Neopouštěj mě (S.M.)

**Neuspořádané city**

Celou noc jsem se neprobudila, za což jsem ráda, jelikož se od incidentu s Jacobem často probouzím a mám panické záchvaty, které způsobuje tma.
Shawn ještě spal. Ležel ke mně otočený čelem a sladce oddychoval. Jeho líčko bylo rozpláclé o polštář. Musela jsem se pousmát, protože mi to přišlo roztomilé.
Pomalu jsem se zvedla a špičkami našlapovala směrem ke dveřím. Ty jsem co nejpotišeji otevřela a seběhla dřevěné schody, které vedly do kuchyně.
Koukla jsem se na hodiny, které ukazovaly něco po sedmé hodině ranní. Zabloudila jsem k lednici a vytáhla pět vajíček. Ty jsem rozklepla do hrnku a pomocí vidličky je rozmíchala do jednolité hmoty. K vajíčkům jsem přidala dvě špetky soli. Poté jsem vytáhla pánev a tu položila na sporák. Nechala jsem na ní rozpustit kousek sádla. Následovně jsem na pánev nalila všechen obsah hrnku a vařečkou ho míchala, dokud hmota neztuhla do požadovaného stavu. Doufala jsem, že se neotevřou dveře ložnice a nestřetnu se s tátou.
Hotová vajíčka jsem nandala na talíře a s těma se vydala zpátky do svého pokoje.

"Dobré ráno" Usmála jsem se na Shawna.

"Dobré" Vřelý úsměv mi opětoval.

Podala jsem mu jeho porci a tu svou odložila na noční stolek.

"Krásně to vonní.... Díky.."

"Jsou to jen vajíčka.." Zasmála jsem se.

"Hm..."

Došla jsem zpátky do kuchyně, pro pomerančový džus a dvě sklenice.

"Chutná?" Zeptala jsem se, když jsem se vrátila s plnou náručí.

"Jsou to jen vajíčka.." Zopakoval mou frázi a přitom se tvářil vážně.

Posadila jsem se na svou půlku postele a taky jsem se pustila do žluté hmoty, která se vyjímala na bílém talíři.

"Myslím, že bych je udělal líp"

"Fajn, příště děláš snídani ty"

"Dobře"

"Vážně je to tak strašné?" Řekla jsem po chvíli.

"Ne" Zasmál se svým okouzlujícím úsměvem.
"Jsou výborné.."

"Věděla jsem, že jsem dobrý kuchař.." Zahihňala jsem se.

***

"Musím už jít domů"

"A přijdeš zase někdy?"

"Klidně hned zítra.."

"Už teď se těším.."

"Já taky"

"Tak ahoj"

"Čau" Široce se usmál a poté mi zmizel z dohledu.

Co budu zbytek dne dělat?
Nejradši bych si někde zalezla a četla svou oblíbenou knihu, ale nemám náladu být smutná. Chci být šťastná, jako s ním.

"Zoe?" Zaslechla jsem hlas svého táty.

Mlčela jsem. Nechtěla jsem odpovídat. Nechtěla jsem s ním mluvit.

"Zoe?!!" Křikl o dost hlasitěji, a tak jsem se raději ozvala.

"No?!"

"Ukliď si po sobě ten bordel!!"

V ten moment jsem si vzpomněla, že jsem všechno nádobí nechala ležet a teď je v kuchyňku nejspíš velký nepořádek.

Úklid mi netrval obzvlášť dlouho a opět jsem se nudila. Nenapadalo mě nic, co bych mohla dělat. Můžu se jít koukat na film, poslouchat písničky, číst si knížky, ale to dělám pořád, každičký den, potřebuji se zbavit toho nudného stereotypu.

Přes ramena jsem si přehodila tenký svetřík a vyběhla ven, na čerstvý vzduch.
Zhluboka jsem se nadechla vzduchu, který voněl po prudkém podzimním dešti. Kyslík mi příjemně osvěžil plíce. Ještě párkrát jsem se pořádně nadechla, jelikož miluji tu vůni a svěžest.
Mé kroky mířily po betonové cestě k velkému jezeru, které je kousek odsud. Cesta byla mokrá a na trávě se leskly kapičky dešťové vody.
Došla jsem k onomu jezeru s dřevěným molem. Na klidné hladině se vzhlížely koruny stromů. Mohla bych to tu považovat za své oblíbené místo. Chodím tu docela často. Líbí se mi tu. Vše tu působí tak příjemně, klidně a svobodně. Nejraději bych se po hladině jezera rozeběhla a uháněla co nejdál to jen jde. Třeba bych potkala lepší svět.
Usadila jsem se na staré molo, i přesto, že bylo neskutečně promáčené. Rozhlížela jsem se kolem. Větve stromů se občas zatřásly, pod přívalem slabého větříku.
Po nějaké chvíli jsem přivřela oční víčka a přemýšlela nad Shawnem. Uvědomovala jsem si vše, co k němu pociťuji. Znám ho teprv krátce, ale i přesto vím, že je to jedna z mála osob, na kterých mi opravdu záleží. Nikdy jsem nad svými city nepřemýšlela tak, jako teď. Nejsem si vším úplně jistá. Nedokážu říct, jestli ho miluji nebo ne. Nedokážu si to vše vysvětlit. Nikdy jsem něco podobného k nikomu necítila. Jsem si jistá, že miluji jeho něžný hlas a překrásný úsměv. Vím, že bych se chtěla dotknou jeho rtů, těmi svými. Líbí se mi, když se mě dotýká svými dlaněmi, líbí se mi jeho silné tělo, líbí se mi jeho čokoládové oči, líbí se mi jeho plné rty, líbí se mi jeho tmavé vlasy,... Vlastně se mi líbí úplně celý, ale miluji ho? To je otázka, na kterou neznám odpověď. Nikdy jsem nikoho nemilovala. Ani Jacob se mi nedostal tak hluboko pod kůži, jako Shawn. Vše mě trhá, vše mě trhá na maličké kousky. Mé city jsou smíchané a neuspořádané. Vše je tak moc zamotané. Jsem z toho zmatená. Chci to pochopit. Chci pochopit lásku a vše s ní spojené. Chci poznat štěstí,... Chci být šťastná.

Doufám, že se vám part líbil. Nevím, jestli se text písničky k tomuto partu hodí, ale písničku jsem si natolik zamilovala, že jsem ji tu prostě dát musela. Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení. Ahoj 😘