Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

🎁Kapitola 24-Spousta informací🎁

,,Musíme odsud zmizet. Jestli nás najdou, už to nepřežijem." doslova se ke mně doplazil Harry. ,,Máš pravdu." utřela jsem si slzy a zvedla se. Když jsem se skláněla, abych ho zvedla, spatřila jsem malou krvavou cestičku za ním. ,,Ty krvácíš!" vykřikla jsem zděšeně. ,,Při tom, jak mě od tebe odtáhli mi povolili asi dva hnisající stehy." zasmál se. Opatrně jsem ho podepřela a spěchala s ním k východu. Luke musel jít jiným, ale já teď opravdu neměla čas ho hledat. Po rovince to šlo dobře, ale zkuste si zraněného táhnout do schodů. Nakonec se nám podařilo i toto a my vyrazili skrz obývák pryč. Nikdo po nás zatím nešel a nemuseli jsme být tak opatrní, ale jeden nikdy neví. Usadila jsem Harryho na místo spolujezdce a sama si sedla za volant. ,,Ukaž mi ty rány. Potřebuju vědět jak je to vážný." otočila jsem se na něj. ,,Sundáš mi prosim to triko? Vždycky mě do něčeho navlíkli, ani nevim proč." lehce se ušklíbl. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to není divný, ale nakonec jsem usoudila, že pokud jde o život je povoleno vše. Opatrně jsem mu ho tedy sundala. Všude po těle měl zašité hnisající rány. ,,Proboha!" zakryla jsem si ústa. Záda nebyla o nic lepší. Zajímavé je, že ve sklepě jim leží dvě mrtvoly, my sedíme v autě před budovou a ještě furt po nás nikdo nejde. To jsou tak zaneprázdnění nebo úplně blbý? ,,Asi je moc ptát se i na kalhoty, že?" trochu znervózněl, ale já věděla, že je to nutný. ,,Nadzvedni ty nohy trošku." zavelela jsem a on poslechl. Nohy byly také v strašném stavu a mně bylo Harryho opravdu strašně líto. ,,Máš ještě nějaké?" ,,No ehmmmm... J-Jo..." řekl rozpačitě. ,,A kde sou? Musim ti je zkontrolovat." ,,H-Hele... Nevim jestli je to úplně vhodný..." lehce zrudnul a pohled mu sjel trochu níž k jedinému kusu oblečení, které na sobě měl. I moje tváře nabraly lehce červený odstín. ,,Dojdu ti pro deku do kufru, ať mi tu nejedeš skoro nahej." vylezla jsem z auta. Jen co jsem požadovanou věc vytáhla z kufru, do země kousek ode mě se zabořila kulka. ,,To jim to trvalo." ironicky jsem se zasmála. Vytáhla jsem svojí milovanou zbraň a párkrát střelila do oken. Ta se s rámusem rozbila a střepy se rozlétly všude kolem. Vlezla jsem do auta, hodila po Harrym deku a nastartovala. ,,Co to bylo za rámus?!" zeptal se vyděšeně a zabalil se do kusu látky. ,,Jdou po nás." usmála jsem se jako psychopat, který právě utekl z Bohnic a sešlápla plyn. Jela jsem plnou rychlostí po silnici a dělala různé náhle zatáčky, abych ta černá auta za náma setřásla. ,,Doleva, doprava, doleva, doprava..." ,,Přestaň jezdit jak vlnící se had a radši to narovnej! Takhle nás akorát doženou!" vykřikl vyděšeně Harry a já s protočením očí srovnala svůj vůz. Kašlala jsem na semafory, přechody a jiná auta. Potřebovala jsem se co nejrychleji dostat domů. Z ničeho nic mě napadl geniální plán. Na křižovatce jsem to vzala normálně rovně a když všechna auta, která mě pronásledovala byla za mnou, prudce jsem zahla do protisměru, otočila se a mířila zpátky na křižovatku. Tam jsem odbočila do prava a po pár dalších zatáčkách jsem s potěšením zjistila, že už nás nikdo nesleduje. ,,Šikulka." pochválil mě Harry a sykl bolestí. ,,Výdrž! Už jsme skoro doma!" soustředila jsem se na cestu předemnou. Ani ne za pět minut jsem zaparkovala před naším domem. Vystoupila jsem a pomohla Harrymu z auta. ,,Zvládnu to sám." ,,Zapomeň! Si v kritickém stavu, takže žádné machrování!" přísně jsem ho sjela pohledem a podepřela ho. Odemkla jsem vchodové dveře a doslova vpadla dovnitř. ,,Abby ty jsi s-" mamka se zarazila. ,,HARRY!" zařvali bráchové společně. ,,Potřebuje doktora a to okamžitě!" začala jsem rozdávat pokyny. ,,Hned zavolám našemu osobnímu!" rozjela se mamka na svém vozíčku a já měla na chvilku pocit, že to brala jak řízení auta. ,,Pomozte mi s ním na sedačku." vyzvala jsem kluky.  