Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 25-Hádka

,,Děje se něco?" zeptal se Harry, když jsem mu přinesla večeři. ,,Ne v pohodě. Všechno je OK." až přehnaně jsem se na něj usmála. ,,Jo... Jasně..." pochybovačně zakroutil hlavou. ,,Je toho prostě moc, ale nedělej si starosti." snažila jsem se to nějak zakecat. ,,Nesnaž se. Všechno jsem slyšel..." řekl bez jediného pohledu na mě a dál se věnoval jídlu. ,,Ty ses zvedl?! Si se posral ne?!" zařvala jsem naštvaně. ,,Ježíš nech toho! Tak blbě na tom nejsem!" ,,Uvědomuješ si ty vůbec, jak v prdeli si?! Chtějí tě zabít!" ,,Nedramatizuj to hysterko!" ,,Hysterko?! Víš co?! Měla jsem tě tam nechat chcípnout!" ,,Aspoň bych se s tebou teď nemusel hádat o píčovinách!" ,,FAJN!" zařvala jsem a zabouchla za sebou dveře. ,,Abby... Všechno v p-" ,,Jo všechno je v pohodě a krásně růžový!" okřikla jsem naštvaně Owena, který se na mě trochu vyděšeně podíval a odkráčela ke svému pokoji. Zamkla jsem za sebou a skočila na postel. Debil pomyslela jsem si naštvaně a
hodila s náhodnou botou o zeď. Můj vztek pomalu ustupoval a nahrazoval ho smutek. Takhle jsem se s ním pohádat nechtěla. ,,Kurva!" zanadávala jsem a praštila pěstí do postele. To se prostě může stát jen mně.

Pomalým krokem jsem se dobelhala do obýváku. ,,Rááááno! Proč existuješ?!" povzdechla jsem si ospale a převážila se na stranu. Můj obličej se zabořil do polštářů a odněkud se ozval tlumený smích. ,,Ať si kdo si nesměj se!" zahuhlala jsem do polštáře. ,,Nejdeš do školy a i přes to se tváříš takhle." řekla mamka a pravděpodobně mě pohladila po hlavě. ,,Já do školy jdu! S tím idiotem tady nebudu!" zvedla jsem se otočila se na ní. ,,Abby ten kluk tě potřebuje. Včera jsem za ním ještě byla a tvářil se jak týrané štěně." usmála se maminka. ,,No tak fajn... Zůstanu tu." odfrkla jsem si. ,,Hodná holka! Můžeš začít tím, že mu přineseš jídlo!" otráveně jsem se zvedla a zamířila do kuchyně pro tác. Opatrně jsem došla až ke dveřím Harryho pokoje a chvíli tam stála, než jsem se rozhodla vejít. Seděl opřený o zeď s koukal kamsi do blba. ,,Nesu ti snídani." snažila jsem se o co nejmilejší hlas. ,,Hmmmm... Díky..." odpověděl suše a ani jednou se na mě nepodíval. ,,Nepotřebuješ ještě něco?..." ,,Ne a pokud to je všechno co jsi chtěla můžeš zase jít!" tón jeho hlasu se lehce zvýšil a konečně se na mě podíval. Jestli je tohle výraz týraného štěněte, tak se toho sakra bojim! Radši jsem rychle vyklopýtala ven. Naštvaně jsem dodupala do obýváku, ale máma nikde. ,,Kde je má matka?" zeptala jsem se zmateně jedné služebné. ,,Před chvílí odjela na nákup s kamarádkami." odpověděla s milým úsměvem a ve mně se začala vařit krev. ,,Až se vrátíš, udělám ti ze života peklo!" zařvala jsem naštvaně na celý dům a začala plánovat, co tu budu dělat. Plány s Harrym asi padaj...

A jsem tu zas!
Dneska taková "malá" hádka (๑و•̀ω•́)و
Ale nebojte se, zase se usmíří... možná xD
Moc vám děkuji za vaší podporu, protože tahle knížka se neustále drží v TOP 100 nebo někde okolo! (╯3╰)
Zatím se s vámi loučím!

Vaše Chatie 💩