Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 34-Zjišťování informací

,,Proč ho rovnou nezabijem?" optal se Harry. ,,Chci si ho vychutnat." na tváří mi hrál ďábelský úšklebek. ,,Hey Abby!" ,,No co je?" ,,Našel jsem kýbl s dost ostrými kameny a sklem. Mám ho přinést?" ,,Jo." za chvilku stál vedle mě. ,,Můžu já?" zeptal se. ,,Hele já ti nevím. Podle mě by bylo lepší když to udělám já." ,,Abby prosím!" udělal na mě psí oči. Co s tím kluci furt maj? Musím uznat, že byl mnohem roztomilejší než Luke. Usmála jsem se a kývla. Jemu se objevil na obličeji zářivý úsměv který se hned změnil v ďábelský úšklebek. Všechno to na něj vysypal a on řval bolestí jak ho to řezalo. Vzala jsem kýbl se studenou a vroucí vodou. Nejprve jsem ho polila studenou a pak vroucí vodou. Ten jeho řev byl k nezaplacení. ,,Už mě omrzel." zívl Harry. ,,Mě taky." vytáhla jsem zbraň a namířila na něj. ,,Harry pojď sem." on přiběhl jako poslušný pejsek. Musela jsem se usmát. ,,Chceš vystřelit se mnou?" oči se mu rozzářili jako malému dítěti. Dost mě to překvapilo, ale líbil se mi čím dál víc. Když dával svojí ruku k té mé jakoby mnou projel elektrický výboj. Tohle jsem nikdy nezažila. ,,Tři dva jedna!" výstřel se ozval po celé místnosti a mrtvola padla i s židlí k zemi. Harry byl šťastný.

Vymrštila jsem se do sedu a zatřásla hlavou. Proč jsem si na to vzpomněla zrovna teď? Rozhlédla jsem se kolem a zjistila, že všichni jsou už dávno ve svých pokojích. Na Floridě bylo opravdu vedro a v téhle místnosti zrovna nefungovala klimatizace, takže jsem byla celá mokrá. Vstala jsem a rozešla se ke svému pokoji. Svlékla jsem ze sebe oblečení, hodila ho do koše na prádlo a přesunula se do koupelny. Bylo příjemné, jak na mě dopadaly teplé kapky vody. Jak se asi má teď Harry? Napadlo mě. Hned jsem zatřásla hlavou. Nesmím na něj myslet! Ne teď, když se musím soustředit na problém. Vylezla jsem a po usušení zalezla do postele. Zítra toho budu mít moc.

,,To mi chcete říct, že o našem nepříteli nic nevíte?!" křičela jsem naštvaně. ,,Neměli jsme čas něco zjišťovat." pokrčil otec s nezájmem rameny. ,,Ty vole!" praštila jsem do stolu. Takhle naštvaná jsem dlouho nebyla. ,,Tak aby bylo jasno. Teď se všichni seberete a půjdete zjistit co nejvíce o tom gangu!" rozhodla jsem a naštvaně opustila místnost. ,,,Si v pohodě?" přišel ke mně Owen. ,,Jo jo v pohodě." usmála jsem se na něj a objala své tělo. ,,Hezká mikina. Harryho, že?" provokativně se zašklebil a já se lehce začervenala. Vzala jsem si ji sebou a nehodlala ji ani na jeden den sundat. ,,M-Možná." sklopila jsem hlavu. ,,Ty ho máš ráda!" vyjekl překvapeně. (poz. a.: Nutno podotknout, že Owen jako jediný nebyl u toho, jak Abby vyznala své city letadlu na obloze :D) ,,A-Asi jo." dostala jsem ze sebe celá rudá. Trapááááás. Pomyslela jsem si a rychlá zamířila do kuchyně. ,,Nestyď se. Je to normální, že máš někoho ráda." vzal mě kolem ramen. ,,Máš pravdu. Akorát je mi líto, že jsem si to neuvědomila dřív." posmutněla jsem a nalila si do skleničky vodu. ,,Teď se tím netrap. Musíš zneškodnit gang." ukázal mi dva vztyčené palce a já se nad jeho gestem uchechtla. ,,Tak jdem do terénu ne? Nemůžeme tady jenom sedět." zle jsem se ušklíbla a Owen souhlasně kývl. ,,Tak za deset minut tady!" vypískla jsem nadšeně a rozeběhla se do pokoje.

,,Už tu jsme hodinu a furt nic..." postěžoval si otráveně Owen. Seděli jsme v nějaké kavárně, kde si prý gang vždy vyřizuje nějaké obchody, akce a tak dále. Sice nechápu, proč zrovna v kavárně, ale co už.  ,,Ještě chvilku a pak půjdem." ujistila jsem ho a dál sledovala vchodové dveře. Ozval se zvoneček a do kavárny vešel muž v černém s kloboukem zaraženým na hlavě. Rozhlédl se kolem a poté se posadil do rohu místnosti. Netrvalo dlouho a přišla nějaká podivná parta chlápků, kteří zamířili za týpkem v černém. ,,To budou oni." řekl potichu můj bodyguard. ,,Nekecej Einsteine..." uchechtla jsem se a dál tu podivnou skupinku po očku sledovala. Netrvalo to ani nijak dlouho a muž v černém se zvedl k odchodu. Skupinka ho s vražedným výraz následovala. ,,Pojď!" vyhrkla jsem na Owena a na stůl položila peníze za naší objednávku. Vyrazila jsem na ulici. Ta skupinka mířila mně neznámo kam. Začali jsme je sledovat. Šli svižným krokem a neustále zatáčeli, což už bylo samo o sobě dost podezřelé. Ani nevím jak, ale objevili jsme se u starého, opuštěného skladu. Muž v černém zaklepal a ve dveřích se otevřelo jakési okénko. Chvíli něco vysvětloval a hned po tom se jim s vrzání otevřel vstup. Zašli dovnitř a vchod se zase uzavřel. ,,To bude jejich." poznamenala jsem šeptem. ,,Takže něco jako základna?" otočil se na mě Owen. ,,Přesně." s tím jsem se vydala pryč. ,,Myslím, že jsme udělali největší objev!" radoval se bodyguard jako malé děcko, od čehož jsem také neměla daleko. ,,Ano a teď už pohni. Musíme to říct ostatním."

,,Takže si to shrnem." začala jsem. ,,Víme, kde mají základnu, kdo je jejich šéfem a tak nějak i obchody." zářivě jsem se usmála. ,,Dobrá práce!" křikl radostně Danny a plácl si s Horáciem. ,,Zlatíčka.... Půjdu zavolat pár cukrouškům, jestli se k nám přidají a pomůžou." řekl můj stylista a odešel do jiné místnosti. ,,Takže vyrazíme až za čtyři dny. Do té doby podrobněji prozkoumáme ten sklad a seženeme potřebnou munici." všichni mi to odkývli, jen táta se hrdě usmíval. Mám takový pocit, že to schválně nechává na mně, abych si si zvykla na svoje budoucí postavení.

Prvně se hned omlouvám, že jsem jí vydala po celkem dlouhé době, ale tahle kapitola mi dala celkem zabrat, takžeeeee :D
Také doufám, že se vám líbila a jste zvědaví, jak to bude pokračovat >:3
Ještě ke konci tu mám malou reklamu na svou novou knížku Problémy křečkomilů, takže jestli je tu nějaký milovník křečků, budu ráda když si jí přečte ❤

Zatím se s vámi loučím!

Vaše Chatie 😅