Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 14-Výslech

Prosím přečtěte si ty kecy na konci děkuji :) :D

Den odjezdu byl tak strašně blízko, že měl nastat již zítra večer. Všechny dny tady jsem si s klukama a svou jedinou kamarádkou náramně užila. Dokonce jsem si musela koupit další kufr, protože po mých útocích na krámy mám na pokoji mnohem více oblečení, než když jsem sem jela. Jo a jen tak pro informaci zase se valíme na pláži. ,,Abby! Pojď do vody!" křikl na mě Danny. ,,Nejsem dost opálená!" křikla jsem na zpátek. Z kabelky se mi najednou ozvalo vyzvánění. Ani jsem se nepodívala kdo mi volá a rovnou to zvedla. ,,Haló?" ,,Ahoj Abby, potřebuji aby jsi za mnou přišla. O co se jedná ti řeknu až tu budeš. Posílám mapu. Ahoj." ani mě nenechal říct ahoj nebo se k tomu nějak vyjádřit a tipnul mi to. Nojo typický táta. ,,Kluci musím jít! Táta mě potřebuje!" zamávala jsem na ně a rozeběhla se k hotelu. Tam jsem se převlékla do bílého tílka a kraťásků a s kabelkou přes rameno vyrazila. Na mobilu jsem si otevřela mapu, kterou mi táta poslal. Byla to nějaká firemní budova uprostřed města. Zavolala jsem si taxi, nadiktovala řidiči kam má jet a pohodlně se opřela o sedadlo. Po chvíli se auto zastavilo před daným místem. Při dávání peněz jsem řidiči poděkovala a rychlým krokem se vydala za otcem. Jen co jsem otevřela dveře do haly málem mi spadla brada až někam k jádru Země. Všude to bylo velmi moderní, barvy byly sladěné do bílé a tmavě šedé a lidé zde chodili pouze v oblecích. Připadala si tam ve svém outfitu trochu nesvá. Ale jenom trochu. Došla jsem k recepci, abych se zeptala kde tátu najít. ,,Dobrý den." pozdravila jsem mile ženu za stolem. Podívala se na mě a hned se jí rozlil úsměv na tváři. Ani jsem neřekla, proč tu jsem a už mě vedla k výtahu a při tom mluvila a mluvila. ,,Vás otec mi již s panem ředitelem volal slečno Morgan. Čekají na vás v -3 a je to velmi naléhavé. Bude tam na vás čekat jeden bodyguard pana Foxe. Ani nevíte jak ráda se s vámi poznávám! Přeci jenom se nestává každý den, že můžete potkat budoucího Bosse mafie. Ještě k tomu když je to žena!" tak počkat! Ona ví o tom, že jsem budoucí Boss? Tak to bude tahle firma patřit jednomu z výše postavených mafiánů. Dokonce mi i to jméno něco říká. Mezitím co ta ženská furt mlela jsme došly k výtahu. Ten už tam díky bohu byl, takže jsem jen nastoupila a zmáčkla dané podlaží. Než se dveře zavřely recepční mi ještě zamávala. ,,Hodně štěstí slečno!" bylo to poslední co jsem od ní slyšela. Výtah se rozjel dolů. Zajímá mě, co otec může chtít. Konečně jsem byla v -3. Dveře se opět otevřely a já vstoupila do temné chodby osvětlené žlutými žárovkami. Nasucho jsem polkla. Vypadalo to fakt děsivě. Po obouch stranách byli různě rozmístěné dveře a hned z prvních vyšel muž. Měl smoking a nejspíš by mi dokázal zlomit obě nohy jednou rukou. ,,Aaaa slečno Morgan. Pojďte za mnou už na vás čekají." pokynul mi rukou a usmál se. Byl to milý úsměv a to mě velmi překvapilo. Bodyguardi se věčinou neusmívají a když už jo, je to takový ten křivý a neupřímý. ,,Děkuji" oplatila jsem mu gesto a vydala se za ním. Chodba byla snad nekonečná, ale nakonec jsme přeci jenom u jednich dveří zastavili. ,,Pan Fox a váš otec jsou uvnitř." kývla jsem s opět poděkovala. Nádech a výdech řekla jsem si v duchu a pak zmáčkla kliku. Hned jak jsem vstoupila dovnitř získala jsem si pozornost všech v místnosti. Nebyl tam jen táta a ten.... Eeeee.... Sakra jak že se to jmenoval? Jo už vím! Pan Fox! Byl tam ještě kluk. Odhadem tak v mém věku. ,,Tak jsem zde!" pyšně jsem se usmála. Bylo mi úplně jedno s kým mluvím. To on by si měl uvědomit, že já jsem tu ta, která má navrch. ,,Konečně jsi dorazila zlatíčko!" potěšeně se usmál otec. Přistoupila jsem blíž a čekala, až mě představí. ,,Tak tohle je moje dcera Abby. Abby tohle je pan Fox a jeho syn Jackob." ukázal na ně. Fox mi podal přátelsky ruku. ,,Rád tě poznávám. Slyšel jsem na tebe jen samou chválu." ,,To já vás také." nezmohla jsem se na nic jiného. Pak ke mně přistoupil ten kluk také s nataženou rukou a