Probudila jsem se v Shawnovém pokoji, ale dočista sama. Trochu jsem zpanikařila, ale kdyby se mi Shawny jen zdál, neležela bych tady, ale u táty. Zvedla jsem se z postele, přehodila přes sebe Shawnovu mikinu a odcupitala do kuchyně.
"Dobré ráno" Pousměje se na mě paní Mendesová.
Jen přikývnu a snažím se na rtech vykouzlit přesvědčivý úsměv. Stále mám před očima její panickou hrůzu z toho, že jí zemřel prvorozený syn.
"No.. My už musíme do práce, tak se mějte" Řekne Shawnova matka a popadne svou černou kabelku.
Společně s panem Mendesem zmizí za dveřmi domu a já se Shawnem zůstanu osamotě.
"Co byste si dala k snídani slečno?" Zazubí se Shawny.
"Palačinky" Oblíznu si rty a sleduji jeho roztomilou tvář.
"Máte je mít" Uculí se a vtiskne mi na čelo jeden krátký polibek.
Chvíli jsem zticha a jen popíjím kakao, které mi Shawn připravil, ale zanedlouho mi na jazyku přistane mnoho otázek, na které chci znát odpověď.
"Ten sen.. Byl jiný než všechny ostatní.." Začnu.
"Nezdálo se ti o Jacobovi?"
"Ne to ne... Teda jo.. Nezdálo, ale to mě až tak netrápí.. Spíš to, že ten sen byl tak strašidelně reálný.."
"To se někdy stává, taky už jsem měl takové sny, o kterých jsem si myslel, že jsou reálné.."
"Ale Shawne... Ty to nechápeš... Já... Šli jsme do toho nákupáku a prostě.. Shawny.. Vždyť tě zastřelili a ty jsi prostě... Ležel na zemi a- a všude byla krev.." Po tvářích se mi spustilo pár slz.
"Miláčku.. Hned jak jsme se po snídani vrátili do pokoje, lehla sis a byla na mobilu.. Netrvalo to dlouho.. A usnula jsi... Nebudil jsem tě, protože vím jak jsi unavená, když každou noc spíš dohromady asi jen tři hodiny.."
"Jak dlouho jsem sakra spala?!"
"Asi sedm hodin, vzbudila ses v šest a měla hlad.. Vůbec ses se mnou nebavila, což mi přišlo trochu divné, jako bych tady nebyl, ale nějak jsem to neřešil... No a pak.. Pak jsi znovu usla a vzbudila se v jednu v noci.. Křičela jsi o pomoc a plakala.."
"Ten sen, měl dny i noci... Zkrátka normální koloběh života.."
"Možná si to nějak domyslela tvá hlavička"
"Jsem cvok!"
"Ne, nejsi!"
"Ale jsem.. Copak je tohle normální?"
Shawn mlčí. Dojde ke mně i s talířem palačinek a položí jej na stůl.
"Pojď sem" Natáhne ke mně paži.
Dojdu k němu a vpadnu mu do objetí. Shawn mě nadzvedne a posadí na kuchyňskou linku.
"Tak poslouchej!" Pohlédne mi hluboko do očí.
"Ty nejsi cvok! Jen je toho na tebe trochu moc.. Potřebuješ si odpočinout a přijít na jiné myšlenky..""Vždyť jsme.."
"Pššš... Teď mluvím já."
"Před tím než jsme odletěli do Londýna, bylo vše tak, jak má být.. Ano, zdály se ti špatné sny a občas ti bylo na nic, ale od doby, co jsme se z Anglie vrátili domů, se vše ještě zhoršilo.. Nevím, co mám dělat, abych tě viděl konečně šťastnou... Trápí mě to, že se trápíš ty.. Už jsem ti to jednou říkal, ale řeknu to znovu... Udělám cokoliv si budeš přát, jestli tě to udělá šťastnou.."
"Moc tě miluji" Špitnu se slzami v očích.
"Ani si nedokážeš představit, jak já miluji tebe.."
"Takže jsme vstanuli,..ehm.. měli sex, nasnídali se, a pak jsem usla?"
"Jo"
"Cítím se divně... Jako by se ten den nestal.. Nebo já nevím.. Je to hrozně zvláštní.."
"Tak ten den vymažeme.."
"To nejde."
"Vím, že to nejde, ale udělej to jen jako, pro svůj dobrý pocit.."
"Ne ty trdlo, tak to nemyslím.."
"A jak tedy?" Pokrčí nechápavě obočí.
"Nechci vymazat to skvělé ráno"
Shawn se široce usměje a následovně se zakousne do svého spodního rtu.
"To ráno ti kdykoliv vynahradím"
"A co teď hned?"
"Ale první spapáš ty palačinky"
"Platí" Zaksichtím se a seskočím z kuchyňské linky.
"Hmmm.... Nechceš být kuchař?"
"S palačinkama a vajíčkama by mi to asi moc neprošlo.."
"Nepodceňuj se,.. Vím, že umíš skvěle uvařit i jiná jídla.."
Shawn se jen pousměje, zatímco mě bedlivě pozoruje. Zneklidňuje mě to.
"Nekoukej tak na mě!" Zamumlám s plnou pusou.
"Dívám se, jak ti chutná"
"Musím si vychutnávat to rozmazlování"
"Jdu připravit vanu, tak to zatím všechno sněz"
"S radostí" Uculím se na pocukrované plátky těsta.
Shawn se jen zasměje a zanedlouho zmizí v koupelně.
Snad se část líbila (:
Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení💕.
Děkuji za veškerou podporu a za 80K přečtení😻😻💞.
Ahoj💜.
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fanfic"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...