Tajemství vílího znamení

Sjednocení elementů

Nebylo pro něj těžké vypozorovat, jakou si Ritta zvolila taktiku pro své útoky. Po chvíli uhýbání před prudkými zásahy dýkou se jen tak znuděně posouval ze strany na stranu, protože se mu to zdálo až příliš snadné. Ritta si i přes svůj vodní živel počínala jako někdo s ohněm v krvi, tedy bez rozmyslu a agresivně. Znenadání pozvedl svůj nový meč s kalenou čepelí a ostří jejich zbraní se střetli. Černovláska musela po chvíli ustoupit dozadu, protože by jí jinak zkroutil zápěstí.

Phö musel uznat, že dýka se hodila při nečekaném přepadení, ale rozhodně se s ní nemohl měřit normální meč. Kdyby se totiž snažil zasadit jí všechny nekryté rány, jednožnačně by je neodrazila a on by vyhrál. Avšak o tom nyní nepřemýšlel. Dolaďoval totiž detaily ohledně hry na city pro Vaulu. A pro to bylo potřeba způsobit nějaké to pozdvižení.

Pokradmu se zahleděl na druhou soupeřící dvojici. Očividně byl ten den ohnivý způsob boje jaksi oblíbený, protože rudooká elfka neúnavně útočila na Cantose jako šílená. Phö nechápal, kam se poděla její vyčkávací taktika, ale vlastně ho to ani nezajímalo. Síní se roznesla ozvěna tupých úderů, když Vaula znovu praštila do kladiva, které Cantos křečovitě svíral před sebou a snažil se v něm uzemnit všechny rány. Nějaký náznak na protiútok u něj Phöbos neshledával.

Opět se otočil k Rittě a všiml si jejího soustředěného výrazu. Jako kdyby tohle celé brala vážně a ještě se pokoušela co nejvíc Tanalomovi vyjít vstříc. Letmo se pozřel i na Nejvyššího. Ten se zasněným pohledem a smířlivým úsměvem na rtech pozoroval dění a Phöovi připadalo, že se vlastně díval skrz ně. Jako kdyby je místo hmoty tvořila nějaká éterická mlhovina. Dokázal by svůj plán provést tak rychle, aniž by vzbudil jeho podezření a celé to vyšlo podle jeho předpokladu?

Nezbývalo než věřit. Pomalými, sotva znatelnými úkroky se posouval čím dál blíž k druhé dvojici a zaujatá Ritta po něm stále se soustředěním stisknutými rty sekala. Hypnotizoval její kalně modré oči těmi svými a doufal, že si tak ani ona ničeho nevšimne. Podle sluchu rozpoznával, jak blízko se k nim nacházeli. Ano, tenhle zvuk byl dostatečně silný.

Rychle švihl mečem proti Rittě, druhou rukou chytil látku Vauliny černé řízy a rychle s ní trhl k sobě. Pak uskočil do strany. Celé, jak předpodkládal, se odehrálo v intervalu několika vteřin. Ritta, zabraná do souboje, odpověděla na Phöovu výzvu svou dýkou, s kterou taky švihla a udělala úkrok dopředu. Jenže si nevšimla přepadající Vauly, jež kvůli Phöově zásahu ztratila rovnováhu a zakolísala dozadu. A když Rittina dýka proťala Vaulinu bledou líci a utvořila na ní krvavý šrám, bylo už příliš pozdě.

Elfka si bezduše sáhla na obličej a na prstech jí ulpěla karmínově červená. Její tvář se stáhla do rozčilené grimasy. Napřáhla svou zbraň z obsidiánu a Ritta jen tak tak stačila uhnout, jinak by ji Vaula přesekla vedví. Nakonec ji elfka alespoň sekla do předloktí a Ritta pod tíhou bolesti klesla na kolena. Přitiskla si na ránu dlaň a zatnula zuby. Ta její byla horší než Vaulina a elfka to moc dobře věděla.

,,Dost, mí označení!" probral se Tanalom z transu a v očích mu zaplál oheň temnoty. ,,Copak jsem vás neupozorňoval, ať při možnosti zranění okamžitě přestanete? Co to má znamenat, Vaulo? Je někdo z vás ochotný mi to rozumně vysvětlit?"

Vaulina tvář pobledla a roztřásl se jí spodní ret. Po dlouhých minutách ticha, které sem tam porušilo Rittino bolestivé zasyknutí, se konečně odhodlala otevřít ústa. Ale Phöbos ji předběhl.

,,Nejvyšší, nyní je váš hněv upřen na nesprávného," promluvil sebejistě a Vaula na něj překvapeně a s nadějí pohlédla. ,,Byl jsem přímým svědkem, tato událost se mi odehrála před očima a proto se dle práva ustanovuji schopným posoudit to, co se zde stalo."

