Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

💘Valentýnský speciál💘

❗ Upozornění ❗
Nenavazuje na příběh!

Celým pokojem se rozezněl budík. Černovlasá dívka naštvaně plácla rukou do displeje a zastavila tak náhodnou melodii nahranou v jejím telefonu. Pomalu a rozespale se posadila. Odhrnula si vlasy z obličeje a chvíli mžourala do tmy. Konečně se rozhodla zvednout a jít se trochu zkulturnit. Jenže v polovině její cesty zakopla o svůj školní batoh, který v té tmě a svém polovičním spánku neviděla a rozplácla se na zemi. Tato nehoda ani trochu nepřidala na její náladě a tak se jen zvedla, kopla do něj a opět odkráčela. Vyčistila si zuby, vybrala oblečení, učesala se, nalíčíla a nakonec i se svým milovaným batohem-kterému se už mimochodem omluvila-zamířila dolů.

❤ Její batoh ❤

(Mimochodem ten jsem si dneska objednala xD)

Celá její početná rodina i s jejím bodyguardem, kamarádem a stylistou seděli u velkého stolu a snídali. ,,Dobré ráno Abby! Jak si se vyspala drahoušku?" spustila ihned její máti. Ona pouze pokrčila rameny a uvelebila se na svém místě. ,,Jaké máš na dnešní speciální den plány?" zeptal se Horácio po její levici. Nechápavě nakrčila obočí. ,,Speciální? Co je dnes tak speciálního?" podivila se. ,,Je 14. 2.! Valentýn!" zasmál se pobaveně Owen, ale Abby celá zbledla. ,,Tenhle den nemám ráda! Neslavím ho." opovrživě si odfrkla a dál se věnovala toustům na talíři. ,,Já pozvu Lauru na tu nejromantičtější večeři pod sluncem!" rozplýval se její starší bratr. ,,Já najdu nějakou kočku a trochu si užiju." zvráceně se usmál Danny a všichni přítomní protočili oči. ,,A co ty Harry?" otočila se matka na hnědovlasého chlapce. ,,Asi nic... Nějak to neřeším..." pokrčil rameny, ale neznělo to moc přesvědčivě. ,,Už budem muset. Harry jdeš?" otočila na něj Abby a on se s krátkým kývnutím zvednul. Naposledy zamávali rodině a opustili dům. ,,Řídíš ty nebo já?" zeptal se chlapec dívky. ,,Ty řídíš vždycky! Takže dneska já!" vykřikla hrdě a rozeběhla se ke garáži. Harry se nad jejím chování pouze pobaveně zasmál. Když k ní došel už seděla ve svém Porsche a láskyplně ho hladila po volantu. Zakroutil hlavou a přisedl si k ní. Okamžitě nastartovala svého miláčka a rozjela se do ulic. ,,Kdyby byl Valentýn aspoň k něčemu dobrej, zrušili by nám na tenhle den školu!" zanadávala si a čekala na odpověď. Ta se ovšem nedostavila. Koukla se na svého spolujezdce, který nad něčím přemýšlejíc koukal z okýnka. ,,Harry si v pohodě?" otázala se starostlivě. ,,Eeeee... Jo jo jasně v pohodě... Děje se něco?" probral se z transu a pohlédl na ni. ,,Ne nic, já jen že tady s tebou už dobrou chvíli mluvim." řekla a oba se zasmáli. Byli si opravdu blízcí. Možná si byli natolik blízcí, že by se to za kamarádství už nemělo považovat. Abby překvapeně zamrkala a zatřepala hlavou. Netušila nad čím to přemýšlí. Možná ho opravdu bere jako něco víc než jen kamaráda či bratra. Opět zatřepala hlavou a zrychlila. Je Valentýn, takže určitě do ovzduší vypouštějí nějaké plyny, které vás donutí takhle uvažovat. Uklidňovala se a po pár dalších zopakováních tomu dokonce uvěřila. Dojela až ke škole a zaparkovala na parkovišti před ní. Harry byl nějaký nesvůj a pořád jen zamyšleně sledoval své tenisky. Abby se rozhodla nechat to být a tak jen mlčky kráčela po jeho boku až do budovy. Tam se museli rozdělit, protože každý měl skříňku někde jinde. Po cestě k té své se černovlásce dělalo zle. Všude pištěly holky, někoho objímaly a dokonce tu byli i líbací dvojce. Občas když někdo otevřel skříňku spadlo na něj jedno a někdy i více psaníček, neboli valentýnek. S protočením očí otevřela tu svou. Jak se dalo čekat. Nic. Možná důvod toho, proč nenávidí Valentýn je ten, že sama nikdy nic nedostala. Moc se tam nezdržovala a zase zamířila pryč tím davem. Ve třídě se s úlevou posadila do lavice a konečně si připadala v bezpečí. Šepot dívek u jedné lavice náhle zesílil. Nechápavě zvedla hlavu a její pohled zabloudil ke dveřím. Dovnitř zrovna vcházel Harry a v ruce držel asi pět psaníček. Abby pocítila něco zvláštního. Jakoby vztek. Nedala na sobě nic znát a když si klučina sedl se zájmem se k němu naklonila. ,,Co to máš?" zeptala se nevinně. ,,To na mě vypadlo ze skříňky." řekl trochu znuděně a položil je na lavici. Oba začali okamžitě číst a Abby se u nějakých občas zasmála. Ta skupinka holek je-tedy spíše Harryho-celou dobu se zájmem sledovala, ale toho si nevšimli. ,,Co s tím uděláš?" zeptala se černovláska po dočtení posledního. ,,Tohle..." vzal je všechny najednou do rukou a nadvakrát roztrhal. Holky na něj překvapeně zíraly a když se probraly z šoku skoro se rozbrečely. Harry papírky vyhodil a zase si sedl. Dívka pocítila obrovskou úlevu, ale nedokázala si vysvětlit proč. Celé vyučování kluk po její pravici nad něčím uvažoval a ona z něj nemohla nic dostat. Po škole se sešli u jejího auta a společně opět zamířili domů. ,,Hele Harry... Ty někoho máš?" zeptala se Abby z ničeho nic. ,,C-Cože?! Ne-e nemám!" dostal ze sebe překvapeně. ,,Tak proč si se celý den choval tak divně a ještě ke všemu roztrhal ty valentýnky?" podivila se smíchem. ,,N-No víš já... Je to složitý..." vydechl chlapec nakonec a opět se zaměřil na krajinu kolem. ,,Tobě se někdo líbí!" vykřikla dívka nadšeně. ,,J-Jo...as-si..." ,,No tak povídej! Kdo to je!" chtěla vědět černovláska. ,,Promiň, ale to je tajemství." vyplázl na ni provokativně jazyk, načež ona protočila oči. Doma se Abby unaveně svalila na postel a rozhodovala se, co bude dneska dělat. Nakonec zvítězila jejich domácí posilovna. Oblékla se a zamířila dolů. Cvičila okolo dvou hodin. Celá zpocená a unavená se doplazila do pokoje, kde si dala sprchu. Jen v ručníku vyšla z koupelny a její pohled se zaměřil na okno. Zvenku byla na skle přilepená jakási obálka, která se třepotala ve větru. Vykoukla ven, odlepila jí a následně rozbalila.

