Tajemství vílího znamení

Rozpolcená mysl

Byl zvyklý, aby všechny informace pomalu skládaly mozaiku toho, co se příště stane, ale poslední dobou mu to Sudičky jaksi stěžovaly. Sice v hádankách povídaly o označených, jenže místo jména nebo popisu vzhledu vždy použily název jednoho z elementů. Jak měl on vědět, koho myslely?

Phö poposedl a narovnal si záda. Byl opřený o kmen zvláštního útvaru ve tvaru stromu se zakřivenými větvemi a nyní přerušil proud myšlenek. Upřel své soustředění na pravou stranu, kde stála Vaula a naproti ní pět osob zahalených v černém. Jejich zbroj ze zvláštní uhlové slitiny doplňovala kovová helma, která chránila pouze horní polovinu hlavy a na nose bylo podivné zakončení přirovnatelné k orlímu zobáku, přes ramena jim splýval černý plášť a ruce držely meče s čepelí z kaleného obsidiánu.

Jak Phöbos pochopil, vzadu za hradem, kam vedla z nádvoří úzká kovová branka ve stylu mříží, měli temní elfové jakési cvičiště, kde proti sobě bojovali. Nebylo ani nijak zvlášť označené, jen takový plácek s žulovým povrchem, na několika místech popraskaný.

Onoho večera, když je Tanalom poslal po nevydařeném sezení do přidělených komnat a on se následně vypravil ověřit si svou myšlenku o Vaule, byl jediný den, kdy jim sdělili nějaké informace. Thebe se vážně někam musela vypravit, protože po těch pěti dnech, co jen tak bezcílně bloumal po Fluntaru, na ni ani jednou nanarazil. Zato s elfkou s rubínovýma očima se viděl téměř pořád. Pojal podezření, že by se od ní raději na radu Sudiček měl držet dál. Protože, proč by po něm teď vrhla ten vyzývavý pohled a následně vyběhla na své soupeře?

Vaula se při mířených svou zvláštní zbraní, dvěma neskutečně ostrými a protáhlými kosočtverci spojenými k sobě uprostřed úchytem pro bojovníka, tvářila nezúčastněně a zasazovala rány tak, jako by se u toho ani nemusela zapotit. Jednu zahalenou osobu trefila tupou stranou do chráněné holeně, mezitím se ladně jako kočka prosmýkla mezi dalšími, kteří se na ni řítily, uskočila před čepelí zbraně a tomu poslednímu stihla švihem zbraní shodit helmu z hlavy.

Zase mu věnovala letmý pohled, zastrčila si pramen havraních vlasů za zašpičatělé ucho a ještě v téže vteřině se dokázala zaklonit dozadu a následně odklonit na ni směřovaný výpad. Čepele o sebe zaskřípaly a celá scéna se najednou zasekla, nyní šlo o to, kdo koho přetlačí.

Vaula udělala krok vzad, uskočila ke straně a následně švihla, takže srazila další helmu dolů. Phö si uvědomil, že to tak nejspíš musela udělat se všemi, než bude pokládána za vítěze. Elfka se rychlým shybem vyhnula dalšímu výpadu, skočila mezi dva útočící a pokusila se i je vyřadit ze hry. Jenže oba spolupracovali a zasypávali ji ránami, čímž Vaulu donutili couvat. S přivřenýma očima zvažovala situaci, nakonec si nadběhla a zaútočila zboku. Byla úspěšná a dvě další helmy zazvonily při dopadu na žulový podklad. Zbýval poslední.

Pokud si až doteď elfka počínala vypočítavě, tak se to právě úplně změnilo. Vystartovala a silnými a mohutnými údery narážela do jeho zbraně, až jí delší vlasy létaly trhaně sem a tam. Pak se odtrhla a couvala notný kus dozadu. Ještě než vyběhla a poté vyskočila do vzduchu, věnovala Phöovi vítězný úšklebek. Poslední helma zachrastila o žulu a Vaula složila své ruce podél těla.

Jestliže chtěla na Phöbose udělat dojem, tak se jí to povedlo. I když už zase vypadala jen jako obyčejná elfská dívka, předtím by její schopnosti označil za hodné válečníka. Zdálo se, že se tomuto umění učila již dlouho, protože si počínala naprosto profesionálně. A nyní sešla lehkými krůčky z žulového cvičiště a kráčela elegantně směrem k němu, černá říza jí u kotníků vlála.

,,Ohromen?" pronesla ledově a nadvzedla obočí.

,,Dá se říct," řekl nezúčastněně a obrátil svůj pohled jinam. Byl zvědavý, jak na tohle zareaguje.

Přiblížila se ještě na kratší vzdálenost, že je dělilo sotva čtvrt metru. ,,S tvýma očima musely být mezi lidmi potíže. Jaké je to být jiný?"

,,Docela zábavné. Stačilo se na kohokoliv otravného zadívat a on se mě zalekl. Měl jsem tak víc času na přemýšlení," prohlásil a pohlédl zpátky na Vaulu.

