Tajemství vílího znamení

Nalezení pravdy

Slezla ze žebříku jen proto, aby ho posunula o kousek dál a znovu na něj vylezla. Potřebovala prozkoumat všechny police a i když už skoro padala únavou, snažila se držet oči otevřené a hledat zápisy ze Svátků jara.

,,Zanussi?" zavolala Ritta. ,,Vážně nemůžeš s pomocí svých schopností najít tu správnou polici?" Jen tak tak zachytila svazek, co jí málem vypadl z ruky. ,,Dost by mi to pomohlo."

,,Jak jsem již říkala, nejsou zde žádné kořeny ani rostliny, podle kterých bych se mohla orientovat," pronesla lučištnice odněkud zleva, ,,tak vlastně zvládám chůzi. Kořeny mi pomáhají najít správný směr."

,,A to jsi tohle uměla od narození?" pokračovala dál v konverzaci Ritta.

,,Ne," řekla Zanussi, ,,naučila jsem se to od Nymfy, která přebývá v ruinách starého Kaltaru. Lesní elfové ji nazývají Všemocná."

,,Tak to jsi měla štěstí," přiznala Ritta, zatímco opět slézala ze žebříku. ,,Já pro svoji moc ovládat vodu totiž žádného učitele nemám."

,,A co ten Nejvyšší, Tanalom?" poznamenala Zanussi. ,,Kdybys mu o svých problémech řekla, pomohl by ti."

,,Ty máš na všechno tak pravdivou odpověď, až to bolí," řekla černovláska a přešla k jiné polici. ,,Nechtěl ti za tohle někdy někdo dát přes...prostě zmlátit?" Rittě dělalo potíže mluvit v Zanussině přítomnosti nespisovně.

,,No," zamyslela se lučištnice, ,,já se s moc lidmi nestýkala a elfové takoví nejsou. Vlastně, až do nedávné doby jsem žila pouze v lesích Kaltaru. Pak mě Všemocná poslala sem se slovy, že můj osud je příliš krvavý na to, aby se naplnil a že tady budu v bezpečí."

,,Poslední dobou někdo pořád mluví o osudu," konstatovala Ritta. ,,Poslyš, Zanussi, nejsi ty nakonec taky označená? Když se tak zamyslím, ještě nám čtyři osoby chyběly."

,,To by mohlo být ono," pronesla Zanussi zamyšleně a vzápětí Ritta vykřikla, až se její hlas rozlehl celou knihovnou: ,,Záznamy ze Svátků jara! Tady to je! Našla jsem to!"

Černovláska slezla dolů s těžkým svazkem, který odnesla a položila na stůl, u něhož po celou dobu, co Ritta hledala, seděla Zanussi. Nalistovala první stránku a překvapil ji styl, jakým to bylo psáno. V dobách, kdy Euphoria začínala, se psalo převážně runami Staré magie, to Ritta věděla, avšak nikdy by si nemyslela, že uvidí nějaký souvislý text na vlastní oči.

Jak otáčela stránky do přítomnosti, pergamen už nebyl tak hnědý a písmo připomínalo to dnešní. Ritta očima hltala každou číslici, kterou zahlédla, protože ty se naštěstí průběhem věků nelišily, a pátrala po té své. Nakonec ji našla a černovlásce se zatajil dech. Byla tak blízko a přitom cítila křeče v břiše, jako kdyby se v příštím okamžiku mohlo něco pokazit a ona by pravdu nezjistila. Pokusila se uklidnit, ale nešlo jí to. Zanussi jí položila ruku na rameno.

,,Uklidni se," pravila dívka klidně a druhou rukou poklepala na spis. ,,A pokud jsi tak nedočkavá, využij energii k něčemu užitečnějšímu."

Ritta hledala očima jméno své matky a připadala si při tom divně. Předtím si nedělala hlavu s tím, jak využije informace o nalezeném otci, ale teď, když se moment odhalení blížil, se cítila bezradná. Naprosto netušila, co bude dělat.

Nyní vlastně zkoumala soukromí vlastní matky, že? Něco, co neměla vědět a přitom to už bylo přímo před ní. Putovala prstem po papíře od jména své matky až k tomu, s kým strávila noc. Když k tomu dospěla, myslela, že ji snad někdo vylil studený džber vody na hlavu. Ale když se zamyslela, docela to dávalo smysl. A tušila, že jestli někdy tohle tajemství vynese na světlo, bude to mít katastrofální následky.