Tajemství vílího znamení

Moc kouzel

Znělo to hezky, tak to zopakoval. Silně praštil řetězem do stěny skály a s libým úsměvem poslouchal, jak se tupý zvuk šířil ozvěnou. Nahánělo mu to husí kůži a zároveň připomínalo jednu zábavnou hru.

Phö se otočil k Sudičkách a zeptal se: ,,Kam jste schovaly tamty kosti? Vytvářely zvláštní a hezkou vtíravou melodii. Kde jsou?"

,,Měl by ses raději pořádně soustředit na tu vaši výpravu," upozornila ho Sudička, ,,ostatně, jak dlouho ještě hodláš ztrácet čas s tou rudookou elfkou?"

,,Do té doby, než ji zcela zničím," poznamenal Phö a začal se probírat věcmi, nejčastěji oblečením a botami, co tam zbyly po mrtvých obětech, v rohu jeskyně. ,,Než ji zašlapu do země."

Konečně to našel. Zálibně se podíval na baňku se zúženým krkem, ve které svítil nespočet malých hvězd. Celá temnota ukrytá za sklem předmětu se točila do spirály a Phö sundal korkovou zátku, takže se temná magie konečky jeho prstů, kterými baňku držel, vlila do něj. Bylo to omamné a Phö zavrněl. Líbilo se mu být blízko smrti.

,,Už zase si hraješ s tou negativní energií?" poznamenala Sudička ponuře. ,,Nehledal jsi ještě před chvílí kosti?"

,,Ty jsou neznámo kde," řekl Phö a zornice fialových očí se mu rozšířily, když si temná energie razila cestu dál jeho krví. ,,Avšak tohle držím pevně v rukou."

,,Jednou bys mohl díky vidině lehkého cíle ztratit zájem o něco důležitého, Děse," pronesla Sudička, ,,zapamatuj si to."

,,Nějaké nové vize?" zeptal se Phö nezaujatě, protože veškerou svou pozornost věnoval temnotě proudící jeho žilami.

,,Poslední čtyři označení si k vám naleznou cestu sami," začala Sudička, ,,a vyřiď Povolávačovi, co přijde s další skupinou, že ta vaše výprava je přímo příznačná pro vyrovnání starých křivd. Poté mu nabídni, že by měl svým nepřátelům poslat vzkaz."

,,To tedy znamená, že budoucnost, čili i osud, je již propletena s naší výpravou?" otázal se Phöbos a baňku opět zazátkoval. Moc magie mu tam už nezbývalo a snížit se k doprošování Vauly o další neměl v plánu.

,,Částečně," prozradila Sudička. ,,Avšak vše důležité by mělo započnout až když oheň v temnotě vyhasne. Budete bloudit a necháte se zlákat. Proto jej střež, Děse. Chceme, abys zůstal naživu do té doby, než nás osvobodíš.

,,Koho myslíte konkrétně tím ohněm?"

,,To ti nesmíme prozradit," pověděla Sudička a vzápětí všechny tři zaúpěly. ,,Je svázán s vodou, je svázán s vodou, je svázán s vodou, osudově..."

Svět se s Phöem zatočil a vzápětí se s trhnutím vzpřímil na posteli. Ve spáncích mu tepalo a ta bolest byla nesnesitelná. Přitlačil si dlaně na hlavu, aby to alespoň trochu zmírnil. Když se po nějaké chvíli vzpamatoval z tak nečekaného vytržení, zjistil, že mu bolestí i vytryskly slzy. Nešetrně je setřel a vycenil zuby. Co to mělo znamenat? Jako kdyby mu to Sudičky chtěly říct, ale někdy silnější než ony jim bránil. Phöovi se to nelíbilo. Přece ve stínu neodpočíval nepřítel, který jen čekal, až jakýsi oheň v temnotě vyhasne?

*****

S malými ohníčky na dlaních Phö zkoušel přenášet váhu z jedné nohy na druhou tak, aby mu plamínky vlivem prudkého pohybu nezhasly. Zápěstí mu zdobily dva kovové náramky s drobnými otvory, kde se skrývaly střípky ohnivého elementu. Phö se od Vauly dozvěděl, že bez takového šperku se neobešel žádný mág, protože si sami nedokázali vytvořit vlastní energii. Mohli ji tak leda ovládnout s Novou magií. A tak k tomu, obzvlášť mágové ohně, potřebovali nějaký vlastní zdroj. Proto nejspíš kdysi vymysleli tuto věcičku, s níž nyní na prostranství za fluntarským hradem cvičily kromě Phöa i Vaula s Thebe.