Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 35-Na můj povel...

Má rodina a několik pomocných bodyguardů od Horáciových známostí jsme se krčili v úkrytech poblíž toho skladiště. Rozhodně to nesmíme posrat, jelikož to by bylo dost v prdeli. ,,Takže jak jsme si to řekli. Na můj povel vyrážíme k tomu poklopu do sklepa. Až na tým B. Ten zůstane tady a také na můj povel začne střílet po hlavním vchodu." ještě jednou jsem tiše pronesla. ,,Fakt skvělé si útok na nějaký gang naplánovat v den svých narozenin." uchechtl se Danny a já na něj vrhla vražedný pohled. ,,Aspoň na své osmnácté narozeniny postřílim dost zmrdů." pokrčila jsem s nezájmem rameny a posunkem ruky naznačila týmu A, že má vyrazit za mnou. Proplížili jsme se k poklopu do země, který jeden z můžu otevřel. Vlezla jsem tam jako první, a když se vzduch zdál čistý kývla jsem na ostatní. ,,Smrdí to tu..." ,,Kušuj!" sykla jsem na Dannyho, který byl se mnou. Stejně tak i Owen a Horácio velel týmu B. Vešli jsme do velké haly, z které vedly schody nahoru. Jenže hned jak jsme se tam ocitli všichni, začali po nás odněkud střílet. ,,Kurva!" vykřikla jsem spolu s dalšími a okamžitě se schovali za věci. ,,Okamžitě zahajte palbu! Vědí o nás!" řekla jsem rychle do vysílačky a pak začala střílet jednoho parchanta za druhým. Když jsem si měnila zásobník otočila jsem se po svých lidech. Jeden byl mrtvý, dva postřelení a jinak se vše zdálo v pořádku. Dokud jsem si nevšimla Dannyho, který se snažil dostat víc dopředu. ,,Ne! Danny!" vykřikla jsem, ale to už ho jedna kulka zasáhla do boku. Bylo to jako ve zpomaleném záběru. Z místo kam ho trefili vystříklo trochu krve a pak už můj malý bráška se zděšeným a bolestným výrazem zároveň padal k zemi. Já to jen sledovala. ,,Kryjte mě!" křikla jsem na ostatní a vyběhla z úkrytu. Jen tak tak jsem skočila za jednu bednu a Dannyho vzala sebou. Z těžka dýchal a rukama si držel krvácející ránu. ,,A-Abby-" ,,Pšššššš... To bude dobrý bráško." rozervala jsem si celou dolní polovinu trička a přiložila mu teď už ten kus hadru na bok. ,,Pro-Promiň... J-Jsem k nič-čemu." dostal ze sebe a po tvářích mu začaly klouzat slzy. ,,Byl jsi užitečný už jen svou přítomností. Za tohle nemůžeš." utřela jsem mu slzy a políbila ho do vlasů. Chtěl ještě něco říct, ale omdlel. ,,Čistý!" křikl někdo od nás a hned několik hlasů ho následovalo. ,,Okamžitě ho odneste nahoru do našeho auta. Potřebuje pomoc doktora!" dala jsem jednomu chlapovi úkol a ten s kývnutím opatrně zvedl Dannyho. ,,Buď v pořádku." zašeptala jsem za nimi a stěží zadržovala slzy. ,,Pokračujeme!" rozhodl Owen za mě. ,,V pořádku?" chytl mé rameno a já se na něj s kývnutím otočila. ,,Pojďme." zavelela jsem a vyrazila za našim týmem. Byli u schodů a čekali na můj pokyn. ,,Hlavně opatrně." sykla jsem jejich směrem a stoupla na první schod. Nezavrzal a tak jsem to zopakovala. Ostatní mé pohyby opakovali. Vyšli jsme schody a já lidem řekla, kdo kam má jít. Odněkud už se ozývala střelba takže naši už byli také uvnitř. ,,Owene jdeme tudy." zavolala jsem na něj. Otevřela jsem dveře do obrovské haly, která opravdu vypadala jako skladiště. Nahoře nad všemi regály byly ještě jakési plošiny pro dozorce. ,,Bacha. Možná na nás če-" ani jsem nedořekla a odněkud začali střílet. Rychle jsem se schovala za jednu z beden a Owen vedle mě. ,,Hlavně se nenech zabít." řekla jsem k němu s úsměvem a začala střílet. Můj bodyguard se za chvíli přidal a musím uznat, že na to spolu opravdu šlo. ,,Vypadá to čistě." zhodnotila jsem situaci tak po třech minutách úplného ticha. Došla jsem doprostřed haly na to nejodhalenější místo a rozhlédla se. ,,Jo, čisto." pronesla jsem spíš pro sebe a spokojeně se usmála. Jenže za mnou se ozvalo nabití zbraně. ,,Už ani krok." stuhla mi krev v žilách a mé srdce vynechalo pár úderů. Pomalu jsem se otočila na Owena, který svíral v ruce pistol mířící na mě. Ruce se mu třásly a vypadal zničeně. ,,O-Owene co to děláš?" řekla jsem celkem vystrašeně. ,,C-Celé tohle bylo naplánované...J-Já jsem byl u v-vás doma jen jako špeh." dostal ze sebe a já pocítila podivné bodnutí u srdce. Můj kamarád... Můj kamarád... Byl špeh? Pomyslela jsem si a zadržovala slzy. ,,T-To nem-může být pravd-da." vykoktala jsem a o krok ustoupila. ,,To všechno... Nebyla to náhoda... Bylo to předem naplánované." řekl Owen pořád se skleslým pohledem. ,,Já-Já... Musím tě zabít Abby." ,,Nemusíš Owene!" snažila jsem se ho přesvědčit. Teď už jsem nechala slzám volnou cestu. ,,Jenže teď mě už doopravdy zabíjí!" vykřikl zoufale a v jeho očích se také začaly hromadit slzy. ,,Ochráním tě, pamatuješ?" o krok jsem k němu přistoupila a natáhla ruku. ,,Nezáleží na tom, co jsi měl být. Jsi jen ty a nikdo ti do toho nesmí kecat!" opět jsem udělala krok. ,,Užili jsme si spoustu zábavy, nemyslíš?" jeho ruce začaly povolovat, zatímco já byla už pouhé dva kroky od něj. ,,Jsi součást rodiny. Nenechám tě vydat se špatnou cestou." překvapeně mi koukl do očí a pak sklonil zbraň. Překonala jsem tu vzdálenost a pevně ho objala. ,,Pro-Promiň..." vzlykal. ,,Už to bude dobré." utěšovala jsem ho. Vše už vypadalo v pořádku a já si úlevně oddychla. Jenže v tu chvíli se ozval výstřel. Vyděšeně jsem se otočila a spatřila Horácia, jak přímo u mě padá k zemi.

Po nějaké době nová kapča
Jeeeeejky!!  :D
Je to na konci trochu přeslazené, ale doufám, že to nikomu nevadí ❤^ω^
Zatím se s vámi loučím

Vaše Chatie ≥﹏≤