Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 20-Co se vlastně stalo?

Harry
Byl jsem neskutečně nasranej. To jí to opravdu nepřijde ani trochu divný?! Najednou přijde a BUM! Budeme kamarádi! Je to zmrd a nedá se mu věřit. Sešlápl jsem pedál ještě víc k zemi. Musím se nějak odreagovat, ale do klubu se mi nechce. Chvíli jsem uvažoval o děvkách, jenže z nějakého důvodu mi to přišlo špatné. Vlastně od té doby co znám Abby mi všechny takové aktivity přijdou špatné. Vím moc dobře proč. Asi hodinu jsem jezdil jen tak po městě a pak zaparkoval na jednom odlehlém parkovišti u lesa. Silně jsem drtil volant rukama a snažil se uklidnit. Marně. Rozjel jsem se tedy znovu. Tentokrát jsem měl jasný cíl..... Rozkopat tomu blonďatýmu buzerantovi hubu a postarat se o to, aby ty svý zasraný geny už nikdy nepředal dál! Zastavil jsem před menší vilou a okamžitě vystoupil. Než jsem však cokoliv udělat, něco mě silně udeřilo do hlavy a já propadl do temnoty.

Opatrně jsem zamrkal. ,,K-Kde to jsem?" řekl jsem potichu a chtěl se zvednout. Až teď jsem si uvědomil, že sedím přivázaný ke kovové židli. Snažil jsem si ruce uvolnit, ale provazy byly moc silné. ,,Ani to nezkoušej. Nedostaneš se z toho." ozval se odněkud hlas. Dotyčný používal měnič hlasů, takže jsem nemohl poznat kdo to je. ,,Kdo si a kde to kurva jsem?!" zařval jsem a při tom se rozhlížel do všech stran. ,,Neuvidíš mě. Mluvím skrz mikrofon. Vážně si myslíš, že ti řeknu kde jsme? Nemůžu riskovat, že na sobě máš nějaké štěnice." vařila se ve mně krev. ,,Co chcete?!" ,,Ale nic... Vůbec nic... Jen tvoje ztráta silně zasáhne jednu dívku a ta pak pro tvojí záchranu udělá vše, co jí řekneme." uchechtl se a já stuhnul. A-Abby. ,,To si vážně myslíš? Jsem pro ni pouhej kámoš a nic moc by pro mou záchranu neudělala." odfrkl jsem si. ,,Opravdu? To si nemyslím." zasmál se tím nejodpornějším smíchem, jaký jsem kdy slyšel. ,,A teď můj příteli... Připrav se na bolest!" do místnosti vešel muž v masce. Před sebou tlačil vozík pokrytý plátnem. Zastavil u mě a odkryl náklad, skládající se z nožů, skalpelů, jehel, nití, pilek a spoustu dalších ostrých předmětů. Muž uchopil skalpel a přiložil mi ho k ruce. Pomalu, ale opravdu velmi pomalu říznul a nechal krev kapat na zem. Jen jsem tiše syknul. ,,Žádný řev? Přitvrdit!" ozval se opět ten hlas. Týpek s maskou vzal jehlu a niť a ránu mi zašil. Strašně to bolelo. Na pomoc mu přišli další dva muži v maskách. Každý si vzal nějaký nástroj a pustili se do práce. Jeden mě řezal do nohy, druhý do ramene a třetí šil. Neudržel jsem se a začal řvát. Byla to strašná bolest. ,,Doufám, že se ti tady bude líbit..." zapraskalo to a zašumělo. Pak se ozval už normální, nezměněný hlas. ,,... Harry." on?! Ne, to nemůže být on! 

Na přání je tu pohled Harryho ❤
Je to sice kratší, ale aspoň víte, co se stalo :D
Kdo ho unesl zatím nebudu prozrazovat, takže se máte na co těšit a určitě mi napište vaše typy, kdo by to tak mohl být 😘
Prozatím se s vámi loučím

Vaše Chatie 💎