Neopouštěj mě (S.M.)

**Kino?!**

Opět ta bezmezná tma a věčné ticho. Vše narušuje pouze můj dech a tlukot srdce. Běžela jsem pořád dál a dál, adrenalin mi přímo pohlcoval tělo. Plakala jsem a hlastitě zvlykala. Slzy se mi rvaly z očí a klouzaly po mých červených tvářích. Vběhla jsem do ulice, do ulice, která nikam nevedla. Otočila jsem se čelem k přicházející osobě. Jeho dech se stále vyrovnával, ale oči měl zabodnuté v těch mých, od samého začátku. Brečela jsem a prosila, ať odejde. On ale zůstal. Přiblížil se ke mně co nejblíže to šlo a začal mě osahávat. Jeho doteky byly hrubé, násilné a nepříjemné. Svlékl mě a odhodil na špinavou zem. Zabolelo to, ale bolest jsem v tu chvíli nevnímala. Jacob se nade mě naklonil a strhl ze mě poslední vrstvu látky, což byly kalhotky. Na nic se mě neptal a tvrdě do mě pronikl. Zasyčela jsem bolestí a začala křičet.
Škubala jsem sebou do všech stran.
Plakala a prosila, aby přestal.

"Lásko!..... Zlato!!... Zoe!!... Otevři oči!.. To jsem já!... Miláčku!!" Zaslechla jsem hlas, který k mému snu vůbec nezapadal.

Teď už jsem věděla, že je to jen sen, ale nemohla jsem otevřít oči, prostě to nešlo. Pořád jsem měla před očima vše to odporné a špinavé.
Najednou mě dočista probralo světlo. Až teď jsem si uvědomila, že už jsem dávno vzhůru a vše se odehrávalo jen v mé mysli. Nejsem na ulici, ale ve své posteli. Má peřina neležela na matraci, ale někde na podlaze. Můj obličej se zdál strašně uplakaný, mé rty popraskané, zpocené čelo, bolest na hrudi a Shawnovy paže obmotané kolem mého těla.

"Byl to jen dost živý a zlý sen" Špitl a líbl mě do vlasů.

"Musím ti něco říct.."

Shawn zpozornil a svraštil obočí.

"Bojím se tmy a mám... No.. Jak to říct... Panické záchvaty?"

"Plakala jsi kvůli tmy?"

"Vždy když je tma, vybavím si jednoho člověka, který mi ublížil a často se mi o něm zdává.."