Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 32-Slzy místo smíchu

Zaparkovala jsem před našim domem a vystoupila. Harry už stál u dveří. Naštvaně mi rukou naznačil, že mám jít dovnitř. ,,Proboha chová se jak můj otec." zamumlala jsem si pro sebe. Vešla jsem do domu a rovnou zamířila do obýváku. ,,NE! SEM POJĎ!" zazněl domem Harryho vražedný hlas. ,,Máááš průůůšvih!" zašeptal Danny pobaveně. S. protočením očí jsem zamířila nahoru do Harryho pokoje. Udělala jsem krok dovnitř a první čeho jsem si všimla byl Harryho zabijácký výraz. ,,Zavři." řekl zatím v klidu. Zavřela jsem a sedla si na postel. ,,Co to mělo znamenat?" vypadal klidně, ale já věděla, že se mu vaří krev. ,, Nevím, co přesně máš na mysli." provokativně jsem si lehla na jeho postel a hlavu si opřela o zeď. ,,Řekla jsi, že deš k Sab, ale o Fredovi nepadla ani zmínka!" začal rudnout v obličeji. ,,Nemusím ti říkat všechno!" vyjela jsem po něm. ,,Ale tohle bylo docela dost podstatný! Mohl ti něco udělat!!" zařval a při tom se zvedl ze sedacího pytle. ,,Fajn, fajn, fajn. Nech mě to vysvětlit." dala jsem na obranu ruce před sebe, protože takhle naštvaného jsem ho ještě neviděla. Sedl si ke mně na postel. ,,Sab mi volala, že se Fred chová nějak divně. Proto jsem tam jela, abych omrkla situaci. Chtěl se změnit a opravdu litoval všeho, co udělal. Vyřešila jsem to s ním a dokonce zjistila, že si s ním opravdu rozumím." sama pro sebe jsem se usmála, ale hned jsem si uvědomila, že je to blbej nápad. ,,A co ta scéna u dveří?!" ,,To bylo jen kamarádský! Chtěl tě vyprovokovat!" snažila jsem se to podat, jako legraci, ale Harrymu to tak zjevně nepřišlo. ,,Tak to je opravdu skvělý! Já mám brzo odletět pryč a ty si tady flirtuješ s debilama, co šikanovali tvojí kámošku!" zařval. ,,Hele já s nim neflirt- Počkat cože?!" vykřikla jsem. ,,J-Jak jako že brzo odlétáš?" můj hlas se chvěl a zlost mě hned přešla. ,,Dostal jsem nabídku ke studiu... V Anglii a já se rozhodl, že to příjmu..." sklopil provinile hlavu. ,,Jsem jediná, co to nevěděla, že ano?" podívala jsem se na něj. ,,Chtěl jsem ti to říct, ale neustále jsem to odkládal..." ,,Kdy-" ,,Po svatbě. Druhý den ráno." skočil mi do řeči. Jako kdyby mi někdo vyrval půlku srdce z těla. Do očí se mi začaly drát slzy. Zamrkala jsem, abych je odehnala. ,,Abby já-" ,,N-Nic neříkej. Chápu to a bude lepší, když teď odejdu do svého pokoje." zvedla jsem se a bezeslova odešla. Cítila jsem jeho zničený pohled v zádech, ale neotočila jsem se. Zavřela jsem za sebou dveře svého pokoje a spadla na postel. Koukala jsem do stropu s po mých tvářích tekly slzy. Jak mi to může udělat? Je to můj nejlepší kámoš! Nemůže odjet! ,,Abby? Můžu dál zlatíčko?" ozval se za dveřmi hlas. ,,Pojď." překvapilo mě, jak zničeně jsem zněla. Dovnitř vešel Horácio. Na nic jsem nečekala a pevně ho objala. ,,Proč? Proč musí odjet?!" brečela jsem mu do trika a on mě jen konejšivě hladil po vlasech.

