Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 19-Něco je špatně

,,Cos tam tak dlouho dělala?" zeptal se Harry hned co jsem si sedla. ,,Zastavil mě Luke." pokrčila jsem rameny. Už se nadechoval, aby něco řekl, ale zazvonilo a do třídy vešla učitelka. Luke mě celou hodinu sledoval. Jestli se opravdu bude snažit získat si mou důvěru zpátky, musím si dávat pozor.

,,Abby čekej!" křičel někdo za mnou. Otráveně jsem se otočila a spatřila toho debila, který za mnou celý den chodí jak ocásek. Mával něčím co měl v ruce. ,,Luku čeká na mě Harry. Kvůli mě si předčasně vyzvedl auto, takže bych měla jít." protočila jsem oči. ,,Já jen, že sis zapomněla ve třídě mobil." podal mi tu malou krabičku. ,,Ježiš děkuju! Já ani nepostřehla, že jsem ho tam nechala!" okamžitě jsem mu ho vytrhla. ,,Tak počkat! Jak můžu vědět, že jsi mi ho nevzal úmyslně, abych se s tebou bavila?" změřila jsem si ho pohledem. ,,Ty si přeci svůj zadek dost dobře hlídáš a já bych chtěl někdy v budoucnu děti, takže takhle riskovat fakt nebudu." zasmál se s já si mobil dala do kapsy na již zmíněném místě. Najednou se ozvalo troubení. ,,Už musím ahoj!" rychle jsem se rozloučila a běžela za Harrym. ,,Co ti chtěl?" zeptal se podrážděně. ,,Jen mi dával mobil, který jsem nechala ve třídě. Hele neptáš se ty na něj dneska nějak často?" zasmála jsem se. Ovšem on nic. Dál upřeně sledoval silnici. ,,Harry? Děje se něco?" ,,Jo děje! Nepřijde ti to kapánek divný? Najednou za tebou přišel a chce se kamarádíčkovat." zasyčel podrážděně. ,,Ty žárlíš!" vykřikla jsem překvapeně. ,,Co?! Já?! Ne to vážně ne!" říkal to tónem, jakoby přesvědčoval sám sebe a nejen mě. ,,Vždyť se nic neděje." opřela jsem se do sedadla a čekala, až se jako vždy zasměje a nechá to plavat. Jenže ne. Dál upřeně sledoval cestu před sebou. ,,Vystupovat." řekl asi za pět minut. Když jsem vystoupila rozjel se obrovskou rychlostí pryč. ,,Harry!" křikla jsem za ním, ale on už byl pryč. ,,Abby drahoušku, konečně jsi doma!" ozvalo se od domu. Nic jsem nevnímala a jen dál pozorovala prach na silnici. ,,Děje se něco?" objevil se Horácio vedle mě. ,,Harry se chová divně a to jen proto, že jsem se zase začala bavit s jedním klukem." povzdechla jsem si. ,,Ach ti chlapi!" zakroutil hlavou a já se musela zasmát. Vždy se takhle chová. ,,Myslím, že vím proč to dělá." ,,Proč?" otočila jsem se na Horácia s nadějí v hlase. ,,Bere tě jako svůj majetek. Nebo jal to jinak říct. Chce tě chránit a pokud tomu klukovi nevěří, bude to o to horší." překvapeně jsem zamrkala. ,,J-Jak jako majetek?" ,,To pochopíš až budeš starší." zasmál se a popohnal mě zpátky do domu. Já se z něho jednou zblázním! ,,Čau! Tak jak bylo ve škole?" hnal se k nám hned Owen. ,,Nuda, spánek, návrat mého kámoše, naštvaný Harry." popsala jsem to ve zkratce a usedla na gauč. ,,Tomu říkám zajímavý den." zasmál se ten pablb, který si říká můj bodyguard. Protočila jsem oči. Proč jsem mu jen dala tu nabídku! Měla jsem ho zastřelit a byl by pokoj!

,,Harry?!" zakřičím do tmavé chodby předemnou. Nic. Opatrně našlapuju a snažím se udělat co nejmenší rámus. Cestou narazím na dveře. Je tu strašidelné ticho. Pomalu vemu za kliku a otevřu je. Naskytne se mi pohled na Harryho svázaného na židli s roubíkem v puse. Chci se k němu rozběhnout, ale někdo mě silně udeří do hlavy. Spadnu na zem. Ozve se hrůzostrašný smích. ,,Koukej co udělám s tím tvým mazlíčkem!" řekl mně odněkud známý hlas, ale nemohla jsem si vzpomenout komu patří. Uslyšela jsem nabití pistole a pak výstřel. Harry se i se židlí skácel k zemi z dírou v hlavě. ,,Ne!! Harry!" rozbrečela jsem se. Smích se začal odrážet od stěn a osoba si stoupla naproti mně. Obličej měl zahalený tmou a já stále nevěděla, s kým mám tu čest. ,,Zbohem." zamířil a střelil.

Zvedla jsem se do sedu a zrychleně dýchala. Zatracený sny! Byla jsem celá zpocená a na obličeji jsem měla slzy. Došla jsem do koupelny a opřela se o umyvadlo. Proč teď? Proč se mi to zdá zrovna teď? koukala jsem zmateně do zrcadla. Počkat! Možná už se vrátil! Vyběhla jsem ze svého pokoje do toho Harryho. Rozrazila jsem dveře. Nikde nikdo. Zničeně jsem si sedla na jeho postel a začala brečet. Takhle na dně jsem se nikdy necítila. Koukla jsem na hodiny. Už čtyři ráno?! Myslela jsem si, že je třeba teprve půlnoc, ale tohle už je zlé! Rychle jsem došla k pokoji Owena s začala klepat. K mému překvapení hned otevřel a nevypadl, že by zrovna spal. ,,Owene musíš mi pomoc! Harry tu stále není!" nervózně jsem přešlapovala. ,,Taky už si o něj dělám starosti. Běž se oblíknout a vyrazíme." poručil a já udělala to co chtěl. Za deset minut už jsme seděli v jeho autě a vyráželi spolu s posilami. Prohledali jsme každou zapadlou uličku, každou hospodu či klub, ale Harry stále nikde. Tohle se mu nepodobá a to znamená jediné.... Něco se mu stalo!

❗⚠Důležité hned na začátek⚠❗
Chci se vás zeptat, jestli chcete v příští kapitole pohled Harryho, aby jste věděli co se stalo, nebo ne
Také vám chci poděkovat za to, jak tuto knížku podporujete
Jste prostě úžasní!!! ❤❤
Jestli se divíte, proč je tato kniha v jiné kategorii může za to Wattpad... Rozhodl se jí přeřadit 😒
S tímto se s vámi loučím 😘

Vaše Chatie 😊