Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 27-KURVA!

Probudila jsem se do krásného a slunečného rána. Rozespale jsem zamrkala a chtěla se protáhnout, ale něco, nebo spíš někdo mi v tom bránil. Harry mě ve spánku věznil ve svém objetí. ,,Proboha Harry vstávej!" vyjekla jsem překvapeně. ,,Hmmm... Mmm ještě pět minut..." zamumlal rozespale a svůj stisk ještě zesílil. ,,Do pěti minut se udusim!" vyštěkla jsem přiškrceně. To ho konečně probudilo a jeho sevření kompletně povolilo. Při mém zběsilém útěku se mi zamotala noha do peřiny, takže jsem z postele spadla přesně na obličej a při tom komicky rozhazovala rukama. Ten debil na posteli z toho pohledu dostal záchvat smíchu. Hbitě jsem se zvedla a ukázala na něj prstem. ,,Ty si asi neuvědomuješ v jakym jsme průseru, jestli nás někdo viděl!" zaprskala jsem jako kočka a on se na mě vážně podíval. ,,Pomsta za to, že si se se mnou týden nebavila." vyplázl jazyk. Můj obličej byl rudý jak rajče a srdce mi splašeně bilo. ,,Já tě... Agggggrrrr! Jdu se převlíknout!" naštvaně jsem vydupala z pokoje a za sebou při tom slyšela smích. Nechápala jsem, co se to se mnou děje, ale zatím jsem to nehodlala řešit. Po vybrání nějakého oblečení jsem seběhla schody a vešla do jídelny. Všude to utichlo a celá místnost se na mě otočila. Harry zde stále nebyl. Všichni se začali potutelně usmívat a něco  si šeptat. ,,Co je?" snažila jsem se znít nechápavě, i když jsem přesně věděla o co jde. ,,Měla jsi nám říct, že se s Harrym chceš usmířit trochu jinak." zasmál se Danny a ukázal mi mobil, na kterém byla fotka jak spím Harrymu v náruči. Opět jsem zrudla. ,,TY IDIOTE! OKAMŽITĚ SEM NAKLUSEJ AŤ TI MŮŽU PROSTŘELIT KULKOU MOZEK!!!" zařvala jsem na celý barák, zatímco jídelna se válela smíchy po zemi.

O dva dny později
Stála jsem před starou továrnou a nevěděla, jestli tam opravdu vstoupit. ,,Hele... Já bych tam nechodil." chytl mě za rameno Harry, ale já jeho ruku setřásla. ,,Dej si pohov objímači." zasyčela jsem a otočila se zpátky. Pořád jsem mu to neodpustila. Uslyšela jsem drobné uchechtnutí a následné zavření dveří od auta. ,,Jdi na to." popohnal mě Owen a já se skupinou bodyguardů vykročila k budově. Odmítla jsem veškerou pomoc mých blízkých, kdyby se něco náhodou posralo. Vstoupila jsem dovnitř a nechala velké dveře, aby se za mnou se skřípotem zavřely. ,,Dorazila si!" ozval se až přehnaně milý tón. Udělala jsem ještě pár kroků. Otec Luka seděl u rozkládacího stolečku s kávou v ruce. ,,Jak jste řekl... Tak nechme formality stranou a jděte rovnou k věci." založila jsem si ruce na hrudi a má ochranka se postavila kousek za mě. ,,Řeknu to asi takhle... Pokud nechcete přijít úplně o všechno přenecháte mi pozici Bosse." zákeřně se usmál. ,,Vyhrožujete? Nenechte se vysmát, ale ničím takovým mě nezastrašíte. Proč si jako myslíte, že bych vám tu pozici nechala?" ironicky jsem se zasmála. ,,Protože tady zemřeš." s tím nějaký odstřelovač nahoře vystřelil a trefil zem vedle mě. ,,KURVA!" vykřikla jsem a popadla vysílačku. ,,Poplach! Poplach! Chtěj mě zabít! Okamžitě jeďte domů!" ,,Abby nemůžeme tě tam nechat!" ,,A já vás nemůžu nechat chcípnout, takže odsud VYPADNĚTE!" zařvala jsem a pak mi někdo vysílačku vystřelil z ruky. ,,Dem na ně chlapy!" vykřikla jsem a začala střílet. Při každém mém třetím výstřelu padl jeden nepřítel. Vidím tě pomyslela jsem si, když jsem nahoře zahlédla záblesk světla. Zamířila jsem tam a dvakrát vystřelila. Ozval se bolestný výkřik a pak se přes zábradlí dolů zřítila mrtvá matka Luka. ,,Ty jedna mrňavá!" zavřískal  Baker a začal střílet. Až teď jsem si všimla, že všichni moji chlapi jsou mrtvý. ,,Do prdele, do prdele, do prdele!" šeptala jsem si pro sebe. Rychle jsem vykoukla ze svého úkrytu a několikrát vystřelila. Jenže hned druhý výstřel už se neozval. ,,Nenenenene! Ne teď!" začala jsem panikařit. ,,Ale, ale, ale! Došli náboje?" zasmál se ten kretén a začal se pomalu přibližovat. Čas pro plán B prolítlo mi hlavou a já se dala na útěk. Kličkovala jsem, aby mě nemohli trefit. Blížila jsem se k jednomu nouzovému východu. ,,Už. Tam. Budu!" řekla jsem si pro sebe a v tu chvíli se ozval výstřel. Padla jsem k zemi a chytla se zezadu za stehno. V legínách byla díra a okolo ní se látka začala barvit do červena. Koupila jsem to! začala jsem propadat zoufalství. Ne! Jsem Abby Morgan! Budoucí Boss mafie! Z posledních sil jsem se zvedla, dokulhala ke dveřím a otevřela je. Venku jsem neváhala a co nejrychleji, co to s tou raněnou nohou šlo se rozeběhla do lesa. Pryč odsud.

Tak dneska trochu akce!
Kdo z vás tušil, že tato "domluva" neproběhne hladce, ale něco se stane? xD
Já osobně jsem si psaní této kapitoly užila (hlavně ten začátek :3 xD)
Opět doufám, že se vám kapitolka líbila a prozatím se s vámi loučím!

Vaše Chatie 💪