Tajemství vílího znamení

Tajnosti ve vlastních řadách

Propalovala mramorové dveře pohledem svých ocelově šedých očí a zarputile přemýšlela, jestli se má vydat dál. Ještě nikdy své matce neodmlouvala, ale tohle byla vyjímečná situace. Na jedné straně se nacházela dokonalá poslušnost a z druhé ji rušil strach ze ztráty svobody. A ten Elyon v tuto chvíly považovala za důležitější.

Vzala za kliku a napnula svaly, aby těžké kamenné dveře odsunula. Do stinné chodby tak pronikly oslepující sluneční paprsky, které prosvítaly z klenutého okna v Nuabrisiných osobních komnatách. Přivřela víčka a vstoupila dovnitř.

,,Ráda bych s tebou ještě probrala jistou záležitost, matko," ozvala se Elyon a pohlédla na Nejvyšší světlou aeonku, jež právě seděla zády k příchozí a věnovala se četbě královských listin.

Aniž by Nuabris zvedla hlavu, promluvila pištivým hlasem, který střídavě stoupal a zase klesal: ,,Pokud máš na mysli téma ohledně tvého rozmarného zápasení v Farthanu, jsem zásadně proti. Našemu rodu byla svěřena funkce Nejvyšší a můj názor se nemůže měnit ze dne na den. Již jsem ti svou odpověď dala. Ne, dcero."

Elyon se napřímila a nasadila nekompromisní výraz. Hromadilo se v ní odhodlání tuhle při vyhrát. ,,Ovšem, jsem s tvými slovy obeznámena. Avšak, jak jistě uznáš, pokračovatelem našeho silného a nezdolného rodu nemůže být kdokoliv, kdo vyslyší volání o nabídce mé volné ruky."

Nejvyšší se dceři, nyní již se silně roztaženými křídly, začala konečně věnovat a odložila listiny na toaletní stolek s trojkřídlým zrcadlem. ,,Pokoušíš se mi tvým proslovem naznačit, že jsem provedla neuvážené rozhodnutí?"

,,Jistě, že nikoli," pronesla kajícně Elyon, ,,jen nevím, jestli je správné spoléhat pouze na můj výběr mého nastávajícího, když je to tak důležité pro další vývoj našeho rodu. Ovšem zápasením v Farthanu se odhalí ti silní, zdatní a moudří, jejichž krev bude hodna se stát příštím Nejvyšším."

,,Tvé argumenty jsou přesvědčivé, dcero." Nuabris povstala. ,,Můj vznešený intelekt v sobě nezapřeš, koluje ti hrdě žilami. Pokud svolím k této tvé bláznivé ceremonii, nebudeš již míti ke svému chystanému sňatku žádné připomínky ani vzpurné myšlenky?"

Elyon se zarazila. ,,Žádný takový odpor bych si nikdy nedovolila. Stejně jako všechno, co by mohlo jakkoli pošramotit tvou pověst."

,,Nyní lžeš!" vypískla Nuabris. ,,Chceš událost ve Farthanu použít jako zástěrku pro chystaný podvrh vůči mně! Jako Nejvyšší dokáži vycítit svou Starou magií jakýkoliv zlý úmysl nastavený na mou hlavu. Ale nikdy bych se nenadála, že bude od mé vlastní dcery! Chtěla jsi utéct!"

,,To bylo až poslední řešení, matko." Elyon si před do ruda rozlícenou aeonkou klekla na podlahu. ,,Pouze jsem si své dospívání představovala jinak. Přála jsem si poznat Euphorii a prozkoumat prostory v Pustině. A tys mne navlékla do výšivky vladařských povinností, které začnou ihned po mém sňatku. Chtěla jsem být pouze volná."

Elyon sklonila hlavu, až jí dlouhé bělostné vlasy spadly do obličeje jako sněhová opona, a svěsila křídla. Její tón hlasu přešel z taktického smlouvání do monotónní omluvy a aeonka přemýšlela, jak dlouho o jejím úmyslu matka věděla. Mohla by to poznat až dnes z napjatého očekávání a skrytého úmyslu, který možná dokázala vyčíst z aury svou magií? Elyon netušila.

,,Celé toto bídné království již znáš a povolila jsem ti přece návštěvu Hranice v Pustině. Zdá se ti to málo? Ach, zklamalas mne Elyon, velice zklamala. Doufala jsem, že z tebe vychovám poslušnou dceru a ty za mými zády vymýšlíš intriky proti mému rozhodnutí. A pokud se děsíš sňatku v tak mladém věku, ujišťuji tě, že já jsem v té době již zasedala jako manželka v radě Nejvyšších."