Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 31-Si v pohodě?

Týden po setkání s Monicou
V klidu jsem seděla v kuchyni a jedla svůj dortík. Chloe mi ležela u nohou a spokojeně podřimovala. Mobil položený vedle mé ruky najednou začal vybrovat a vyhrávat mou oblíbenou písničku. ,,Haló?" řekla jsem lehce otráveně do telefonu. ,,Abby musíš ihned ke mně!" ,,Sab? Co se děje?" ,,Na tři dny je u nás Fred a... Jak bych to řekla... Chová se naprosto pošahaně!" ,,Cože?" ,,Prostě teď chodí na nějaké terapie ohledně jeho chování a... Ne! To nádobí už umytý je! Prostě běž z té kuchyně!" ,,Za chvíli tam jsem." ukončila jsem hovor a rozeběhla se do svého pokoje. Vzala jsem si vše potřebné a zase běžela dolů, kde jsem si obula boty. ,,Jedu k Sabrině!" zařvala jsem na celý dům a poté zabouchla vchodové dveře. Nasedla jsem do svého miláčka a rozjela se směrem k domů mé kamarádky.

Stoupla jsem si před dveře a zazvonila na zvonek. Chvíli byla slyšet pouze jeho klidná melodie ohlašující můj příchod, ale pak zarachotila klika a dveře se otevřely. ,,Abby! Jsem tak ráda, že jsi dorazila!" skočila mi Sab kolem krku a hned mě táhla dovnitř. ,,Fred se asi zbláznil! Uklidil celý dům a furt mi chce s něčím pomáhat!" stěžovala si zoufale. ,,Jé návštěva! Počkat není to... Abby! Tak strašně rád tě vidím!" ozvalo se za námi. Otočila jsem a sledovala Freda, který se usmíval od ucha k uchu. Absolutně se nepodobal tomu klukovi, kterého jsem potkala v Los Angeles. ,,Proboha co se to s tebou stalo?!" vypískla jsem překvapeně. ,,Pojďte! Sedněte si do obýváku a já nám uvařím kafe!" řekl nadšeně a dotlačil nás do obývacího pokoje. Nehnutě jsme tam seděly a čekaly, co bude dál. Opravdu jsem ho nepoznávala. To nebyl ani zdaleka on. Když nám přinesl kafe, sám si sedl do křesla se svým hrníčkem. Koukla jsem se na něho a všimla si smutku v jeho očích. ,,Frede můžeš na minutku?" vstala jsem, popadla ho za paži a táhla ho do ložnice Sabrinina otce. Zavřela jsem dveře a sedla si do jeho křesla. Fred si sedl na postel naproti mně. ,,Tak co se to tu děje?" zeptala jsem se okamžitě. ,,Co by se dělo? Všechno je OK!" řekl okamžitě s úsměvem. ,,Přestaň mi lhát. Vidím ti ten smutek v očích." zkřížíla jsem si ruce na prsou. Sklopil hlavu a při tom ztrápěně vydech vzduch z plic. ,,Je pravda, že chodím na různé terapie a díky nim jsem si uvědomil, že mé chování bylo špatné. Chtěl jsem se Sab nějak omluvit, a-ale nedokážu říct ani to zasraný promiň!" pevně se chytil postele, aby nic nevzal a nerozmlátil. ,,Proto se chovám jako idiot. Je mi líto, co jsem udělal. Opravdu všeho lituju." z oka mu ukápla jedna slza a já si sedla vedle něj. ,,S-Sab je vlastně jediná z rodiny, s kým se pořádně vídám a já... Já jí tak zasraně moc ubližoval! V-Vsechno je mi to tak strašně líto! Ú-Úplně všechno!" pevně jsem ho objala. Tenhle kluk toho vážně litoval a mně bylo strašně líto ho takhle vidět. Objal mě nazpět a trochu se vyplakal. Když se odtáhla usmála jsem se na něj. ,,Teď jí můžeš všechno říct." kývla jsem hlavou směrem ke dveřím. ,,Díky..." utřel si obličej. ,,Víš, nejsi ani trochu taková kurva a mrcha jak vypadáš." zasmál se. ,,Teď nevim jestli to byl komplimen nebo urážka." uchechtla jsem se. Otevřel dveře a hned mu kolem krku padla Sab. ,,Odpouštím ti! Všechno!" vyhrkla. Fred byl celkem zaskočený, ale hned se probral a opětoval ji objetí. ,,Tak dobře vy dva! Nechte toho!" zasmála jsem oni se mnou. ,,Když už jsem tady... Nekouknem na film?" zeptala jsem se a oba nadšeně přikývli. Já a Sab jsme vybraly film, zatímco Fred udělal popcorn a připravil colu. Všichni jsme si sedli před televizi a film mohl začít.

,,Okamžitě se vrať!" ,,Trhni si!" zasmál se Fred a dál utíkal domem i s mým mobilem. Sab ležela na gauči a doslova se dusila vlastním smíchem. Najednou se ozval zvonek u vchodových dveří. Všichni jsme se zastavili. Vzpamatovala jsem se jako první a rozhodla se jít otevřít. Přitom mi Fred vrátil mobil a rozcuchal vlasy. ,,Nech toho!" zasmála jsem se a otevřela. ,,Harry! Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně nově příchozího. ,,No dlouho už jsi nešla, tak mě napadlo, jestli se ti něco nestalo." řekl a v tu samou chvíli přišla Sab s Fredem. ,,Harry! Dlouho jsme se neviděli!" usmála se na něj. Fred si položil svou hlavu na tu mou a se zájmem se koukl na bruneta. ,,Jeeej! Čau Harry!" zasmál se. ,,P-Počkám v autě." zhluboka se nadechl a otočil se směrem k červenému BMW. ,,Co tě to napadlo?" odstrčila jsem ho od sebe s úsměvem na tváři. ,,Ten tvůj bodyguard pěkně žárlil." uchechtl se. ,,Co to meleš?" nadzvedla jsem jedno obočí. ,,Milllllllluje tě." napodobil modrého kocoura Happyho z mého oblíbeného anime. ,,To je kravina!" mávla jsem rukou. ,,Mám pocit, že budeš mít hodně co vysvětlovat." mrkla na mě Sab a já jí praštila do ramene. ,,Tak čau vy dva." objala jsem je a s mávnutím odešla ke svému autu. Nevím proč, ale věděla jsem, že Sabrina měla pravdu. Víc mě ale zaráželo, že nějaký hlas uvnitř mě tvrdil, že to co říkal Fred je také pravda... Nejen pro Harryho.

Tak další díl :D
Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho, ale neměla jsem nápady :'(
Taky se omlouvám těm, kteří viděli Freda jako někoho, komu nelze věřit nebo tak něco, ale... Já z něho prostě musela udělat kladnou postavu :D
Tak zatím se loučím!

Vaše Chatie 🐰