Tajemství vílího znamení

Spáleniště

Jenara poskakovala po jedné noze, sem tam se podívala dozadu na ně a obdařila je svým zářivým úsměvem. Hifi se rozhodl rusovlásky držet, protože ten trpaslík se mu nezdál. Vždycky, když Jenara nebyla nablízku, se Wrug mračil jako bouřkový mrak a Hifi pojal podezření, že by nejradši doopravdy splnil tu výhružku, co řekl tenkrát v hospodě. Připadalo mu to tak dávno. Poté, co opustili s pořádnou zásobou jídla, kterou tvořila hlavně dýňová zavařenina, Drax Orientis a vydali se na jih přes Selangu do Fluntaru, udělali nespočet kroků. Hornatých částí stále ubývalo, až nakonec zůstaly jen hluboké lesy.

Ozvalo se cvaknutí, když Wrug otevřel další zavařeninu a lžící, co snad pořád nosil při sobě, se dal do nabírání lákavých kousků. Docela u toho mlaskal, takže se na něj Hifi s pozvednutým obočím podíval. Trpaslík hned přestal jíst a namířil na něj lžíci.

,,Co čumíš, vejre?" zeptal se s plnou pusou a Hifigar tedy raději odvrátil zrak.

Najednou Jenařin smích utichl a dívka se zastavila. Zmateně se s pootevřenými rty rozhlížela po okolí a Wrug s Hifim ji zanedlouho došli, takže všichni tři stáli v jedné rovině. Hifi se zamračil. Rusovláska zase vypadala jaksi zamyšleně, akorát jinak než tenkrát při dešti. Tady to spíš připomínalo vracející se vzpomínky.

,,Tady to znám," zašeptala užasle a bez jakéhokoli dalšího vysvětlení se rozeběhla mezi dva žlutě svítící zlaté deště.

,,Švestičko!" zavolal Wrug, ale to už Jenara zmizela za keři.

Trpaslík se s vražedným pohledem otočil na Hifiho. ,,Tys jí něco napovídal, co?" Chytil ho za rukáv, protože víc nahoru se svou výškou nedosáhl. ,,Přeznej se, nebo to z tebe vytluču!"

,,Já jí nic neřekl!" pronesl Hifi a vysmekl se mu. ,,Netuším, co ji to zase napadlo."

Vzápětí se ozvalo ostré zaječení. Oba dva se na sebe podívali a jejich myšlenky se sjednotily. Prohnali se směrem, kudy rusovláska utekla, polámali přitom několik větví, a otevřel se jim výhled na něco nečekaného.

Celá scenerie by se dala popsat jako příklad naprosté zkázy. Z dřívější krásné vesnice plné barevných chalup zbyly leda tak ohořelé trámy a všudypřítomný popel tvořil na prostranství společně s větrem malé šedé víry. Bylo tu mrtvo, ale Hifi tušil, že to nezpůsobilo žádné kouzlo. Ovšem teď vyvstala otázka, kde se to tady vzalo. Kdo by to tady takhle bezohledně zapálil?

O kus dál napravo stála Jenara v pozoru a její obličej připomínal kamennou masku. Hifi snad poprvé v jejím výraze nespozoroval žádný náznak nebetyčné radosti nebo smutku. Prostě se jen dívala do dáli, dokonce ani nemrkala.

,,Tys jí zaklel," zamručel nevrle trpaslík a uplivl si.

,,Ne," pronesl Hifi znuděně a vydal se blíž k tomu spáleništi.

Pod obrovskými nánosy popele a zbytků dřeva skoro ani nemohl spatřit zelenou trávu, tohle celé mu prostě připadalo jako šedá a mrtvá pláň. Přemýšlel, kdo takovou zkázu způsobil. Najednou jeho noha klopýtla o něco pod ohořelým prknem. Shýbl se a věc osvobodil. Musel ji sice nejdříve trochu oprášit a docela se z toho rozkašlal, ale nakonec zjistil, že tu pod přikrývkou z popela odpočívala malá plyšová veverka.

Její černá knoflíková očka a nos byly přišity chatrnými stehy, takže se rozhodl, že ji později opraví. Dále hračku tvořilo tělíčko a ocas z třepivého materiálu a pilinová výplň, která by nejspíš také potřebovala vyměnit. Nejhůře to vypadalo u drobných tlapek, jejichž látka velmi přiléhala se stranou naproti. Usoudil tak, že dítě, které si s veverkou dřív hrálo, ji často tahalo právě za přední končetiny.