Neopouštěj mě (S.M.)

**Mrzí mě to**

Probudila jsem se uprostřed noci, ulepená od slz a s palčivou bolestí na hrudi. Snažím se popadnout dech a zklidnit své o život tlukoucí srdce.

"Zoe" Špitne Shawn a obejme mě.
"Pšššš... Byl to jen zlý sen, už neplakej"

"Ne-chá-pu to" Vzlykla jsem mezi pláčem.

"Co? Co nechápeš?"

"Zase se mi zdál ten sen, už dlouho se mi nezdál.."

"Už je po všem"

"Prosím rozsviť'

Rozsvítil a pohlédl na mě, do mé ustrašené tváře.

Zvednu se z postele a jdu směrem ke koupelně.

"Kam jdeš?" Optá se mě Shawny starostlivě.

"Jen do koupelny"

"Sama?"

"Zvládnu to"

"Do-Dobře" Přikývne s pootevřenými rty.

Zavřu za sebou a opřu se o umyvadlo. Chvíli váhám, jestli mám pohlédnout na svůj odraz v zrcadle, ale jenom přeci nakonec zvednu hlavu a kouknu se na sebe. Kruhy pod očima, vlasy trčící do všech světových stran a jizvy na zápěstí. Stále v sobě chovám odpor, který mě přesvědčuje, že jsem ošklivá a k ničemu.
Rozpláču se. Když vidím svůj ztrápený odraz v zrcadle, nutí mě to plakat více. Posadím se na studené kachličky, hlavu si opřu o skříňku a nohy přisunu ke svému tělu.

"Zlato jsi v pohodě?" Zaklepe na dveře Shawn.

"Jo" Snažím se zamaskovat svůj pláč.

"Nelži mi, vždyť slyším jak pláčeš.."

"Prosím.. Nech mě samotnou"

"Bude ti líp, když budu s tebou"

Vejde dovnitř a pomalu jde ke mně. Jeho obočí je zkroucené, celý je smutný a je mu mě líto.
Posadí se vedle mě a obepne kolem mých ramen svou paži. Přimáčkne si mě k sobě ještě těsněji a donutí mě tak, abych svou hlavu položila na jeho rameno.
Mlčí a nechává mě plakat, prsty mi jezdní po paži a sází mi drobné polibky do vlasů.

"Pššš... Neplakej princezno"

"Hrozně mě to mrzí"

"Co?"

"Ublížila jsem ti, v tom Londýně.. pořezala jsem se... Už prvně jsem ti slíbila, že to znovu neudělám.. Jsem k ničemu... Nezasloužím si, aby mě někdo miloval"

"Nejsi k ničemu, dobře? Jsi moje všechno.. Jsi pro mě cennější než jakýkoliv drahokam.. Já tě potřebuji.. A každý si lásku zaslouží,.. prosím.. Už to nikdy neříkej.. Na to už nemysli.. Neměl jsem odcházet... Je to moje chyba" Při poslední větě se mu zatřásl hlas.

"Není to tvoje chyba!" Vyštěkla jsem.

"Dobře, dobře.. Klid.." Snažil se mě uklidnit.

"To neříkej! To-"

"Pšššš... Princezno"

"Nechci, aby sis to myslel"

"Já si to nemyslím.."

"Tak dobře a už to neříkej.."

Shawn se postaví a také mi pomůže dostat se na nohy. Chytne mě za stehna a donutí mě tak, abych nohy obepla kolem jeho pasu. Posadí mě na mramorovou desku a věnuje mým rtům nespočet polibků. Líbá mě něžně, procítěně,... Vychutnává si každý dotek mých polštářků.