,,Lidé se bojí toho, čemu nerozumí. Raději to zničí, než aby se snažili nalézt smysl, proč to je takové, nebo pochopili všechny souvislosti," poznamenala a v rubínech jí zajiskřilo, ,,i když v tvém případě se ani nedivím. Máš pod očima jakési temné šmouhy."

,,To je od nedostatku spánku," vysvětlil, ,,nedokážu usnout a tak si po nocích třídím myšlenky."

,,Proč tedy na tom místě cítím přítomnost jiných sil? Je to snad ten tajemný našeptávač?" Naklonila se těsně k němu. ,,Zajímají mne všemožné záhady a ráda pak na ně hledám řešení. A tebe nejspíš také fascinují, mohli bychom si být v mnoha ohledech prospěšní."

,,Dobrá," přistoupil na její hru, ,,víš něco o rozdělení označených podle elementů?"

,,Snažíš se porozumět nám ostatním přes mne? Což tedy znamená, že tvůj tajný zdroj nemá nic konkrétního a poskytuje ti pouze mlhavé zprávy, ze kterých pak tvůj dosti vyvinutý smysl pro spojování dílků vytváří celou melodii písně. Otázkou je, kdy se ti tohle neúplné sdělování může vymstít."

,,Snažíš se mi lichotit nebo vyhrožovat?" nakrčil obočí Phö. ,,Pokud já vím, celek se mi vždy vyjasní ve chvíli, kdy jej nejvíc potřebuji. Tak je to udělané. A ohledně tebe mám velmi konkrétní rozkazy. Již jsem ti je objasňoval, ale řeknu to radši znova. Mám se ti zdaleka vyhýbat."

Phö se zvedl a chystal odejít pryč od Vauly, protože by mohl prozradit víc než by mu bylo milé, jenže elfka ho pěstí do místa, kde se nacházelo srdce, srazila zpátky, až si silně narazil temeno o kmen. Před očima se mu roztančily mžitky.

Vaula si před něj klekla. ,,Já nejsem ta špatná. To Thebe. Všechno ona." Chytila ho za bradu. ,,Měl bys se mnou začít spolupracovat. Můžeme být velmi silná dvojice. Když...když budu vědět, jak se zachovat v určitých situacích, Tanalom na mne bude pyšný. Slyšíš? Musíš mi pomoci."

,,Co z toho budu mít, když tě povýším v očích tvého otce?" hlesl Phöbos a šlehl očima po cvičišti, které se zatím naprosto vylidnilo. Nikde nikdo, kdo by té elfce domluvil, aby mu nebránila v odchodu.

,,Není to můj otec! Jsem pouze Tanalomova chráněnka, ujal se mě, když jsem byla malá a naučil mě všemu, co nyní umím. Navždy mu zůstanu vděčná a navždy se budu snažit mu dělat čest," vychrlila elfka slova a Phöbos hádal, proč se zrovna jemu takhle svěřovala. Copak pro ni byl nějak důvěrná osoba?

,,Pochop mě. Chci jen jeho uznání a toho se mi v poslední době nedostává. Proč? Raději s nějakou cizí čarodějkou až do pozdních hodin večerních plánuje taktické tahy a mne nechá čekat, zda-li mi jako za starých časů přijde vyprávět jakousi legendu. Proto se mnou sdílej jasnovidecké vize a já už pak nebudu ta druhá. Copak nemáš srdce?"

Jestli se snažila uhodit na city, podařilo se jí to výborně. Jeho mysl se rozdělila na dva tábory a ty mezi sebou chystali zuřivou válku. Kdyby se na něj alespoň nedívala tak bezmocně a zoufale, křehce a zranitelně, se slzami na krajíčku, rozhodně by ji odmítl. Takhle se rozhodl jí vyhovět. Cítil se naprosto paralizovaný. Nakonec si však naštěstí vzpomněl na krvavou hostinu Sudiček a ihned svou odpověď změnil.

,,Odpusť, ale nemohu. Tohle nezáleží pouze na mě, je v tom více faktorů, které ti ale také nesmím říct. Neber si to nijak zle, jen...prostě o žádné spolupráci nepřemýšlej."

Vaulina tvář se na okamžik zarazila a pak se zkřivila zlostí. Své dlouhé prsty přitiskla Phöovi na spánky a on si připadal jako zpět ve snu u Sudiček. Domyslel si také, že Vaula to celé hrála, protože se jí po tváři rozlil ďábelský úšklebek.

,,Čekala jsem tuhle odpověď," prohlásila se zastřeným hlasem, ,,a tak to tedy musím udělat po zlém."

Zaryla mu do spánků nehty a probudila v sobě moc Nové magie. Vklouzla s ní do Phöovi mysli a temnou kamenitou pustinou se začal rozléhat nelidský řev. Netušila, že tím spustila druhou fázi, na kterou Sudičky trpělivě čekaly tisíce let. I když vlastně Vaula měla být příčinou i pro tu třetí, ale z úplně odlišných důvodů než nyní.