Tajemství vílího znamení

Skála smrti, ohně a temnoty

Když se za nimi ozval řev, Tyr se obezřetně ohlédl. Jak očekával, drak jako vždy lehce prosmýkl své tělo skrz Ohnivý štít a vyrazil k nebesům. Tentokrát se však nezastavil až nad mraky, ale zamířil ke skále a začal po označených plivat oheň.

Povolávač, stejně jako všichni označení, utíkali nadměrnou rychlostí ke skále, protože hrozilo, že by je mohl Archeus v příštím momentě usmažit na prach. Tyr se jen díky Brentnově upozornění vyhnul sloupu ohně, který tak dopadl do písku a rozhořel se tam. Ti, co běželi až za ním, to neměli lehké, jelikož se museli vyhýbat jak zapáleným ohňům, tak i salvám plamenů, kterými je drak hojně zásoboval. Jediné štěstí spočívalo v tom, že byl Archeus asi moc rozhozený a naštvaný na to, aby někoho trefil.

Pak si Tyr nedal pozor a jeden z plamenů mu ožehl nohu. Povolávač zasyčel bolestí a přitiskl si dlaň na poraněné místo, jenž se mu ihned zamazala od krve. Najednou ho něco napadlo. Když se totiž podíval na strmou stěnu skály, po které budou muset vylézt, pomyslel si, že než by se k otvoru v té skále dostali, dávno by je popálil některý z plamenů. Ohlédl se na udýchané označená za sebou a rychle dumal. Při tom přemýšlení si vyléčil nohu a pak, jako za starých časů, ovládl plameny a malý oheň si vzal s sebou ke skále.

Ihned jak pak stoupnul na první kamenný výstupek stěny, rozestřel nad celým tím místem plamennou barikádu a soustředil se na ni, aby se při výpadu z Archeovy strany nezhroutila. Označení kolem něho lezli a někteří k Tyrovi dokonce poznamenali slova díků. A Jenara by ho i obejmula, kdyby ji Hifi nestrhnul stranou a nevysvětlil jí, že ho neměla rušit.

Někdy se barikáda otřásla vypáleným ohněm, ale Tyr to použil ke zpevnění clony, takže to jeho plamenům nijak neublížilo. Thebe a Ritta běžely jako poslední a pak Tyr začal taky pomalu lézt nahoru. Stále se střídavě díval na barikádu a dolů pod nohy, ruce měl nad hlavou a snažil se i se skloněnou hlavou vnímat jemná chvění vzduchu. Nakonec se dostal dovnitř do skály a rychle z barikády udělal ohnivý poklop, co se s ošlehnutím okolních stěn zabouchl.

,,Výborně," řekla Thebe a počastovala označené nadějným pohledem. ,,Vracíme se do Euphorie, takže počkáme tady, než se drak vyřádí a pak vyrazíme."

,,Připadám si jako lapená kořist," přerušil Phö šum poznámek, který přineslo Thebino sdělení. ,,Co když nás bude schopný obléhat nepřetržitě celou dobu, dokud zde nepojdeme hlady? Zdá se mi to nedomyšlené."

,,Máš snad lepší plán?" obořila se na něj Thebe a pak zakolísala, protože se skála otřásla v základech.

Tyr si pomyslel, že na ně Archeus musel útočit zeshora a snažit se probourat strop. Sice nebylo pravděpodobné, že by se mu to mělo povést, ale ta jeho síla dosahovala monstrózních hodnot. Zase to zahučelo šeptavými hlásky a Povolávač zkontroloval poklop. Naštěstí držel a alespoň jím do skály pronikalo nějaké světlo.

,,Když projdeme touto skálou, vynoříme se několik mílí na východ od Hranic," ozvala se Zanussi zamyšleně, když klečela a nesmyslně ohmatávala hrubý kámen. ,,Za zkoušku to stojí, myslím."

,,Dobře, takže..." Thebina slova byla přerušena ohromnou ránou bortícího se kamení. Pár označených zaječelo, když Archeus strčil hlavu skrz nedaleké místo poklopu a vycenil na ně ostré tesáky.

Všichni se ihned natiskli ke stěnám a vyhnuli se tak sloupu ohně, který proletěl tunelem a zamířil na opačný konec skály. Označení se jeden za druhým začali těsně u stěn posunovat na druhou stranu a Tyr si všiml Jenary, jež sebou při každém novém vyslaném ohni trhla. Jak ji tak sledoval, nepostupoval dost rychle a Thebe do něj narazila. Sjel ji zkoumavým pohledem a zdála se mu taková...zablokovaná. Podiveně ho pozorovala a pak se usmála, když jí s přivřenýma očima zase rozproudil oheň v těle.