Harry začínal mít velké bolesti a pár dalších stehů se mu otevřelo. ,,Bude tady za pár minut!" zakřičela chromá žena z kuchyně. ,,Díky!" oplatila jsem jí to. ,,Na" podal mi Owena studený obklad. Kývla jsem hlavou na znamení toho, že děkuji a přiložila mokrý hadřík Harrymu na čelo. ,,Co se vlastně stalo?" zeptal se Danny. ,,Pak vám to řeknu." odbyla jsem ho a dál se věnovala zraněnému. ,,Jsem tu!" zakřičel někdo ode dveří. Otočila jsem se na tak čtyřicetiletého muže s hnědou taškou v ruce. ,,Můžete ho prosím přenést do nějakého pokoje?" zeptal se, když ho uviděl. Kluci kývli a začali ho zvedat. Zasyčel bolestí. ,,To bude dobré, hlavně klid." chytla jsem ho za ruku na znamení toho, že jsem tu s ním. Pomalu ho nesli nahoru, až do jeho pokoje. Jen co jsme Harryho položili na postel nás ten doktor vyhnal ven. Milý. Sedli jsme si zpátky do obýváku a začal výslech. ,,Tak co se tedy stalo?" pobídla mě mamka. Zhluboka jsem se nadechla. ,,Jela jsem k Lukovi jak už víte. Během našeho rozhovoru mu zazvonil mobil a on to musel zvednout. Mezitím co telefonoval nahoře v patře, já se procházela po obýváku. Z kuchyně jsem zaslechla jakési zvuky, tak jsem se šla podívat co to je. Našla jsem tam skryté schody někam dolů a jakožto zvídavé děvče jsem se rozhodla to prozkoumat. Objevila jsem tam celkem velkou bílou místnost a uprostřed ní seděl Harry přivázaný k židli v tomhle příšerném stavu." ,,Já věděl, že u něho doma to nebude dobrý!" skočil mi do řeči Ben. Matka ho sjela přísným pohledem a poté mi pokynula rukou, abych pokračovala. ,,Když jsem se snažila odtamtud Harryho dostat, Luke nás načapal. Chtěl nás zabít..." odmlčela jsem se a cítila v očích slzy. ,,Nejdřív jsem zabila toho bodyguarda, který s ním byl a-a pa-pak..." sevřela jsem pěsti a potlačila vzlyk. Mamka si vyděšeně přikryla rukama pusu a kluci nevěřícně valili oči. ,,Z-Zabila jsem Luka." řekla jsem nakonec a napřímila se. ,,Jak? Vždyť jsi ho milovala! Jak si to dokázala?!" ptal se nevěřícně Owen. ,,Nevím. Přišlo mi to v tu chvíli jako nejlepší řešení." ,,Holka... Tomu říkám zklamání. Ten cukrouš se mi docela líbil." zakroutil Horácio hlavou a já se neubránila úsměvu. ,,Když už jsme tady skoro všichni chtěl bych vám něco říct." ozval se Ben trochu nervózně. ,,Za dva měsíce plánujeme s Laurou svatbu a po ní se rovnou přestěhujeme do nového domu." všichni jsme zalapali po dechu. ,,Bene to je úžasný!!!" vykřikla jsem nadšeně a objala ho. ,,A ještě mám malý dárek pro mamku. Vydržte tady." zvedl se a zmizel nahoře. Za chvíli se vrátil se zabaleným dárkem. Mamka si ho nevěřícně prohlédla a nakonec to i rozbalila. Bylo to domácí tričko s nějakým nápisem. Jen co ho přečetla oči se jí zalily slzami. ,,To snad..." ani to nedořekla a začala brečet s úsměvem na tváři. Benny ji musel obejmout. Vzala jsem ten kus oblečení do rukou. ,,Jsem nejlepší BABIČKA na světě?!" opět jsem vykřikla. ,,Já budu teta?!" ,,A já strejda?!" řekli jsme s Dannym, v očích samé jiskřičky. ,,Přesně tak! Zjistili jsme to teprve před týdnem." usmál se brácha. ,,Naprosto, naprosto, naprosto ÚŽASNÝ!" skákala jsem nejmíň metry do vzduchu. ,,Neříkal jsi drahoušku, že ještě dítě nechcete?" zeptal se Horácio. ,,Jo to jo, ale ochrana selhala a Laura zrovna nebrala prášky, takžeeee..." nervózně si prohrábl vlasy. ,,Mně to teda rozhodně nevadí!" radoval se Danny stejně jako já. ,,Jste jak malý..." protočil Owen oči. ,,Škoda, že to nemohl slyšet i táta. Ale večer mu budu volat a rovnou mu to řeknu." ujišťovala mamka bráchu. Byl teď na nějaké pracovní cestě, ale mně to vůbec nevadilo. Od té doby co udělal tu podělanou dohodu se náš vztah přesunul na bod mrazu. Snažím se s ním co nejmíň mluvit a vyhýbat se našim setkáním. ,,A už víte místo, kde se bude obřad konat? A co jídlo, šaty, nebo výzdoba?" začala rozhazovat rukama mamka. Málem jsem zapomněla, jak miluje oslavy.