Tajemství vílího znamení

Živá socha

Když stanuli před branami Selangy, Jenara si popuzeně vzpomněla na brzké probuzení, když odcházeli ze Spinie. Wrug se tenkrát tvářil jako ten nejstarostlivější trpaslík a na Hifim se zračila jistá únava. Rusovlásku napadlo jediné; nejspíš se v noci radili o jejím nehezkém osudu a dospěli k tomu, že nejlepší pro ni bude odtamtud co nejdřív odejít. Jenara se na oba své rytíře usmála. Bylo to od nich velmi šlechetné.

,,Kde na vás má ten váš Tyr čekat?" ozval se Wrug a přenechal Hifimi poslední zavařeninu. Jenara našpulila rty. A proč se k sobě najednou chovali tak nějak ohleduplněji? O čem všem si tu noc museli povídat, aby došli k takovým závěrům?

,,To nevím," přiznal Hifi sklesle a nabral si lžíci zavařeniny.

,,To je teda hezký," poznamenal trpaslík, ,,tohle město je velký jak prase a ten váš hošíček může bejt úplně všude." Wrug si prokřupal klouby na rukách. ,,A to ještě počítam s tim, že se nevydal na Starou stranu."

,,Starou stranu?" opakoval Hifi nechápavě. ,,Co to je?"

,,Tam se dřív bydlelo," pronesla Jenara, ,,ale pak se postavily nové domečky na Nové straně a většina lidí se přestěhovala. Na Staré straně zůstaly jen samé pochybné existence, temné uličky a slyšela jsem, že jsou tam prý obrovští pavouci. Br, ošklivé!" Otřásla se Jenara odporem.

,,Prostě jednim slovem, samá havěť se tam vyskytuje," shrnul Wrug a přidal do kroku. ,,Tam by se žádnej slušnej člověk nevydal."

Za chvíli se ocitli na malém tržišti, které Jenaře svým hlukem, šumem a spoustou lidí v mnohém připomnělo Drax Orientis. Až na to, že tady majitelé stánků prodávali obyčejné potraviny, pečivo a nějaké snadno rozbitelné cetky. V hlavním městě trpaslíků se toho dalo koupit mnohem víc.

,,Tady Tyr určitě nebude," poznamenala Jenara, ,,je tu na něj moc křiku a lidí. Nepůjdeme se zatím podívat k hradu Nejvyšší Feraii? Tam mě vždycky bavilo dělat si legraci ze soch. Prosím, prosím, jen na chvíli!"

Jenara udělala štěněcí oči a Wrug rezignovaně zvedl ruce. ,,Jestli chceš, švestičko, tak jdeme. Stejně nemáme nejmenšího tucha, kde se ten váš Tyr skrejvá." Najednou Wrug strnul. ,,Tyr? Jako ten Tyr? Co ho hledaj?"

Hifi zblednul a Jenara jim nerozuměla. ,,Kdo by měl Tyra hledat? My ho přece hledáme." Zamračila se. ,,Půjdeme tedy na ty sochy?"

Wrug si s Hifim vyměnil významný pohled a Jenara si připadala odstrčená. Hrdě zvedla hlavu a sama zamířila spletitou sítí selangských uliček k hradu. Cestu znala nazpaměť. Při každé návštěvě Selangy se vždy jako první šla podívat na sochy. Jenara to brala jako takový svůj nepsaný rituál.

*****

Hořce se ušklíbl, protože se mu děti smály. Mohl to čekat a taky si to myslel, ale doufal, že nebylo možné, aby prohrál. Jenže za ta léta nejspíš vyšel ze cviku. A nebo se jeho šikovnost přesunula na ovládání kouzel a podřezávání hrdel.

Tyr stál na jedné noze na podstavci sochy, kterou odnesli na opravu, jelikož její obličej poničili jistí vandalové. Povolávač si pomyslel, že to rozhodně musely být děti, co na něj nyní ukazovaly pohrdavé posunky, ale nahlas to neřekl. Ruce, jež držel nad hlavou, ho začínaly bolet z nedostatku krve, ale prohrál a předtím se vsadil, že vydrží. Navíc, v minulosti v Selanze dokončil složitější zkoušky a výzvy, než bylo představování strnulé sochy za to, že prohrál ve cvrnkání kuliček.

Děti zatím začaly novou hru. Klečely na zemi a trefovaly své barevné hliněnky do důlku, který jemu neznámým způsobem vytvořily v dláždění kočičích hlav. Přidal se k nim z jednoho jistého důvodu. Chtěl si zase zkusit, jak se cítilo malé dítě, které se nikdo nesnažil zabít. Přišlo mu to zábavné a ve svém věku naivní.