úsměvem. ,,Jackob" usmál se. Já jeho ruku také s úsměvem přijala. ,,Abby, ale to ty určitě víš." tomu jsme se oba zasmáli. ,,Tak a teď k věci." zvážněla jsem. ,,Moji lidé chytili dnes ráno špeha, který odposlouchával za dveřmi naší jednací síně. Ten chlap nám však nechce nic říct. Vás otec říkal, že na získávání informací jste jedna z nejlepších." po téhle větě jsem cítila značnou hrdost. Tím, že jsem jedna z nejlepších se nijak netajím. Ego up. ,,Kde je?" zeptala jsem se hned. Ať už to mám za sebou. Fox ukázal na dveře vedle knihovničky. ,,Buďte opatrná." řekl varovně. Otevřela jsem dveře a vklouzla do místnosti. Za stolem seděl chlap. Ruce a nohy přidělané ke kovové židli. Podle svalů, které měl na rukou jsem usoudila, že by mohl zvedat klidně i auta. ,,To mi poslali kurvu na odlehčení?" ironicky se zasmál. Já se uchechtla s ním. ,,Můžu tě ujistit, že ne. Jsem Abby Morgan. Určitě už si o mé osobě slyšel." ,,Tak ty si ta co převezme trůn po otci? Tak to se máme na co těšit." ušklíbl se. ,,No to tedy opravdu máte a teď k věci. Co si dělal za dveřmi jednací síně pana Foxe?" můj výraz byl bez jediné emoce. Musím si tu tvář ponechat. ,,Pro tebe zopakuju to, co jsem řekl i těm před tebou. Nic. Vám. Neřeknu." ,,Uvidíme." tentokrát jsem se ušklíbla já. ,,Vypadá to, že hodně posiluješ." chodila jsem kolem něj. Bylo vidět, že začíná být nervózní. ,,Je tu ovšem jedna otázka.... Proč? Můžeš být u jakéhokoliv gangu, bodyguard nějakého mafiána, který chce více moci... Je tolik možností." už se začal potit. ,,A vůbec, jak se jmenuješ a kolik ti je?" ,,Owen a je mi 28." ,,Tak dobrá Owene. Řekneš mi už konečně cos tam dělal a kdo tě poslal?" ,,Nikdy!" povýšeně si odfrknul. S ním to bude ještě zajímavé. Už asi po pátý jsem ho obešla a konečně našla něco, co ho prozradí. ,,A můžeš mi tedy aspoň říct co je tohle?" s tím jsem mu vytáhla jeho krátký rukáv, pod kterým se na rameni skrývalo tetování. ,,Odpověz!" vykřikla jsem. T-t-to j-je..." koktal. ,,Dobře... Uděláme to tedy jinak. Řekni mi to... Nebo se rozluč s koulema." na to jsem z kabelky vytáhla svůj nůž. To není vůbec divný! Pod trikem mám ještě pistol! On vytřeštil oči a celý zbledl. ,,D-dobře! Je to znak našeho gangu!" sklopil poraženecky hlavu. ,,Jak se jmenuje?" ,,Blood..." odpověděl stále se svěšenou hlavou. ,,A proč si odposlouchával?" ,,To už ze mě nedostaneš!" vzpřímil se. Až teď jsem si všimla, že má náušnici a piercing v obočí. ,,Koule!" zvýšila jsem hlas a hodila nůž přesně mezi jeho nohy. Nůž se zabodl do židle kousek od citlivého místa. Jemu se úplně zastavilo srdce. Celý bledý nasucho polk a kouknul na mě. ,,Tak?" zeptala jsem se znovu. ,,Chtěli vědět jeho plány. Šéf ho chtěl zabít." ,,Výborně. No vidíš, že to jde. Moc si nám pomohl." usmála jsem se na něj. ,,Jenže vy to nechápete! Teď mě zabijou! Oni to zjistí!" rozkřikl se a vypadalo to, že se rozbrečí. Bylo mi ho líto. ,,Dobře... Dám ti návrh. Můžeš jet se mnou domů jako nový bodyguard. Ochráníme tak tvůj život." ,,A když nebudu souhlasit?" ,,Tak se rozloučíš nejen se mnou, ale i se svým životem." sladce jsem se usmála. ,,Máš na to patnáct minut. Pak chci slyšet odpověď." s tím jsem se zvedla a šla vše říct otci a Foxovi.

Za patnáct minut
,,Jak ses rozhodl?" pohlédla jsem na chlapa s černými vlasy. ,,Půjdu s tebou. Nejen proto, že se bojím o svůj život, ale také sis získala mojí důvěru." to mi vykouzlilo úsměv na tváří. ,,Výborně!" odpoutala jsem ho od židle a povzbudivě se na něj usmála. ,,Vítej v rodině Owene."

Tak další kapča :D
O můj bože! Už  1,45 K? To je něco úžasného!
A ještě k tomu je Mafiánova dědička na 128 místě v kategorii Náhodně!
Já nevím jak vám mám jen poděkovat!
Je to něco neskutečně úžasného!
Díky díky díky!!!!! ❤❤❤
Právě z toho důvodů je tato kapitola mnohem delší než ostatní, berte to jako takový speciál :D
Navíc bych vás ještě chtěla poprosit, jestli by jste mi nemohli do komentářů napsat co si myslíte o postavách či jak by se asi děj mohl dále vyvíjet
Byla bych moc ráda, kdybych si vaše názory mohla přečíst :)
S tímto se s vámi loučí vaše

Chatie 💘