Neopouštěj mě (S.M.)

**Jsi mu ukradená!**

"Zlato, jsem tu s tebou.." Mluvil ke mně povědomý hlas.
"Zoe!! Prober se!"

Prudce jsem se dostala z lehu do sedu a rozhlédla se okolo. Všude kolem mě se linula černočerná a nekonečná tma. Nemohla jsem popadnout dech.

"Pomoc.." Špitla jsem a rozplakala se.

Celá jsem se klepala a nemohla se pohnout, žádnou částí svého těla.

"Pšššt... Zoe.." Něčí vroucí dech se dotkl mého ucha.

"A-a" Nemohla jsem říct ani jediné slovo, nešlo to, mé hlasivky mi to nechtěly dovolit.

"To jsem já, Shawn... Lásko... Vše je v pořádku, jsi u sebe v posteli, jsi se mnou, ochráním tě.."

Vše jsem konečně pochopila. Kývla jsem hlavou a přitulila se k Shawnové hrudi. Ten kolem mě obmotal své silné paže a dlaní mě pohladil po vlasech, přitom se mnou houpal ze strany na stranu, jemně, jako s batoletem.

"Už je vše dobrý" Políbil mě na hlavu.

Chtěl se odtáhnout, ale já ho silně stiskla a nehodlala pustit.

"Jen rozsvítím.." Špitl.

"Dobře.." Můj hlas se konečně urovnal a já mohla opět smysluplně mluvit.

Shawn rozsvítil malou lampičku a přivinul si mě k sobě.

"Kde máš rodiče?" Prolomil ticho.

"Jak to myslíš?"

"Nikdy jsem tvojí mámu neviděl a tátu jen jednou, i když tu chodívám relativně často"

"No oni.." Umlčela jsem se a zhluboka se nadechla.

"Mně to můžeš říct."

"Máma mi zemřela, když mi bylo sedm let a táta se od té doby stal alkoholikem, skoro vůbec není doma a... Říkala jsem ti, že nikoho nemám, jen tebe.."

"To je mi moc líto.."

"Nelituj mě..."

"A on se o tebe nestará?"

"Ne"

"A co škola, ví o tobě vůbec něco?"

"Něco málo nejspíš jo.."

"A ví o tom večeru, o mně, o tom zmrdovi, který ti ublížil, o tvém strachu ze tmy a o tvých panických záchvatech?"

"Ne.."

"Měl by to vědět.."

"Ne! Vůbec ho neznáš!"

"Co by ti asi udělal?"

"Já nevím, třeba mě uhodil.."

"Promiň, zapomněl jsem.."

"Podívej" Odhrnula jsem si vlasy poblíž zatýlka a ukázala na malou jizvičku, která se pod vlasy schovávala.

"Jak se to stalo?" Svraštil obočí.

"Když mi dal pěstí, bouchla jsem se hlavou do rohu kuchyňské linky. Musela jsem jet do nemocnice, aby mi to zašili, ale táta byl tak opilý, že ani netušil, co udělal. Nakonec jsem se tam dobelhala po svých....  Párkrát jsem upadla, šíleně mě bolela hlava a celé mé tělo postupně sláblo.. Nerada na to vzpomínám.."

"To je hrozné Zoe.... Neměla by jsi s ním žít! Odejdi. Pojď bydlet k nám. Budeme pořád spolu. On tě jednou zabije, je nebezpečný, má úplně vypatlaný mozek, ten alkohol ho pomalu zabijí Zoe..."

"Nemůžu ho tady nechat! Pořád ve svém srdci ho miluji.."

"Ale se mnou ti bude líp, se mnou máš všechno, s ním nic.."

"Je to můj táta!"

"Já jsem tvůj přítel!"

"Nenechám ho samotného!"

"Ubližuje ti! Jsem pro tebe lepší než on! Budu se k tobě chovat mnohem lépe"

"Sebevědomí ti vůbec nechybí.."

"Chci ti dát jen lásku, která ti chybí.."

"Chováš se ke mně lépe, než kdokoli jiný, dáváš mi tolik lásky, že si ji ani nezasloužím.." Chytla jsem do svých dlaní jeho tvář.
"Jen mě nech tady zůstat.."

"Chceš usínat sama, být v domě s někým, komu jsi ukradená?"

"Já nevím... Shawne nedělej to tak těžké! Nejsem mu ukradená, určitě ne.."

"Ne? Ví o tobě hovno! Je mu jedno jak ti je, jak se trápíš, s kým chrápeš, kam chodíš, v kolik přijdeš, je mu fuk úplně všechno!.."

"To není pravda!"

"Už jsem u tebe tolikrát spal a on o tom vůbec neví..."

"To je právě to! Vadilo by mu to... Proto mu to nechci říct..."

"Vzpamatuj se konečně!"

"Je to můj táta, miluji ho takového, jaký je.."

"Zoe.. Je něco jiného, kdyby neměl nohu, ale on tě mlátí... Už ani neví, že jsi jeho dcera..."

"Přestaň!!"

"S čím?!"

"Se vším!"

"Zasloužíš si někoho lepšího, zasloužíš si lepší život... Vykašli se na něho!"

Po tvářích se mi začaly spouštět horké slzy.

"Bydlíš s ním a přesto sama. Celé dny si sama... Záleží mi na tobě, chci aby jsi se měla lépe... Nezklamu tě... Prosím, pochop to.."

"Není co chápat! Mohl by jsi prosím odejít?"

"Cože?"

"Říkám, ať odejdeš!"

Shawn pootevřel rty, nejspíš chtěl něco říct, ale pak si uvědomil, že to nemá cenu. Zvedl se z postele, oblékl se a uchopil kliku dveří od mého pokoje. Než jí stlačil dolů, pohlédl mi do očí. Ty jeho byly plné smutku a ty mé se leskly, jelikož zadržovaly spousty slz. Naposledy jsem se koukla na jeho široká ramena a silné tělo, než mi zmizel před očima. Jen co zabouchl dveře, propukla jsem v neutuchající pláč. Hlasitě jsem vzlykala a celá se klepala. Hlavou se mi honilo mnoho myšlenek. Zamrzelo mě, že jsem ho poslala pryč, moc toho lituji. Byl jediný kdo mě měl rád a já jsem si toho nevážila. Možná měl pravdu. Všechno jsem pokazila...

***

Doufám, že se vám dnešní part líbil😊.

Na čí jste straně? Zoe nebo Shawna?

Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení🙏.

Ahoj 😘