Tajemství vílího znamení

Osamělá bylinkářka

Kráčel po boku Thebe a znovu se letmo ohlédl za ně, aby mu zrak ulpěl na krásné Xandrie. Zpěvačka obezřetně našlapovala a její citrínově žluté oči s rozšířenými zorničkami kmitaly všude kolem. Sindrel za dobu jejich cesty pochopil, že se jí ze safírově modré přebarvily vždy, když byla rozrušená. Xandria si navíc také stále tiskla k hrudi svou lyru a odmítala ji pustit i když spali při přestávkách v cestě do Kaltaru. Sindrel nechápal, co bylo na tom hudebním nástroji pro Xandriu tak důležitého. Vždyť mohla přece zpívat i bez doprovodu.

Najednou ho Thebe šťouchla loktem do žeber a on se k ní s otázkou ve tváři otočil. Čarodějka se potutelně usmívala a poté ho poplácala po rameni. Nadzvedl obočí, protože nerozuměl jejímu náhlému rozpoložení.

Thebe mu pošeptala do ucha: ,,Už bys na ni mohl přestat zírat. Sice nemůžeš popřít, že se ti nelíbí, protože jsem si dobře vědoma těch skrytých významů ve tvých pohledech, ale je to prostě otravný."

Sindrel znenadání cítil, jak bezděky rudne. Takhle si to vyložila? ,,To není pravda," prohlásil a falešně se zasmál, ,,nic takového v tom nehledej. Já jenom, že...ehm...je zvláštní. Taková ustrašená."

,,Nejsi dobrý lhář, Sindreli," zamračila se Thebe. ,,A co se týče její povahy, myslím, že vy muži rádi zachraňujete dívky z nesnází, takže by ti to mělo naprosto vyhovovat."

,,Ale já mluvím pravdu," trval si na svém Sindrel a pak se usmál. ,,Navíc, jediný, koho jsem v poslední době zachraňoval, jsi byla ty."

,,Nemusel bys pro mě pak plavat, kdybys mě do té vody sám neshodil," pronesla Thebe a dala za chůze ruku v bok.

Sindrel stiskl rty k sobě tak pevně, až mu z nich zbyla pouhá tenká čárky. Tenhle rozhovor neměl smysl, zdál se mu nekonečný. A navíc tušil, že by proti němu čarodějka mohla obrátit i číslo bot, kdyby jí to nějak prospělo. Avšak sžíralo ho, že si utvořila spojitost mezi ním a Xandriou. Ta dívka se pouze chovala zvláštně a jeho to fascinovalo, stejně jako zpěvaččin zpěv a krása. Vždyť ta dívka od opuštění Envitaru téměř nepromluvila a když už, tak se jen zastřeným hlasem zeptala na něco, co se jinak dalo označit za akutně nutné.

,,Lebky," poznamenala znenadání Xandria zvučně a vytrhla Sindrela ze zamyšlení. Ukázala před sebe dlouhým tenkým prstem. ,,Visí ze střechy."

Jako na povel se Sindrel i Thebe pozřeli na místo, kam její ukazovák směřoval. Nebylo tam však nic neobyvyklého, alespoň pro Sindrela. Břízy s bělostnou kůrou a obtěžkané mnoha listy nakláněly mírně ke straně a les si šeptal tichou ševelivou píseň jako vždy. Nalevo rostlo něco jako živý plot z dobře sestřihnutých jalovcům, kteří tvořily asi šest metrů dlouhou zeď. Oni stáli na vyšlapané lesní cestě s kořeny, které prorůstaly pěšinu po okrajích a připomínaly tak jakousi sešlost dřevěných hadů. Nic zvláštního, natož aby někde z nějaké střechy visely lebky.

Najednou se však na pravé straně kousek od jalovců zavlnil vzduch. Sindrel se znovu obrátil ke Xandrie a nevšímal si Thebiných významných pohledů. Copak zpěvačka viděla něco, co oni ne?

Čarodějka překřížila palce na rukách a prudce je od sebe odtrhla, čímž jí dlaně vzplály jasným plamenem. Zvedla ho do výše a bez varování hodila do prostoru, kde se vlnil vzduch. Sindrelovi poklesla brada a Thebe s kamennou tváří ustoupila dozadu. Teď už si mohli být jistí, že jakási neviditelná clona něco chránila, nejspíš nějaké stavení, kus kterého dokázala zahlédnout Xandria. Protože vržená ohnivá koule si chvíli bezstarostně letěla vzduchem a poté ji něco bez hlesu spolklo. Vypařila se.

,,Co to je? Mám vyzkoušené, že to kouzlo obvykle smete deset chlapů na jednu hromadu," prohlásila Thebe s hořkostí v hlase a vydala se zjistit příčinu svého pochybení.