Tajemství vílího znamení

Zlá sudba

Ozvěna nesla skřípavý smích prostorem jeskyně, takže mu připadal ještě strašidelnější. Stál srnule v úplné tmě, ale to by mu ani tak nevadilo, protože jeho zvláštní oči na to byly výborně přizpůsobeny. Tedy alespoň při úplňku. Nebo na tomhle místě.

,,Moc hezky jsi to té křehotince vmetl do tváře, jen co je pravda," zachrčela Sudička a svými pěticentimetrovými ostrými nehty pohladila Phöa po tváři.

S těmihle příšerami se setkával již od útlého dětství a i tak byly stále jediné, z čeho měl absolutní strach. Vkrádaly se mu do snů a on se pak přenášel na tohle prapodivné místo. Temná jeskyně měla kruhový tvar a uprostřed se nacházel kamenný oltář. Ulpěla na něm zaschlá krev obětí a sytila vzduch odpuzujícím zápachem, z kterého se Phöovi zpočátku zvedal žaludek. Tenkrát ještě netušil, o kolik horší bude pohled na to, jak se tam ta krev dostávala.

,,Kde jsou ostatní?" zeptal se a doufal, že si nevšimne zakolísání v jeho hlase.

Sudička se ušklíbla a odhalila tak ústa plná černých zubů tenkých jako jehla. ,,Tuhle zprávu nepotřebuješ. Není důležitá pro tvé poslání. Pro splnění tvého osudu."

Sudičky nebyla jejich pravá jména, ale Phö z nich ta skutečná nikdy nedostal. Rozhodl se jim proto říkat takto. Fascinovaly ho svou jasnozřivostí a věděním o věcech, co se stanou až v budoucnosti, zároveň však i děsily. Jejich tělo by bylo neskutečně vysoké, ale chodily shrbené, takže připomínaly takový menší oblouk s výčnělkem jako hrbem. Všechny končetiny jim vyrostli dlouhé jako polovina Phöova těla, ruce jim tedy plandaly podél těla, pokud je tedy silou vůle nezvedly. Zakončeny byly dlouhými nehty, co docela nabádaly k ostražitosti, když je Sudička sevřela v pěst a ony čněly do jedné strany jako tenké čepele.

,,Co mi tedy můžete říct?" hlesl Phö a sevřel rty, když se k němu Sudička sklonila.

I když chtěl, nedokázal od jejího stvůrného obličeje odtrhnout oči. Černé zapadlé oči s krvavými žilkami okolo, nazelenalé a mírně prohnilé rty, delší špičatý nos a uhlové krátké vlasy, v nichž se zabydleli švábi a párkrát se jí proběhli po tváři.

,,Dnes jsi viděl pár dalších označených. Radím ti dobře, nepřátel se s nimi. Nějaké kamarádíčkovaní neprospívá našim cílům. Ty jsi moc důležitý. Nejvíc z nich všech, Děse. Jenom ty nás můžeš pustit ven. Až přijde správný čas."

Zatímco mluvila, dýchala na něj hnilobným puchem a on sjel pohledem na její oblečení sestávající pouze z potrhaného, dříve bílého, hávu. Skrývalo pouze to nejnutnější, ale i tak mohl spatřit kůží obepnutá žebra a takhle vlastně vesměs dopadly všechny kosti. Každá byla natěsno potažená a dodávala tak Sudičce ke všemu ještě takový vzhled kostlivce.

,,Povím ti, co váš čeká. Tamta ohnivá křehotinka se ještě tuto noc vydá na území vodních elfů a nalezne tam toho, jenž jí bude osudným. Taky jedni propojení znamením putují někam do hor k trpaslíkům hledat další dva. A stanete se zkázou pro aeonské impérium. Jak světlé, tak temné."

,,Hlasovalo se o nás. Budou mít tedy rozdílné názory a vznikne tak rozepře?" prohlásil Phö, věděl, že byly Sudičky šťastné, pokud projevil iniciativu.

,,Ne, něco tak povrchně lidského ty pány nebes nezlomí. Vy je ale rozboříte zevnitř. Celá Euphoria bude kvůli vám vzhůru nohama. A element ohně se vzbouří, aby pak dostál zradě."

Někdy jejich řeči tak úplně nechápal, ale časem se projevovaly jako klíčové. ,,Je něco pravdy na tom, že se chystá válka?"

,,Bez válek by si nikdo nevážil období míru. Ovšem, bez ní by to nemohl být začátek nové éry. Záleží na tom, jestli zklamete nebo vyhrajete. Nebude to ale bitva pouze s nepřátely, nýbrž i s vámi samými. City a emoce ochromují, vyhni se jim."