Den svatby
Stála jsem před zrcadlem v krémových šatech nad kolena. Vlasy v elegantním drdolu, ale i přes to se pár neposlušných pramínků vlnilo kolem mé hlavy. Jen ten úsměv mi chyběl. ,,Si nádherná!" přijela ke mně mamka. ,,Kde je Laura?" zeptala jsem se, aniž bych reagovala na její předchozí kompliment. ,,Tadá!" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a málem mi čelist spadla až někam hluboko pod zem. Laura na sobě měla dlouhé bílé šaty bez ramínek. Blond vlasy měla rozpuštěné a vlnily se jí kolem ramen. Nahoře na hlavě měla malý drdol, který měl za úkol držet její závoj (p. a.: Chápeme všichni co myslím, že jo? xD). ,,Moc ti to sluší." zmohla jsem se aspoň na malý úsměv. ,,Řekněme si to otevřeně... Všechny jsme kočky!" zapištěla a objala mě a ještě nějakou svojí kamarádku, která jí také šla za družičku.

Nadešel čas. Laura i Ben už stáli u oltáře a čekali, až si budou moci říct své ano. Na nevěstě už bylo trošku viděl, že čeká mimčo. Rozhlížela jsem se kolem a zjišťovala, koho znám. Bylo tu hodně kámošů Bena i Laury, plus rodiny a příbuzní. Můj pohled se střetl s Harryho. Pozoroval mě. Sklopila jsem zrak a doufala, že už se tohle nebude opakovat. Konečně jsem uslyšela dvakrát ,,Ano" a mohlo se začít slavit. Jedli jsme, pili a dobře se bavili. Teda, všichni se bavili, jen já se tvářila jak na pohřbu. Vždy, když se mnou chtěl Harry mluvit utekla jsem na záchod nebo se dala do řeči s náhodnými lidmi. Nakonec jsem to nevydržela a s rozloučením opustila oslavu. Jela jsem domů. Nejdřív jsem si chtěla zlepšit náladu nějakým anime, ale pochopila jsem, že dnes na to není dobrá doba. Jen jsem si lehla do postele a po nějaké době se mi podařilo usnout.

Pohled třetí osoby
Už v sedm hodin ráno stál Harry na letišti s kufry v ruce. Byla tam celá rodina, u které žil, až na černovlásku. Ta ležela doma v pokoji a hypnotizovala strop. Letadlo bylo připraveno a cestující do něho začali nastupovat. Stále čekal, jestli se neobjeví a neobejme ho na rozloučenou, ale ne. Nic takového se nestalo. V posledních minutách se rozloučil s rodinou a rozešel se k letadlu. Když usedl na své místo u okénka podepřel si hlavu rukou. Stroj se dal do pohybu a než se nadál, už se vznášel ve vzduchu. Smutně si povzdechl a myslí zahnal slzy. ,,Miluju tě." zašeptal před tím, než si nandal sluchátka. Dívka mezitím konečně pochopila své city. Vstala a došla k oknu. Podívala se na oblohu, kde zrovna prolétalo nějaké letadlo. Nevěděla, jestli je to to, ve kterém letí Harry, ale to ji tolik netrápilo. ,,J-Já... Nechci abys odletěl... Nezvládnu to bez tebe, protože... P-Protože tě m-miluju..." sesunula s k zemi a začala brečet. Horácio svěsil ruku a o krok ustoupil od dveří. Všichni se na sebe podívali se smutkem v očích a poté se rozešli do svých pokojů. Teď se to změní. Úplně všechno.

Tak a máme ti další kapitolu :D
Jsem nemocná, takže jsem měla dost času napsat další :3
Je to docela smutný a já se přiznám, že jsem se na konci u toho psaní rozbrečela ╥﹏╥ (Přiznejte se kdo taky xD)
Holt teď bude pár kapitol bez našeho milovaného Harryho :'(
Zatím se s vámi loučím a co nejdřív u nějaké nové kapitoly!

Vaše Chatie $_$