Tajemství vílího znamení

Výběr zbraní

Tři vysoké postavy v temnotě jeskyně s nataženými krky pozorovali postavu v černém, která k nim stála zády a smiřovala se se svým novým já. Sudičky Phöovo konání potěšilo a zarazilo zároveň. Nečekaly, že další fáze k jejich osvobození přijde tak brzy a navíc Phöa tak poznamená. Sice se jeho tělo nijak nezměnilo, ale duše prošla velkou proměnou. Byl teď vlastně ztělesněním všeho, co z něj kdy chtěly mít. Hotový Mefisto.

Phöbos si zakrvácenou rukou odhrnul černé havraní vlasy z obličeje a druhou položil dýku s ušpiněnou čepelí na kamenný oltář. Následně se oběma zabořil do ještě horkého těla a užíval si ten slastný pocit vlastní zvrhlosti. Po chvíli nahmatal to, co hledal a s vítězoslavným šklebem se otočil na Sudičky. V ruce, ze které mu odkapávala krev, držel srdce, jež poté odložil na oltář.

,,Játra, plíce, žaludek, ledviny," vypočítával Phöbos a zmíněné orgány vzorně skládal vedle sebe.

,,Nemyslíš, že je toho pro tuhle chvíli už dost?" prohlásila Sudička ostře a natáhla po něm svou hnátu.

Phö kmitl pohledem k tomu, co udělal, a zatřásl nad sebou hlavou. Zatímco couval k chladivě uklidňující stěně jeskyně, zrychleně dýchal. Vzpomněl si, jak ho Sudičky držely svými kouzly na tomto světě, když ho ta zrádná elfka obelstila hrou na city. A po jejím zásahu cítil, jako by se v něm něco zlomilo. Jeho dlouho zadržované temné já se vydralo na povrch a on byl proti němu bezbranný. Už rozumněl tomu, proč Sudičky říkaly, že měl z označených v sobě nejvíc zrůdnosti. Tohle v něm dřímalo už celé věky a jen čekalo na správnou příležitost k útoku.

,,Začínáš tomu podléhat, Děse," pokračovala Sudička a pocuchala mu vlasy.

Phö se ušklíbl. ,,Pokud bych nechtěl, nemusím tak konat. Záleží na tom, kam přesunu myšlenku. Dokážu se ovládat, ale nechci."

,,Doba hada je pro chiméru tím nejhorším obdobím. Pokoušejí tě ty nejnižší energie, avšak je potřebná pro zrod chrabrého lva, který nás vytrhne z uvěznění."

Chytil Sudičku za hnátu a sundal si ji z hlavy. Nejspíš tím na ty zbylé udělal dojem, protože se jich ještě nikdy neodvážil dotknout sám od sebe. Sudička od něj odstoupila a změřila si ho ostražitým pohledem.

,,A jak se tedy podle vás mám dostat do té třetí doby?" řekl Phöbos a začal si o sebe třít ruce od krve.

,,První, dračí, skončila, když se ti elfka s rudýma očima začala dobývat do mysli. Tudíž já a mé sestry soudíme, že ve tvém životě musí nastat další takový zlom, například jako to, že nás osvobodíš."

Phö se zasmál. ,,Dobrá, udělám to, co po mě stále žádáte." Přišel k Sudičkám blíž. ,,Ale nejdříve se pomstím té, která mě svými falešnými historkami obelstila a způsobila mi tu nesnesitelnou bolest." Při poslední větě už doslova skřípal zuby, jak ho ta vzpomínka rozhořčila.

Sudičky pohlédly jedna na druhou. ,,To ji chceš před zraky všech vykuchat? To ti tedy nedovolíme. Protože, jestli si to neuvědomuješ, Děse, tak by tě za tohle čekala poprava. Nejsi Tanalomův miláček, aby ti taková věc prošla." Vycenily tesáky. ,,Mrtvý nám budeš k ničemu!"

Protočil fialovýma očima. ,,Ach, jak jste sentimentální. Mám v záloze mnohem lepší plán. Nechci ji jen zbavit života. Přeji si, aby trpěla a navždy proklínala den, kdy mě poprvé spatřila."

Stoupl si nad oltář a znovu vzal do ruky dýku. Pevně stisknul rty. Rychlým švihem čepel zabodl do srdce, z něhož se vyvalila zbylá krev.

,,A nejdřív začnu u jejího srdce."

*****

Kráčel k Velké síni, přesně jak mu řekla ta stará rázná služka. I když, vlastně se ani nemusela obtěžovat. Sudičky se daly pokládat za nejlepší zdroj informací, on sám tedy o ničem lepším nevěděl. Sdělily mu, že je dnes Nejvyšší Tanalom svolá, aby si vyzkoušeli, který ze živlů jim byl přidělen, a začít tak pracovat na proměně na vílí znamení bez úplňku.