Mafiánova dědička [OPRAVUJE SE]

Kapitola 23-TY?!

*Doporučuji si poslechnout písničku nahoře k tomu dílu!*

Tři týdny od Harryho zmizení
Pomalu se smiřuji s tím, že je Harry mrtvý. Je to strašně těžké, ale nejsou žádné stopy a nikdo ho nikde neviděl. S Lukem jsem začala chodit. Je to sice neuvěřitelné, ale je to tak. Mám ho ráda a to opravdu víc jak kamaráda. Rodina s tím moc nesouhlasí. Říkají, že jim přijde divnej a bla bla bla. Já si konečně někoho najdu a oni se mě od něj snaží dostat?! To je prostě moc! ,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" snažil se mě přesvědčit Owen. ,,Ne! Přestěhuju k němu a basta! Tam mě nikdo nebude takhle srát!" zařvala jsem a s kufrem v ruce vyběhla z pokoje. Celým domem jsem proběhla jako vítr a neohlížela se. Dala jsem zavazadlo do kufru svého nového černého Porsche a sama nastoupila. ,,Pro zbytek věcí si dojedu zítra!" zařvala jsem ještě na lidi u vchodu a rozjela se pryč.  Myslíte si, že to přeháním? Ne... Ani trochu! Asi po čtvrt hodině jsem zastavila před menší vilou, kde už čekal Luke. ,,Zlato tys opravdu přijela!" ,,Musela jsem odtamtud zmizet." dala jsem mu pusu na přivítanou. ,,Věci si můžeš vzít pak." řekl a vedl mě k domu. ,,Celá rodina je teď na nějaké konferenci, takže máme celý dům jen pro sebe." uličnicky na mě mrkl a já se zasmála. ,,Tohle už jsme probírali, pamatuješ?" ,,No jo." odfrkl si a otevřel. Bylo to tam menší než u nás a na můj vkus až moc bílé. Všude se to lesklo, ale zároveň působilo chladně. Na to si zvykneš Abby. Jde jen o zvyk ujišťovala jsem sama sebe. ,,Tady se posaď a já dojdu pro něco k pití." pokynul mi rukou k černému gauči a já tak udělala. Rozhlížela jsem se po fotkách na stěnách a různých jiných drobnostech, co měli z tohoto pokoje udělat útulný, ale moc se jim to nedařilo. ,,Tady to je." podal mi jablečný džus ve skleničce. ,,Jak to, že je tu takové ticho?" zeptala jsem se po chvíli. ,,Služebné sem chodí jen v neděli a úterý na kompletní úklid, jinak je tu pouze jedna a ta má teď volno. Bodyguardi jsou asi ve svém domě, který máme za vilou." vysvětlil a já kývla. Tichem se ozvalo Lukovo vyzvánění. ,,Promiň, musim to vzít." koukl na mě omluvným pohledem a odešel nahoru. Jen tak jsem tam seděla a asi po třech minutách se začala nudit. Zvedla jsem se a začala se procházet po obýváku. Bylo to tam opravdu zvláštní. Na žádné rodinné fotce se nikdo neusmíval a všichni měli opravdu vážný výraz. Jednu takovou jsem si prohlížela, když v tom jsem uslyšela dost divné zvuky. Myslela jsem si, že se mi to jen zdálo, ale když se to nepřestávalo ozývat, rozhodla jsem se zjistit co to je. Šla jsem po zvuku a ten mě dovedl do kuchyně. Hledala jsem cokoliv podezřelého a taky že našla. Nějaké dveře, které vypadali jako od spíže byli pootevřené a šlo to od nich. Ujistila jsem se, že Luke stále telefonuje a pak je otevřela. Byly tam schody dolů. Opatrně jsem je začala scházet a při tom se rozhlížela po jakémkoliv světle. Došla jsem na konec a nebýt malého světla, které vycházelo z pod dveří asi bych dřív nebo později o něco zakopla. Došla jsem ke zdroji a opatrně nahmatala kliku, kterou jsem i stiskla. Dveře se bez jakéhokoliv skřípání otevřely. Rychle jsem