Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 3-Až moc nového ✔

Přišla jsem do třídy a sedla si na své místo. Úplně vzadu u okna. Po zvonění přišla do třídy učitelka a za ní pochodoval nějaký kluk.
,,Takže děti tohle je Luke. Kde pak máme nějaké volné místo." Třídní se rozhlédla po třídě.
Sakra! Jediné volné místo je vedle mě.
,,Aaa. Tak Luku tamhle vedle slečny Morgan je volná židle běž se posadit. A vy ostatní si otevřete učebnici na straně 56." Luke se sebral a zamířil ke mě. Když si sedl opovrživě jsem si odfrkla.
,,Ehm...ahoj?" Snažil se o konverzaci. Jenže já ho ignorovala a dělala, že mě ty matematické rovnice, co čmárá ta ženská na tabuli, hrozně zajímají. Po asi deseti minutách to vzdal. Teda to jsem si myslela. Za chvilku do mě drknul.
,,Já vím, že tě ty rovnice nezajímají a jen mě ignoruješ, ale rád bych si popovídal s budoucím Bossem mafie." To se mnou trhlo.
,,Jak to sakra víš?!" Zasyčela jsem. Jako odpověď jsem dostala fotky s nějakým chlápkem.
,,To je můj otec." Upřesnil mi ho, když jsem se na něj koukala asi tři minuty. Až teď jsem si uvědomila, kdo to je. Byl to jeden z nejníže postavených mafiánů. Můj otec je s ním ale dobrý přítel. Dokonce spolu chodili i do školy.
,,Vím kdo je tvůj otec, ale nevím kdo jsi ty." Pohodila jsem vlasy a změřilala si ho pohledem.
,,Možná kdyby ses se mnou začala bavit, šlo by to lépe." Uchechnul se.
,,Možná. Ještě se uvidí." S těmi to slovy jsem se zvedla, protože právě zazvonilo. On si ale nedal pokoj a běžel za mnou.
,,Počkej!". Zastavila jsem a čekala.
,,Fakt mi nedáš šanci?" Udělal na mě psí oči. Popravdě na chvilku jsem se v nich ztratila. Proč by taky ne, byly tak dokonale zelené. Zatřásla jsem hlavou. Už začínáš blbnout Abby. Musíš někoho zabít nebo budeš furt takhle měkká. Protočila jsem oči.
,,Ježiš tak jo.". Zářivě se usmál. Vypadal jako sluníčko. Musela jsem se taky usmát.
Zbytek dne jsem se s ním bavila a seděla na hodinách. Byl celkem fajn.

Když jsem došla k našemu domu konečně jsem cítila úlevu. Aspoň doma je všechno při starém. Otevřela jsem dveře a během pěti minut byla nahoře ve svém pokoji. Tam jsem si lehla na postel a rozhodla se dát si malého šlofíka.
Už jsem byla v polospánku, když se z malého repráčku ve zdi ozvalo:
,,Abby prosím dostává se do obýváku.".
Celá otrávená jsem se zvedla z postele. Několikrát jsem si projela prstama vlasy a otevřela dveře. Otcova slova nemohu ignorovat. Doplazila jsem se na místo a svalila se na gauč. Za chvilku dovnitř vstoupil otec.
,,Takže Abby tohle je Harry. Bude něco jako bodyguard. Až na tu změnu, že tu bude bydlet, jíst a tak dále.". Civěla jsem na něj jak na blázna. To si ze mě dnešek dělá prdel nebo co?! Lépe jsem si toho kluka prohlédla. Hnědé vlasy mu padaly do obličeje a zakrývali modré oči. Postava vypracovaná. Na rovinu? Byl roztomilej.
,,A proč si za bodyguarda vybral zrovna jeho?" Zeptala jsem se.
,,Je mu osmnáct a bydlel v děckém domově. Za týden by ho vyhodili, ale stihl jsem si ho vzít." Vysvětlil stručně.
,,Okey. Už můžu do pokoje?" Odpověděla jsem, protože jsem věděla, že nic víc mi neřekne.
,,Jistě." Pokývl souhlasně hlavou. Zvedla jsem se a naposledy si prohlédla Harryho. Taky si mě prohlížel. Rychle jsem uhnula pohledem a vydala se zpět do své postele.

Když jsem si konečně lehla, začala jsem uvažovat. Dva noví kluci v jeden den. Rvačka na chodbě. Tenhle týden začal fakt "dobře". Z myšlenek mě vytrhlo štěkaní. Koukla jsem se na chodbu a spatřila krásného chrta. Teda spíš štěně, ale já bych ho poznala všude. Chrty jsem milovala už od mala.
,,Hádám, že ruský chrt že?" Harry se na mě překvapeně koukl.
,,Ano. Tvůj otec říkal, že o nich víš vše, ale že je rozpoznáš i jako štěně." Uznale pokýval hlavou. Musela jsem se zasmát.
,,Jen jsem ti chtěl říct, že je tvůj."
,,Cože?!" Překvapeně jsem zvedla hlavu od štěněte.
,,Koupil jsem ho s tvým otcem jako překvapení. Kdyby něco je to holka." Usmál se. Rychle jsem se k němu rozběhla a štěstím ho pevně objala. On to nečekal, ale objetí mi opětoval. Vzala jsem tu malou k sobě do pokoje. Po hodinovém rozhodování jak se bude jmenovat jsem se rozhodla pro Chloe. Vítej v rodině, jediné hezké překvapení dne