Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 26-Noční můra

O pět dní později
Pořád se s Harrym nebavím. Ignoruju ho a on mě. Je mu celkem dobře- za což jsem ráda- a po domě už normálně chodí. ,,Abby... Nerýpej se v tom jídle a jez." řekla lehce podrážděně mamka. Všichni toho mají dost. Snaží se nás den co den usmířit, ale nic nepomáhá. Konečně jsem začala namotávat špagety na vidličku a dávat si je do pusy. Jako vždy výborné. Po jídle jsem si šla sednout do obýváku s tím, že si pustím nějaký film. Došla jsem tam a koho nevidím! Harry a Denny tam již poklidně sedí a hrají videohry. ,,Aha tak sem nejdu!" řekla jsem nahlas s rukama nad hlavou a opět se otočila k odchodu. Bylo půl sedmé a já netušila co mám dělat. Se Sab jsem byla včera na nákupech tak snad dneska bude moct volat. Zapla jsem Skype jako velká holka a hned jí zavolala. ,,Čauky co potřebuješ?" zamávala na mě přes monitor blondýna. ,,Nic jen si chci pokecat. Nevim co dělat." pokrčila jsem s nezájmem rameny a ona se pouze zasmála.

,,Tak papa a zítra zase brnkni!" naposledy se se mnou rozloučila a položila hovor. Zaklapla jsem notebook, položila ho na stůl a opřela se o zeď. Bylo něco kolem jedenácté večer, takže byl nejvyšší čas jít spát. Na anime se mi už koukat nechtělo. Sprcha byla opravdu osvěžující a já měla pocit, jako kdybych neměla žádné starosti. Konečně jsem ulehla do své pohodlné postýlky a mohla se těšit na krásný a uklidňující spánek.

Jsem v černé temnotě. Nic okolo sebe nemám. Za mnou se rozsvítí žlutá blikající žárovka a u ní černé dveře, po kterých proudem teče krev. Chci se otočit zase zpátky a utéct, ale něco mi v tom zabrání. Mé tělo je jako přikované a ta zrůdnost předemnou se stále přibližuje. Když jsou jen metr ode mne otevřou se a pohltí mou osobu do sebe. Vznáším se. Podemnou je otec u svého pracovního stolu. Jeho vlasy mají šedivý nádech a jeho tvář zdobí strniště. On ale nemá šedivějící vlasy! Dveře pracovny najednou vyletí z pantů. V obláčku prachu vidím černou postavu ženy. Snažím se cokoliv rozeznat, ale jediná barevná věc na ní je nasazený zlatý snubní prsten. Žena vytáhne zbraň a zamíří na otce. ,,Ne prosím nedělej t-" místností se ozve výstřel a na okně za otcovou hlavou se objeví krvavá skvrna. ,,NE!" zařvu, ale všechno najednou zmizí. Tentokrát jsem na ulici. Vidím maminku, jak jí někdo veze na vozíčku k přechodu. I ona má lehce šedivé vlasy a výraznější vrásky. Zastaví. Kouknu na osobu, která mamku veze a krev mi stuhne v žilách. Je to ta samá žena. Opět jen černý obrys se snubákem. Než stačím vykřiknout strčí maminku pod projíždějící náklaďák. Zase se přemístím. Tentokrát do porodnice kde rodí Laura. Děťátko už je na světě a jeho maminka se šťastně usmívá se slzami štěstí. Najednou miminko chytí černé ruce a zlomí mu vaz. Na levé se třpytí zlatý prsten. Laura začne brečet a dovnitř vtrhne Ben. Žena vytáhne nůž a bodne mého bratra do krku. Padne k zemi dusící se vlastní krví. Laura řve, ale ani to tuto zrůdu neodradí. Přisedne jí ruce na lůžku, pusu jí zacpe zmačkanou hlavou mrtvého nemluvněte a pár dobře mířenými údery jí usekne hlavu. V tuhle chvíli už mi po tvářích stékaly proudy slz. Byla jsem na lesní cestě. Stromy zde byly husté a skoro nic přes ně nešlo vidět. V dálce uvidíme blížící se osobu. Je to Danny, kterému po tvářích tečou slzy a rukou se drží za krvácející rameno. Někde za ním se cosi zablýsklo a pak už jen můj malý bráška padal mrtvý k zemi. Vzadu měl do hlavy zaražený nůž. Zase tam stála ta ženská a doslova se dusila svým psychopatickým smíchem. Už jsem nemohla. Brečela jsem a z mé pusy se draly vzlyky. Zase jsem stála v temnotě. Schoulila jsem se na zem do klubíčka a potichu brečela. Někde v mé blízkosti se rozsvítilo světlo. Zvedla jsem svou uplakanou hlavu a pohlédla na železné, mučící křeslo. Seděl k němu připoutaný Harry. Chtěla jsem za ním, ale jako kdyby tam byla neviditelná stěna. Bouchla jsem na ní a křičela, ale nic se nestalo. K Harrymu přistoupila Ona. Černá postava ženy. Prsty mu zvedla bradu a podívala se mu hluboko do očí. ,,Prosím, tohle nemusíš dělat. Přestaň s tím dřív než bude pozdě!" domlouval jí zničeným hlasem. ,,Už je pozdě. Nejde to vrátit!" zasmála se odporným hlasem, který mi byl odněkud povědomý. ,,Vidíš? Nic už nejde zastavit!" máchla rukou za sebe, kde se objevila hromada mrtvol. Byl tam i Owen, Horácio a Sabrina. ,,A to jen kvůli němu!" zařvala a odněkud vytáhla znetvořenou hlavu Jackoba. Počkat co?! Ale to by znamenalo... ,,Prosím... Chci zpátky tu starou a úžasnou Abby..." po tváři mu sjela slza. Černá barva z ženina těla pomalu ustupovala, až tam nakonec stála má kopie, akorát s mnohem šílenějším výrazem vraždícího psychopata. ,,Ta je PRYČ! Odešla při prvním znásilnění toho kreténa, kterého jsem si musela vzít!" zasmála se, popadla nůž a rozřízla Harrymu ruku. Zařval bolestí. Poté mu do rány zandala svůj snubní prsten s zatlačila. Řval a po tvářích mu tekly slzy. Po těch mých také. ,,Zbohem... Harry..." zasmála a prostřelila mu hlavu.