Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 8-Zpátky do školy

O týden později
,,Děti pojďte dolů!" zakřičela mamka. Vždyť máme něco jako rozhlas tak proč musí řvát? Všichni jsme došli dolů a čekali co se bude dít. ,,Takže za prvé od zítřka bude Harry chodit do školy s vámi. S vaším otcem si myslíme, že to bude lepší než domácí výuka. A druhá věc, za dva týdny odjíždíme do Los Angeles. Táta tam má nějaké vyřizování a my si to můžeme užít. Neboli já tam budu s kamarádkáma a vy spolu." všichni jsme začali radostně skákat a objímat rodiče. Tak to bude bomba!

Už zase se přibližuji k té příšerné budově, která si říká škola. Dnes už i s Harrym. Vypadá dost nervózně, ale když ho Ben poplácal po zádech nervozita se trochu zmenšila. Jakmile jsme vstoupili na školní pozemek. Všichni se na nás otočili. Někteří kluci obdivně kvízdli nad mojí postavou a některé holky začali slintat hned jak viděli Harryho. Ten jen hlasitě polk. Nevím co to do mě vjelo, ale chytla jsem ho za ruku. Jeho to nejdřív překvapilo, ale hned pak mojí ruku stiskl a byl úplně uvolněný. Kluci se od nás odpojili a já zamávala Lukovi aby k nám šel. Pustila jsem Harryho a objala se s tím druhým. To jsme dělali vždy když jsme se zdravili. Jak malý holky. ,,Co tu dělá on?!" řekl najednou dost nepříjemným tónem když si všiml Harryho. ,,Že by chodil do školy?" založila jsem si ruce na hrudi. On si jen odfrknul. První hodina probíhala úplně v klidu. Teda až do půlky. Tehdy jsem začala slyšet Luka mrmlat něco jako ,,Já toho šmejda zabiju." nebo ,,Vemu si doma zbraň a..." to už nedořek. Vrazila jsem mu pěstí takovou, že druhou schytal o lavici. Vyděšeně se na mě podíval. ,,Takhle o něm mluvit nebudeš ty bastarde!" to už jsem si získala pozornost celé třídy. ,,Paní učitelko chci se přesadit!" ,,Ale Abby mi už jiné volné lavice nemáme." ,,To nevadí sednu si k Harrymu." ,,Tak dobrá." kývla na mě učitelka. Harry seděl sám takže to nebyl takový problém. ,,Co se stalo?" ,,Říkal, že tě zabije." Harry sebou trhl. ,,Ale neboj se. Vždycky tady budu aby se ti nic nestalo." usmála jsem se na něj. On mě z ničeho nic objal. Já to samo sebou musela opětovat. ,,Díky Abby." zamumlal. Zbytek hodiny už byl úplně v pohodě. To se ale nedá říct o celém zbytku dne. Luke se mi vyhýbal s nikým nemluvil. Kromě mě totiž neměla nikoho. Nevím proč, ale hrozně mi to rvalo srdce. No snad se ti nezačal líbit. To už by byla pěkná polízanice. Když jsem konečně přišla domů praštila jsem sebou o postel a začal přemýšlet. Nevím proč, ale začali mi téct slzy. Proboha já brečím!! Okey potřebuji dovolenou a to hned!

Doufám, že se vám další díl líbil :) budu psát ještě třetí knížku, kterou už mám rozepsanou. Vím, sotva stíhám tohle a chci psát další xD. Jenže já na to měla takovou inspiraci, že jsem ten nápad přeci nemohla zahodit :3
Tak zatím

Ahoj ≧∇≦