Pokud vám nepůjde pustit písnička z médií, pusťte si prosím nějakou svojí pomalou (smutnou) písničku. Nevím proč, ale poslední dobou ty písničky v médiích moc nefungují, možná to tak mám jen já, nevím. Děkuji za pochopení a přeji příjemné čtení💕.
***
Jelikož máme oba dva chuť na pizzu, zastavíme u jedné z pizzerií.
Usadíme se u stolu pro dva a prohlédneme si menu, které už leží před námi. Dle rozměrů slaného koláče jsme se rozhodli, že nám bude stačit jen jedna.
"Jakou pizzu máš rád?" Zeptám se Shawna, když spatřím tu, na kterou mám zrovna chuť.
"Mně je to jedno. Objednáme tu, kterou chceš ty"
"Vážně ti to nebude vadit?"
"Ne" Usměje se.
"A máš rád Hawaii?"
"Jo" Znovu se pousměje a chytne mě za ruku, kterou mám položenou na stole.
Tak zamyšleně na ni hledí, až si začnu být něčím nejistá.
"Děje se něco?" Vyhledávám jeho oči, abych s ním mohla navázat oční kontakt.
"Ne.. Vůbec nic"
Nepatrně přikývnu a svou pozornost věnuji servírce, která právě přišla k našemu stolu.
"Co si dáte?"
"Jednu Hawaii a dvakrát Colu" Oznámím jí.
"Dobře" Pousměje se a vezme si naše jídelní lístky.
Pohled přemístím zpátky k Shawnovi a následovně ke své dlani, kterou stále tak pevně svírá.
"Opravdu se nic neděje?" Zkusím se zeptat znovu.
"Opravdu" Nahodí svůj nucený, ačkoliv dosti přesvědčivý úsměv a palcem mě pohladí po hřetu ruky.
"Tak dobře"
Po obědě nasedneme zpátky do auta a zamíříme k nákupnímu centru. Shawn má jednu dlaň přiloženou na mém stehnu a tu druhou na volantu. Připadá mi, že něco není v pořádku, ale netuším co.
"Proč se chováš tak divně?" Špitnu.
"Jak se chovám?" Pokrčí obočí a zatočí volantem doleva.
"Já nevím... Jako by něco nebylo v pořádku.."
"Vše je v pohodě" Usměje se, tentokrát upřímně a pohladí mě po onom stehně.
Zaparkujeme v podzemní garáži a po eskalátoru vyjedeme do velkého nákupního centra. Opravdu to tady žije. Je tady ještě mnohem více lidí než na náměstí. Propleteme si prsty a začneme procházet obchůdky.
"Ta košile ti fakt sluší" Přejedu po ní prsty.
"Myslíš?" Shawn se zamyšleně prohlíží ve velkém zrcadle.
Přikývnu a s mírným úsměvem si ho prohlédnu od hlavy až k patě.
"Vezmu si ji, když si vezmeš ty kalhoty, co se ti líbily."
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fiksi Penggemar"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...
