Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 4-Zase jsem to já

Den proběhl naprosto normálně. Všichni mi uhýbali z cesty a báli se mě. Jediný kdo si se mnou povídal, byl Luke.
Když jsem odpoledne přišla domů, zapadla jsem do svého pokoje a hned usnula. Probudil mě až zvonek u dveří. Vstala jsem a učesala se. Vzala jsem si legíny a šla se kouknout, kdo to přišel.
,,Být tebou tak tam nechodím." ozval se za mnou Harry.
,,A proč?"
,,Nechtěj vědět."
,,Tak hele mám na svým triku víc mrtvol jak ty špinavých plenek tak pomlč." s těmi to slovy jsem se otočila a zamířila si to do obýváku. Stoupla jsem si za dveře a začala odposlouchávat. Podle hlasů jsem poznala, že tam byl můj otec a nějaký chlap.
,,Tak hele pane nevím o co vám jde."
,,Ale pane Morgan vy to moc dobře víte. Jde tu o to, že nic není zadarmo a ten kluk taky ne." ,,Ale notak ten kluk by byl beze mě na ulici." ,,To ano, ale mě se nechce dát něco jen tak." ,,No dobrá a co chcete?" ,,Ta vaše ženuška vůbec není k zahození." začalo se mi dělat blbě. Nikdo nebude z mě mámy dělat šlapku! To už jsem slyšela otce ,,Tak to by opravdu nešlo!" ,,A co ta vaše dcera? Taky není k zahození." ,,Nemyslíte, že už to trochu přeháníte?!" ,,Ale notak. Ta vaše krasotinka bude potřebovat za chvíli manžela. No a kde by jste našel lepšího než jsem já?" to už jsem nevydržela a vešla dovnitř. ,,Tak to si nemyslím." ,,Zlato neměla by si tu být." ,,Tati. Už mi není dvanáct." ,,Ale ale ale..." ,,Ty se moc neozívej parchante!" vyštěkla jsem na něj. ,,Postarám se o něj." ,,No dobrá." dál mi pusu do vlasů a odešel. ,,A jak se o mě postráš zlato?" řekl a olízl si ret. Bylo mi z něj na blití. Obézní tlusťoch, který se se mnou chtěl vyspat no super. ,,To hned uvidíš." svůdně jsme na něj mrkla. Všimla jsem si té obří boule co měl v kalhotách. ,,Stoupni si." poprosila jsem ho a on si opravdu stoupnul. Přiblížila jsem se k němu a on si myslel, že už mě má v kapse. Tak to sotva. Když jsem byla těsně před ním z ničeho nic jsem ho kopla do koulí. On zařval a spadl snad zem. ,,Tak hele ty bastarde já ani má matka nejsme žádné kurvy!" svázala jsem mu ruce provazem a táhla ho směr dveře do mučírny. ,,Můžu jít s tebou?" ozvalo se na mnou. ,,Harry jsi si jistý?" jen kývl. Všimla jsem jak vražedně kouká na toho chlapa. Otevřela jsem skryté dveře do sklepa a vešla. Harry je za mnou zavřel a následoval mně. Toho zmrda jsem hodila na židli uprostřed místnosti a připotala ho k ní. ,,Proč ho rovnou nezabijem?" optal se Harry. ,,Chci si ho vychutnat." na tváří mi hrál ďábelský úšklebek. Jsem to zase já! Na to, že jsem holka umím dávat dost silný rány. ,,Hey Abby!" ,,No co je?" ,,Našel jsem kýbl s dost ostrými kameny a sklem. Mám ho přinést?" ,,Jo." za chvilku stál vedle mě. ,,Můžu já?" zeptal se. ,,Hele já ti nevím. Podle mě by bylo lepší když to udělám já." ,,Abby prosím!" udělal na mě psí oči. Co s tím kluci furt maj? Musím uznat, že byl mnohem roztomilejší než Luke. Usmála jsem se a kývla. Jemu se objevil na obličeji zářivý úsměv který se hned změnil v ďábelský úšklebek. Všechno to na něj vysypal a on řval bolestí jak ho to řezalo. Vzala jsem kýbl se studenou a vroucí vodou. Nejprve jsem ho polila studenou a pak vroucí vodou. Ten jeho řev byl k nezaplacení. ,,Už mě omrzel." zívl Harry. ,,Mě taky." vytáhla jsem zbraň a namířila na něj. ,,Harry pojď sem." on přiběhl jako poslušný pejsek. Musela jsem se usmát. ,,Chceš vystřelit se mnou?" oči se mu rozzářili jako malému dítěti. Dost mě to překvapilo, ale líbil se mi čím dál víc. Když dával svojí ruku k té mé jakoby mnou projel elektrický výboj. Tohle jsem nikdy nezažila. ,,Tři dva jedna!" výstřel se ozval po celé místnosti a mrtvola padla i s židlí k zemi. Harry byl šťastný. Bylo to vidět. Ať mu ten chlap udělal cokoliv nesnášel ho. Usmála jsem se na něj. Vyšli jsme ven a já řekla jednomu bodyguardovi ,,Ve sklepě se potřebuje uklidit." bodyguard se usmál a odpověděl mi ,,Vy jste si zase hrála na kočku a na myš že?" ,,Však mě znáš." zasmála jsem se a šla za Harrym. Hned jak jsem se objevila v kuchyni silně mě objal. Nečekala jsem to. Objetí jsem mu ale i tak opětovala. Nikdy mě nikdo neobjal, protože jsem nechtěla. On byl první. A i když jsme se objímali už po druhé bylo mi při tom tak příjemně. Samo sebou to musel někdo