Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 37-Rok pryč

O rok později
Za týden mi bude devatenáct a všichni už připravují mou svatbu. Ano hádáte správně. Nikoho jsem si nenašla. O Harrym nemám kromě dárků na narozeniny a Vánoce jedinou zprávu a dost se o něj bojím. Co když se mu něco stalo? Co když je mrtvý? ,,Abby klid! Kdyby byl mrtvej tak nám daj vědět!" okřikla jsem se nahlas. Začala jsem docela dost mluvit sama se sebou. A to vůbec neni divný! Chloe v mé posteli hlasitě zakňourala. Bála se o mně, ale to teď skoro každý. ,,Půjdem za Sab, Fredem a Monicou holka?" zeptala jsem se jí a pohladila její hlavu. Radostně vyštěkla a já se jen zasmála. Připnula jsem k jejímu obojku vodítko a vyrazila dolů. Rychle jsem se rozloučila a zamířila pryč.

,,Ahojky Abby!" šťastně mě objala Sab a já ji také. ,,Tak co? Už tu jsou hrdličky?" uličnicky jsem se ušklíbla. Sab ukázala s úsměvem hlavou do obýváku a já se tam potichu přikradla. Nikdo si tam mého příchodu nevšiml, jelikož se teď pouze "přátelsky" věnovali svým rtům. ,,Tak přátelská pusa jo?" zeptala jsem se se smíchem a oni se od sebe s leknutím odtrhli. ,,Ne! To, my, to..." koktali přes sebe a já se zatím usadila. ,,Nechte toho. Víme o vás už dlouho." přišla i Sabrina a Fred s Monicou poraženě svěsili ramena. ,,Jak dlouho...?" ,,Od začátku." přerušila jsem Freda a přátelsky se usmála. Opravdu jsem ho brala jako třetího bratra. Bylo  uklidňující vědět, že tu je ještě někdo pro mě, když Harry i Horácio zmizeli. ,,Tak co Harry? Ozval se konečně?" začala opatrně Moni, protože věděla, jak těžké je to pro mě téma. ,,Ne... Asi už má jiný život a na mě zapomněl..." zakryla jsem si obličej vlasy, aby nikdo neviděl slzy v mých očích. ,,Co to povídáš?! Byl do tebe zamilovaný až po uši! Určitě se vše dá nějak logicky vysvětlit!" vykřikla Sab naprosto pobouřená mým prohlášením. ,,Já ti nevím..." špitla jsem smutně. ,,Neboj. Stopro nezapomněl." objal mě Fred kolem ramene a holky se k němu přidaly. ,,Děkuju." věnovala jsem všem zářivý úsměv a lehce je od sebe odstrčila jako znamení, že si mají zase sednout. ,,Upřímně tě lituju. Už za týden se budeš muset vzít s tim idiotem Jackobem!" poslední slovo Monica doslova vyprskla. ,,Co se dá dělat..." pokrčila jsem rameny, jako kdyby mi to bylo úplně fuk. Jenže ani trochu nebylo. ,,Ten kretén se opravdu neumí chovat. Naposledy se se mnou popral do krve." také si odfrkl Fred a já pochopila, teď už se nebudou bavit o ničem jiném. ,,Hele už budu muset jít. Slíbila jsem Lauře a Benovi, že se zajdu kouknout na prcky." vstala jsem a rychle se chystala k odchodu. ,,Chloe! Jdeme!" zavolala jsem na svou fenku. Všichni se se mnou rozloučili a já opustila dům.