Běž do parku k rybníku
Čeká tam na tebe překvapení

Nechápavě zírala na kus papíru. Její instinkt velel nikam nechodit, ale zvědavost přeci jenom zvítězila. Oblékla se do zateplených tepláků, mikiny a bundy a spolu se svou fenkou Chloe-aby to nebylo tak nápadné-vyrazila do parku. Vítr zesílil a tak se dívka musela více zabalit do své bundy. Prošla branou parku a namířila si to přímo k rybníku. Aniž by si to uvědomovala, každým krokem zrychlovala. Došla až na místo, ale nikde nikdo. Naštvaně kopla kamínek do čerstvě rozmrzlé vody, když v tom si všimla malé dřevěné loďky, která vyplula z rákosí. Pomalu plavala jejím směrem a dívka si všimla, že na ní je rudá růže a další dopis. Sáhla po nejbližším klacku a přitáhla si plavidlo ke břehu. Vzala z ní pouze ty dvě věci a loďku nechala dál plout u břehu. Jen co se jí podařilo dostat se k obsahu obálky začala dychtivě číst.

Pokud tohle čteš Abby, pak jsi došla k rybníku jak jsem tě žádal
Nehledej za tímto vzkazem nic víc, než to že je tu člověk, kterému na tobě hodně záleží
Jsi pro mě opravdový zázrak lidstva a i když se tě ostatní bojí já věřím, že pod tou tvrdou slupkou jsi milá a láskavá
Nejsem žádný romantik a proto se omluvám, jestli ti to bude znít podivně
Miluji tě

XXX           

Dívka se sama pro sebe usmála. Nevěděla, kdo to napsal, ale tento vzkaz jí naplňoval štěstím, že si na ní někdo vzpomněl. Valentýnku schovala do kapsy, růži si přiložila k hrudi a nadechla se její vůně. Vůbec netušila, že ten chlapec, který jí vzkaz napsal stojí opodál. Spokojeně se usmíval a byl šťastný, že své milé vykouzlil tak překrásný úsměv na tváři.  

Přiznejte se, kdo čekal něco víc! ≧∇≦
Rozhodla jsem se udělat vám takový menší speciálek, když je ten Valentýn... Sice ho nemám ráda, ale co už :D
Doufám, že asi vám kapitolka líbila a loučím se s vámi!

Vaše Chatie  ⁄(⁄ ⁄•⁄ω⁄•⁄ ⁄)⁄