Phö pocítil, jak chlad v místnosti vyvolaný zlostí Nejvyššího pomalu klesal, a pokynul proto k Vaule. ,,Dnes je vaše chráněnka pouhým následkem toho, čeho se dopustila Ritta. To ona nedávala dostatečný pozor, zakopla a udělala Vaule šrám na tváři. A ona se poté pouze bránila."

Tanalom se zdál vyvedený z míry tím, že Phöbos znal pravdu o jejich příbuzenském vztahu. Ale odvětil již o poznání méně ostrým tónem: ,,Dobrá, věřím tvé domněnce. Avšak Vaula mohla býti shovívavá vůči Najádě a dál v šarvátce nepokračovat."

Tanalom mávnutím ruky uzdravil obě rány a Phöbos se ušklíbl. ,,Nemohla, protože to její živel nepovoluje. Skrývá se v ní oheň. Je to přece salamandr, ne?"

Tanalom se nespokojeně zavrtěl na trůně. ,,Připadá mi, že jsi svou návštěvou hranic mezi říší živých a mrtvých nalezl jistá poznání. Jak jsi to uhodl?"

,,Je to prosté," prohodil Phö, ,,nazval jste ji Salamandrem. A jaký jiný element by se k tomuto znamení hodil lépe než oheň?"

,,Žasnu nad tvou bystrostí, Chiméro," uznal Tanalom, ,,a též mi připomínáš druhou část dnešního výcviku. Je na čase zjistit, ke kterému živlu nejvíce inklinujete."

Znenadání do vzduchu ze svých dlaní vypustil čtyři rozdílně barevné koule, které doslova pulzovaly a přetékaly energií. Zdálo se, že na předchozí incident zapomněl. Phöbos se podíval spiklenecky na Vaulu a mrkl na ni. Elfka trochu pozvedla koutky úst a on věděl, že první krok k jejímu naprostému zničení byl učiněn. Teď už jen stačilo hrát hru podle jeho vlastních pravidel.

,,Každá z těchto energií v sobě obsahuje zlomek jednoho ze živlů," vysvětloval Tanalom, ,,vydejte se k tomu, jež vás nejvíc zaujme, ale hlavně se nechte vést srdcem."

Phöbos si nyní pozorně prohlédl všechny koule, co slétli do výšky jejich hlavy. Ze žluté sálala odvaha, snílkovská povaha a čest králů. Modrá nabízela vyrovnanost a klid, možnost cokoli ustát a nechat své emoce odplout pryč. Zelená slibovala schopnost stát vždy pevně na zemi, nedělat si s ničím velkou hlavu, myslet realisticky a upjatě. Jeho to však táhlo k té poslední, která zářila rudou jako krev. Znamenala ctižádostivost, ambice, agresivní a neuvážené chování a sílu a moc.

Dotkl se červené a v hrdle se mu vzepjal oheň. Tenhle element byl jeho nedílnou součástí, teď už si to pouze podvědomě nemyslel. Věděl to naprosto přesně. Toužil na kůži cítit nepoddajné plameny a svou divokou vzpurností každého zděsit. Jenže pak si vzpomněl na důvod, kvůli kterému byl ochotný ještě chvíli na ten slastný spalující žár počkat. Odtrhl se od energie a bezděčně z nosu vydechl obláček kouře.

Po zkoumání síně si všiml, že Ritta si vybrala vodu a Cantos zemi. Také se jako on před chvílí dotýkali modře a zeleně zbarvených energií a jejich výrazy prozradily, že si také uvědomili, co všechno mocné se v nich skrývalo a přitom oni o tom nejspíš neměli nejmenší tušení.

Najednou k němu přistoupila Vaula a hrdě se na něj podívala. Poté také položila ruce na ohnivou kouli a po chvíli ho obdarovala pohledem s radostí v očích. Tohle u ní ještě nespatřil. Hodlal toho využít. Naklonil se k ní.

,,Trochu jsem tu tvou nabídku přehodnotil," zašeptal jí do špičatého ucha, ,,a nakonec souhlasím."

Phö sledoval, jak se jí rozšířily zorničky rudých kočičích očí. Poznal, že dychtila po vědomostech, nejspíš se tomu naučila od Tanaloma. Povzbudivě se na ni usmál, ale byla to pouze maska. Za ní se skrýval někdo, jehož smyslem života se stala pomsta.

Většina označených velmi lpěla na svém rodinném zázemí, ale to je pak mnohdy oslabilo a stáhlo ke dnu. Pro některé tak bylo lehčí na svůj minulý život úplně zapomenout. A jedna označená vílím znamením vlastně nemusela vůbec nic z toho, protože to neznala.