Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 7-Nemocnice

Už tři hodiny je máma na sále. Sedím v čekárně a skoro spím. Ale teď přeci neodejdu. Někdo mi zaklepe na rameno, jenže já to nevnímám. ,,Abby jsi strašně unavená. Měla by jsi jet domů." konečně se kouknu Harrymu hluboko do očí. ,,Nemůžu jí tu nechat." rozbrečím se. ,,Ale no tak nebreč." posadí se vedle mě a obejme mě kolem ramene. Nevím jak dlouho jsem brečela, ale usnula jsem.

Ráno mě probudily sluneční paprsky svítící mi do obličeje. Hlavu jsem měla opřenou o Harryho rameno a Harryho hlava byla opřená o tu mojí. K tomu jsme se objímali. Zamrkala jsem a snažila si vzpomenout proč tu jsem. Za chvíli jsem si to uvědomila a po tvářích se mi začali kutálet horké slzy. Objala jsem Harryho ještě pevněji a tím jsem ho probudila. ,,Dobré ráno." usmál se na mě. Já se ale usmát nedokázalam. Utřel mi slzy a soucitně se na mě podíval. ,,Jé vy už jste se probudili?" ozval se hlas sestřičky. ,,Jak je na tom má matka?" vystřelila jsem hned. ,,Už je stabilní a přežije to." rozzářila jsem se a měla chuť tu sestřičku obejmout. Co s tím objímáním furt mám? ,,Ale mám pro vás i špatnou zprávu. Už nikdy nebude moct chodit." můj úsměv byl rázem pryč. Koukala jsem před sebe a nemohla uvěřit tomu co jsem právě slyšela. ,,No nic už musím jít. Přeji pěkný den." usmála se tak falešně, že mi bylo až špatně. Co si to o sobě vůbec myslí?! Harry mě objal a tím mě trošičku utěšil. Já se zase rozbrečela. ,,Co takhle kdyby jsme šli za tvou mámou?" pošeptal mi do vlasů. Kývla jsem. Procházeli jsme chodbou dokud jsem nenašla číslo jejího pokoje. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na mamku ležící na bílé posteli. Okolo ní byla hromada přístrojů na které byla napojená. Se slzami v očích jsem se k ní rozběhla. Doktor, který tam byl s ní se na mě podíval překvapeným pohledem. Asi nás nečekal. ,,Nechám vás zde o samotě, ale máte jen deset minut." u dveří se otočil na Harryho. ,,Zde může být jen rodina. Pokud nejste příbuzný musíte počkat venku." ,,Ne to je dobrý je to můj přítel!" vystřelila jsem hned. Harry strnul. Doufám, že jsem neudělala nějakou chybu.

Pohled Harryho
Překvapeně jsem na ní zíral ona řekla, že jsem její přítel jen abych tu mohl zůstat? Tak to jsem opravu nečekal. Doktor kývl hlavou a odešel. Otočil jsem se na Abby. Seděla u matky, držela ji za ruku a brečela. Vždy silná a sebevědomá dívka teď přede mnou seděla na židli úplně na dně. Pomalu jsem jí objal kolem ramene. Koukala se na svou mámu v kómatu. ,,Prosím. Probuď se." zašeptala a pak se ponořila obličejem do mé mikiny a začala dnes už po několikáté brečet. ,,A-Abby?" ozval se tichý chraplavý hlas od postele. Překvapeně jsem zíral na paní Morgan, která se jako zázrakem probudila. Tak šťastnou Abby jsem ještě neviděl. Se smíchem a slzami štěstí se jí vrhla kolem krku. ,,Mami! Ani nevíš jak jsem šťastná, že jsi se probrala." ,,Kdybych mohla tak se postavím aby jsme se mohli obejmout víc, ale to zatím nemůžu." úsměv mi hned z tváře zmizel. Doktor jí vlastně neřekl, že už nebude moct chodit. Teď je to na Abby. Paní si našeho výrazu zjevně všimla, protože se zatvářila dost ustaraně. ,,Děje se něco děti?"

Pohled Abby
,,No mami...Pravda je... Že už nikdy nebudeš moct chodit." mamka se ale tvářila pořád stejně. Měla úsměv na tváři a nic si z toho nedělala. ,,No... Dům máme velký a prostorný takže to mi problém dělat nebude. No a služebných máme také dost. Myslím, že se s tím vozíkem naučím rychle a pak bude vše jako dřív." pořád se usmívala. Nikdy jsem nepoznala silnější ženu než moji matku. Otevřeli se dveře a dovnitř vešel doktor. ,,Vy už jste vzhůru? Tak tomu říkám zázrak. No budu vám muset oznámit, že deset minut už uběhlo a vaše matka potřebuje klid. Prosím vraťte se zítra." kývli jsme a opustili pokoj. ,,Pojď pojedeme domů." vzal mě kolem ramene Harry. Kývla jsem a začala se připravovat na to jak budu muset rodině říct tu novinu.

Ahoj! Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola, ale mám teď hodně věcí do školy... Tak to vypadá, když na to celej rok kašlete a pak se to na poslední chvíli snažíte zachránit xD
No nic tak zatím

Ahooooj