Tajemství vílího znamení

Lovec a kořist

Ztěžka dosedl na postel a otřel si hřbetem ruky pot z čela. Když slyšel Lacertasovu nabídku poprvé, zaujal k tomu neutrální postoj, avšak po první lekci se mu to zdálo děsné. Vždyť ho Nejvyšší pořád jen mlátil holí a on teď měl kvůli tomu modřiny po celém těle. Navíc mu při jednom vyhýbání uklouzla noha a on si do krve o kamínky rozedřel záda. Prostě k nesnesení.

V otevřených rankách na zádech ho zaštípalo a on ucuknul. ,,Přestaň, Cygnys," obořil se na ni, protože ho její dotek zabolel, i když byl docela něžný.

,,Kdybych se čas od času takovýmhle způsobem neozvala, zapomněl bys na mě," poznamenala dracharianka a Archeus zaslechl zvuk, jako kdyby něco otevřela. ,,Před chvílí jsi ani nevěděl, že tu jsem."

,,Kdyby to tak neštípalo, podíval bych se líp, ale takhle...myslel jsem, že jsi někde venku," pronesl znaveně a vzápětí vyjekl, protože se mu do ranek dostalo něco chladivého, nejspíš nějaká mast, a ještě to znásobilo míru bolesti.

,,Nehýbej se," poručila Cygnys a i přes jeho protesty mu namazala celé odřené místo. ,,Musíš se vyléčit co nejdřív. Copak jsi vypustil z hlavy, že jdeš dnes odpoledna na výpravu za Ohnivý štít?"

Archeus složil obličej do dlaní. ,,To je dneska?" zeptal se znaveně.

,,Jistě," odpověděla Cygnys vesele a obrátila si ho k sobě, takže teď viděl její široký úsměv. Zlehka mu cvrnkla do nosu. ,,A dneska to Urestovi natřeš. Bude litovat, jak tě minule zesměšnil. Já ti věřím, že ho určitě překonáš, můj draku."

Letmo ho políbila na tvář a Archeus byl najednou nejen rozzlobený, ale i naprosto bez nálady. Protože všechno, co mu kdy Urest udělal, se ani zdaleka nerovnalo tomu, co on provedl svému bratrovi.

*****

Archeus se ohlédl. Za jejich zády se uzavřel oblouk, který pro jejich průchod ve Štítu zformovali kmenoví vůdci, takže nyní už nebylo cesty zpět. Ocitl se v Pustině odklopen lovci, co by se ho nejradši při nejbližší příležitosti zbavili. I když, proč čekat na něco příznivého. Sice to Archeus neřekl nahlas, ale bylo mu jasné, že kdyby ho v tu chvíli napadli, sotva by se takové převaze ubránil. K jeho štěstí lovci nevypadali, že by něco takového měli v plánu.

Urest se kolem něho prosmýkl rychle jako ještěrka a ladně vyskočil na nedalekou písečnou dunu. Z vyvýšeného místa se rozhlédl po Pustině a mžoural proti slunci. Zbytek skupiny se rozešel na rozdílné strany, nejspíš, aby prozkoumali co největší část poušte. Když se ztratili z dohledu, zaměřil Urest své bahnitě zelené oči na Archea a počastoval ho pohrdavým úšklebkem.

,,Aby bylo jasno, naprosto s tím nesouhlasím," pronesl Urest a zaťal dlaně v pěst, ,,ale mám ti dělat průvodce a ukázat všechno, co a jak. Na příkaz Nejvyššího."

,,Tak to máš docela štěstí, ne?" poznamenal Archeus naoko vesele. ,,Protože podle tvýho výrazu je mi jasný, že jsi z toho úplně odvařenej."

,,Moc vtipný," zaškaredil se Urest a pokývl hlavou na Archea, aby šel k němu nahoru. ,,Tak polez sem, ať začnem, nebo z toho otravnýho sluníčka dneska zdechnu. Děsně praží."

Zatímco se Archeova bosá chodidla bořila do nahřátého písku a stoupala na dunu, měl čas si Uresta pořádně prohlédnout. Po lopatky dlouhé zplihlé blonďaté vlasy, bahnitě zelené oči se šibalskou jiskrou a schopností rychlého uvažování, postava vysoká a na drachariho měl poměrně málo svalů. Archeus si však byl jistý, že v souboji s ním by si musel dát velký pozor na Urestovu rychlost a hbitost.

,,Většinou to chodí tak, že se rozdělíme a každý hledá stopy nějakého zvířete," vysvětloval Urest, když mu Archeus stanul po boku. ,,A musíme být u toho úplně tiše, abychom to nevyplašili. Připrav se, že tady platí; buď tu kořist zabiješ, nebo budeš bez jídla, v horším případě si odneseš nějaký to zranění."