Tajemství vílího znamení

Láska a nenávist

Zkoumavě se zadíval na Oremel, která visela hlavou dolů. Ústa měla zacpaná nějakým kusem hadru, tělo obmotané lany a její rozčepýřené vlasy byly jen kousek od kádě plné všech odvarů, které u ní Phö našel a slil dohromady. Vytvořilo to docela odpudivou směs a Phö se elfce nedivil, že se tvářila žalostně. Tedy, kdo by na jejím místě ne, že?

Líně se zvedl a přešel k ní. Sundal jí provizorní roubík a významně nadzvedl obočí. ,,Jsi již ochotná mluvit?"

Pro všechny případy byl ihned připravený jí ústa opět zacpat, kdyby spustila jako předtím volání o pomoc, ale zdálo se, že nyní už byla značně omámená z výparů linoucích se z kádě. Probodla ho svýma smaragdovýma očima a sjela pohledem pod sebe. Phö s potěšením sledoval, jak polkla.

,,Zajímavé, tyhle tvé lektvary," poznamenal Phö a přejel dlaní po laně, kterým Oremel držela ve vzduchu nad kádí. ,,A ještě zajímavější by bylo, kdybych za tohle zatáhl." Upřel na ni pohled plný pohrdání. ,,Nemyslíš?"

,,Tohle ti jen tak neprojde," promluvila Oremel, ale překvapivě k obsahu sdělení to neznělo výhružně.

,,Už mi to prošlo," ušklíbl se a shlédl na elfku z výšky. ,,A nyní, pověz, jak se to má s tebou a čarodějkou. Jsem na to velmi zvědavý."

Phö rychle uhnul ke straně, protože po něm Oremel plivla. ,,Zničil jsi celou mou práci a v této chvíli mi s ní vyhrožuješ. Až mě odsud pustíš, a jednou to určitě nastane, někomu o téhle tvé krutosti povím."

,,A to jsem ještě neodkryl všechny své úmysly," pronesl Phö samolibě, i když ve skutečnosti žádný jiný plán než tohle neměl. Ale dokázal vymýšlet za pochodu. To by se podalo. ,,Tedy, mluv. Čarodějka."

,,Proč se o ni tak staráš?" zeptala se ostřeji a vzápětí v jejích očích zasvítila pokora, protože se zase letmo dotkl lana. ,,Dobrá tedy. Požádala mne, abych ji hlídala před Sindrelem, protože ona celé to okouzlení hraje."

,,To jde něco takového hrát?" zhnusil se Phö a pak si vzpomněl na něj a Vaulu. Ano, něco takového vážně šlo. ,,I když, popravdě, všiml jsem si jistých...podezřelých věcí."

,,Sindrel si totiž myslí, že Thebe vypila lektvar lásky a je do něj bezmezně zamilovaná," pokračovala Oremel ochotně dál. ,,Dělá to prý proto, aby mohla špehovat okolí. Ale já tomu příliš nevěřím."

Phö přehodnocoval, co by z tohohle plynulo pro něj. Jistě, mohl by čarodějku vydírat. Ale kvůli čemu? Zamyslel se. Když byla stále s tím svým zaláskovaným, nedokázal ji už tolik sledovat. A i když pochyboval, že by jí taky hrozilo nějaké nebezpečí - tanečnice už proklepl a zbytek osady nevypadal, že by se k něčemu měl - rozhodl se to využít pro usnadnění hlídání ohně v temnotě.

Z myšlenek ho vytrhl Oremelin zastřený hlas: ,,Ty jsi měl těžké dětství. Nějak to souvisí s někým z rodiny...sestra? Byla to sestra? Ne. Matka? Ano, matka, ale...dál se nedokáži dostat. Je to příliš obalené v temnotě."

Phö vycenil zuby. Otázky na tohle téma ho vždycky deptaly. A obzvlášť když byla elfka tak blízko. Chytil lano a spustil ho o kousek níž, až směs v kádi trochu ožehla Oremeliny vlasy. Bělovláska ihned strnula.

,,Kdo ti dovolil o tohle mluvit?" zavrčel. ,,Já tedy ne."

Těsně kolem elfčina obličeje se vznášely obláčky žluté páry. Oremel je odfoukla pryč, ale byly hned zpátky. ,,Takže je to pravda," řekla obezřetně. ,,Vibrace nelhaly."

Phö si odfrkl. ,,Patříš k těm šarlatánům, co se pokoušejí druhé odhadovat?" Poté utrhl jednu z lebek z jejích vlasů a do poloviny ji ponořil do kádě. Když ji vytáhl, celá ponořená část chyběla. Rozleptalo ji to. ,,Protože jestli se snažíš ve mně vyvolat soucit, abych tě už nechal, nepodaří se ti to. Moje matka byla bezcitná mrcha, nenávidím ji."