vlezla dovnitř, zavřela dveře a úlevou vydechla. Koukla jsem se na místo, kam jsem se dostala a můj klid byl ten tam. Uprostřed místnosti byl někdo připoutaný ke kovové židli. Opatrně jsem kráčela k němu. Obličej měl zakrytý vlasy a skloněný k zemi. Snažila jsem se být naprosto zticha, ale to bych nesměla šlápnout do něčeho mokrého. Můj pohled sjel dolů a já vyděšeně vyjekla. Rychle jsem si rukama zakryla pusu a o krok poodstoupila od loužičky krve. ,,A-Abby?" ozvalo se od židle s velkou námahou a tentokrát se mi zastavilo i srdce. Vzhlédla jsem a spatřila tvář připoutaného. ,,H-Harry!" po tvářích mi začaly téct slzy. Byl celý pomlácený, pohublý, sešitý a od krve. Doběhla jsem je němu a objala ho kolem krku. ,,M-Myslela jsem, že jsi mrtvý." vzlykala jsem. ,,Musíš odsud hned pryč! Jestli tě tu někdo najde jsi mrtvá!" říkal naléhavě, ale já ho nehodlala opustit. ,,Rozvážu tě!" vytáhla jsem nůž s schovaný v kapse u kalhot a přeřezala silné provazy. ,,Já nejsem schopný chodit! Budu ti akorát na obtíž!" ,,Už jednou jsem tě ztratila! Nechci, aby se to stalo i po druhé!" překvapeně na mě koukal, ale nic neříkal. Podepřela jsem ho a co nejrychleji se vydala zpátky ke dveřím. Byli jsme tak v půlce, když v tom do mě něco silně udeřilo a já odletěla až na druhý konec místnosti. ,,Auuu!" zaskučela jsem bolestí a koukla se zpět. U Harryho stál Luke a vedle něho chlap větší jak gorila. ,,TY?!" zařvala jsem ubrečeným hlasem. ,,Je mi líto, že jsi na to přišla... Těšil jsem se na naší svatbu." ušklíbl se. ,,Proč si to udělal?!" ,,Není to jasné? Potřeboval jsem se stát Bossem mafie a ty jsi byla ideální. Aniž by sis to uvědomovala, ovládal bych tvá rozhodnutí a tím mafii rozkazoval já a né ty. Naneštěstí mi Harry nevěřil a proto jsem se ho musel zbavit." tohle nebyla tvář toho hodného blonďáka, ale psychopata, který je schopný úplně všeho. Zvedla jsem se a pomalým krokem zamířila k nim. ,,Zůstaň tam!" zvýšil hlas, chytl Harryho pod krkem a přiložil mu hlaveň pistole ke spánku. ,,Jestli ho chceš živého." dodal zákeřně. ,,Ty bastarde..." vytáhla jsem pistol, kterou jsem měla schovanou za pasem. To samé udělala i ta gorila, ale já byla rychlejší a střelila ho přesně do srdce. Jeho nehybné tělo padlo k zemi. ,,Hmmmm.... Žádný soucit..." uznale pokýval hlavou Luke a znovu se zašklebil. ,,Pusť HO!" namířila jsem zbraní na něj. ,,To nedokážeš. Miluješ mě, nemám pravdu?" našpulil rty. Harry vypadal jak kdyby mu právě oznámili, že Ježíšek neexistuje. ,,A-Abby?" dostal ze sebe zničeně. Má ruka se třásla a po tvářích mi tekly slzy. ,,S-Sboh-hem..." dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. ,,Co-" místností se ozval výstřel. Lukovo mrtvé tělo s dírou v hlavě padlo k zemi. Ani nestačil doříct to co chtěl. Harry na mě vyděšeně vytřeštil oči. Podlomily se mi nohy a já se svezla na zem. Dopadla jsem na všechny čtyři a začala hystericky brečet. ,,PROMIŇ!" zařvala jsem ubrečeně na celou místnost.

⚠Tak co si o tom myslíte? Čekali jste to?⚠
Už jsem to musela ukončit a upřímně mi jedna slzička ukápla, když jsem psala jeho smrt... Budeš mi chybět Luku...
Kecám ten zmrd mi chybět nebude 😂😂😂
Tak to je asi vše takže zase u další kapitoly ahoj!

Vaše Chatie 💔