Pomalu jsem kráčela k vile svého bratra. Byla obložená tmavě hnědýma dřevem a už zdálky vypadala velmi moderně. Přední zahrádka byla plná růží a tulipánů a prostě všech květin, které Laura miluje. Na obrovské zadní zahradě byla kůlna, děcké hřiště a zahrádka. Prostě krása. Cestou jsem se ještě stavila pro takový malý dárek pro své milované příbuzné. ,,Co myslíš Chlo? Bude se jim to líbit?" zeptala jsem se fenky vedle mě a ukázala jí velkou, červenou krabici v mé druhé ruce. Souhlasně štěkla a já se pouze uculila. Před branou jsem se zhluboka nadechla, než jsem zazvonila na zvonek. Přišel mi otevřít sám Ben. ,,Abby! Rád tě vidím!" okamžitě mě uvěznil ve svém objetí. ,,Bráško!" opětovala jsem mu jeho přivítání. ,,Kde je Jessica a Luke?" ptala jsem se okamžitě. Laura nakonec totiž neporodila jedno děťátko, ale rovnou dvě zdravá dvojčátka. Miluju, když mi říkají ,,Teto", nebo spíš když se o to snaží. ,,Jsou vzadu na zahradě." usmál se a pustil nás dovnitř. Jen co jsem Chloe pustila z vodítka, začala běhat jako šílená. ,,Ona to tu prostě miluje!" nezadržovala jsem smích a můj bratr taky ne. Došli jsme na sluncem zalitou zahradu a okamžitě jsem zahlédla dvě batolící se děti. Z dálky na ně dávala pozor jejich úžasná maminka. ,,Ahoj prcci!" zavolala jsem a jako odezva byl dětský smích. Objala jsem je a následně se pozdravila i s Laurou, která přišla blíž. ,,Mám pro vás takový menší dárek." řekla jsem tajemně a natáhla před sebe krabici. Děti na ni koukaly s otevřenýma pusama. ,,Pozooor!" udělala jsem dramatickou pauzu a hned pak odendala víko. Ven vykoukla chlupatá hlava zlatého retrívra.

Jessie i Luke začali nadšeně tleskat a smát se a při tom neustále opakovali ,,Haf Haf!". ,,Abby! T-To jsi nemusela!" řekla zaskočeně Laura, ale při tom zamilovaně koukala na štěňátko, které už se mazlilo s mimči. ,,Aaaaaale! To byla maličkost! Co bych pro vás neudělala." mrkla jsem na Bena a ten mi dal ruku kolem ramene. Chloe už se také kamarádila s novým členem rodiny. ,,Jak ji pojmenujete?" zeptala jsem náhle a Benny na mou osobu hodil nechápavý pohled. ,,Ona?" ,,No jasně! Aby měla Chlo kámošku ne?" zasmála jsem se pobaveně nad jeho obličejem. ,,Co třeba Kůstka? Tak se jmenovala moje kočka, když jsem byla malá." nechala se slyšet Laura. ,,No proč ne? Vítej v rodině Kůstko!" sedl si můj brácha do trávy a pohladil malou fenečku. Musím uznat, že lepší dárek jsem nemohla vybrat!

Odemkla jsem dveře domu a pustila Chloe dovnitř. ,, Jsem doma!" zakřičela jsem, hodila klíčky na poličku a sundala si boty s mikinou. ,,Haló? Je tu někdo?" zavolala jsem znovu, když se nikdo neozýval. S bonboniérou od Bena v ruce jsem zamířila do obýváku. ,,Hej? Je tu ně-" neodpověděla jsem. Bonboniéra mi vypadla z ruky a rozsypala se na zemi. Z pohovky se na mě usmíval hnědovlasý kluk s krásnými modrými očky. ,,Ahoj Abby. Dlouho jsme se neviděli." ještě víc rozšířil svůj úsměv a já si zakryla rukou pusu. Tou druhou jsem se opřela o futra dveří. ,,H-Harry!"

Hlásím se s novým dílem!
Konečně se nám vrátil milovaný Harry a teď se máte na co těšit! ❤
A taky tu mám jednu malou záležitost...

J-Jak co-co jak?!
Jak jste to dokázali?!
Já vás MILUJU, MILUJU a ještě jednou MILUJU! Jste úžasní a i to je slabé slovo! ❤❤ ≥﹏≤ ❤❤
Zatím se s vámi naprosto neskutečně šťastná loučím!

Vaše Chatie (♡˙︶˙♡)