O měsíc později
Shawn zahájil svou kariéru tím, že začal nahrávat covery na YouTube. Mimochodem nahrál i pár svých písniček, za což jsem na něj neskutečně pyšná. Já jsem začala opět navštěvovat psychiatra. Nedokážu říct, jestli se to lepší nebo ne, ale pro Shawnův dobrý pocit to otravné sezení podstoupím. Jacob mě v poslední době ignoruje, zkrátka nemám zase žádné přátele, ale už je mi to fuk. Mám Shawna a on je to jediné, co jsem kdy potřebovala. Táta se stále drží a je vděčný za každou mou návštěvu, asi jako já za jeho zdraví. Už nepláču, tedy ne tak často jako předtím. Shawn má v plánu mě seznámit se svým dobrým kámošem. Už se těším, až ho poznám, ale zároveň mám také strach, že mě nepřijme.
***
Rozhodla jsem se, že Shawna vezmu s sebou na hřbitov za mámou.
Cesta netrvala dlouho. Zaparkovali jsme na malém parkovišti před kamennou zídkou a vystoupili. Vše na mě působí tak pochmurně, tak lítostně..
Přes vysokou zídku vidím pouze koruny stromů. Jen co vkročím na území mrtvých, docela zmlknu. Vyhledám Shawnovu dlaň a tu svou do ní schoulím. Vítr mi cuchá vlasy a pohrává si se stromy, které se pod tím náporem kymácejí ze strany na stranu. Na chvíli přivřu oční víčka a zhluboka se nadechnu. Postavíme se před mramorový náhrobek, na kterém je napsáno datum a jméno mrtvé osoby. Shawn mlčí. Chápe, že chci zůstat zticha. Květinu, kterou pocelou dobu držím v pevném sevření, ponořím do vázy. Zapálím také pár svíček, a poté už si jen vychutnávám to ticho, které zde panuje. Představuji si, že tady stojí se mnou a láskyplně se usmívá. Její hřejivý úsměv mi strašně chybí, stejně tak, jako její objetí. Nikomu bych smrt tak blízké osoby nepřála, opravdu nikomu. Shawn kolem mého pasu obepne svou paži a přivine si mě blíže ke svému tělu. Po tváři se mi spustí slzy. Semknu rty do úzké linky a snažím se zachovat klid. Naposledy pohladím náhrobek a společně se Shawnem odcházíme pryč. Když se rozhlédnu kolem, zhrozím se, kolik zde leží mrtvol. Je to strašné, navíc, když je smrt tak brzká.
"Tvoje máma.. Byla krásná" Podotkne Shawn, když se vracíme domů.
Jen zvolna přikývnu a nadále se věnuji svým myšlenkám.
"Strašně se jí podobáš" Pokračuje, ale já stále mlčím.
Nevadí mi, že o ní mluví, spíš nevím, co na to říct.
"Promiň.. Neměl jsem to říkat.."
"Ne.. To je v pořádku" Pokusím se o úsměv a pozoruji jeho tvář do té doby, dokud se neusměje také.
***
Shawn sedí na posteli a nad něčím hloubavě přemýšlí. Zamračím se a dojdu k němu. Posadím se mu na klín, položím si tvář na jeho hrudník a téměř se do něj vsáknu. Mlčím a jen si vychutnávám to pulzující teplo. Jeho hruď se zvedla, jak se zhluboka nadechl.
"Trápí tě něco?" Zeptám se zvědavě.
"Ne, jen přemýšlím.."
"Nad čím?"
"Nad tím, jak moc tě miluji"
"Nelži!"
"Já nelžu.."
"A k čemu jsi došel tvým přemýšlením?"
"Že tvá láska má větší cenu, než všechny drahokamy na naší planetě"
Jen se uculím a vtisknu mu malý polibek na hruď.
.
.
.
.
.
."Shawne?" Prolomím dlouhé ticho.
"Hmm..?"
"Prosím..., už nikdy mě neopouštěj.. Nikdy.. Opravdu nikdy.."
"Nikdy tě neopustím"
"Slibuješ?"
"Slibuji" Nadnese svým krásným hlasem a přitiskne si mě k sobě tak silně, jako by to bylo naposledy.
***
~Závěrečné slovo autora~
Každá knížka jednou končí a i tato musí mít svou poslední stránku. Vím, že mnohým z vás to bude líto, ale nemůžu psát donekonečna jeden příběh. Možná někdy v budoucnu napíšu druhý díl, ale pravděpodobnost je zřejmě minimální. Zato vás čeká nová FF se Shawnem, až ji vydám, určitě vám dám vědět. Neskutečně si vážím vaší podpory a komentářů, které mě dovedly k slzám nebo k smíchu, samozřejmě vše myšleno v dobrém. Nedokážu uvěřit tomu, že už se blížíme k 100K přečtení. Vám všem patří obrovské DÍKY. Vzpomínám si na samotný začátek této knihy, když jsem si sedla k počítači a vymýšlela všemožné zápletky a děj tohoto příběhu. Těší mě, že se vám líbí můj styl psaní a nenudí vás zacházení do detailů. Nedokáži slovy popsat, jak moc si vás všech vážím. Jste opravdu ti nejlepší čtenáři. Je mi ctí pro vás psát.
Ještě jednou strašně moc děkuji.Tímto se loučím se Zoe, Shawnem a s ostatními postavami v tomto příběhu, ale především se loučím s vámi, tedy alespoň u této knihy.
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fanfic"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...