netušim," odpověděl Cantos a nastalo mrvolné ticho, jež sem tam přerušilo klapání podrážek bot po kamenné podlaze. Opět tady v přízemí byla znatelná přítomnost temné magie a zalézala jim pod kůži v podobě stísněného chladu. Ale Rittě už nevadil a ani nenaháněl strach, protože za ty týdny si dokázala zvyknout. Dostali se na nádvoří se známým podivně pokrouceným stromem.